[Následující období - 2003/3.Q]

Komentované události - 2003/2.Q

9.6.2003 - Sezóna ježků je v plném proudu - Ivy už je moudřejší
    Dnes byl příjemný večer a tak jsme seděli až do půlnoci na zahradě. Ivy si v takovém případě většinou lehne k našim nohám a spokojeně odpočívá a pochrupuje. Dnes však neměl klid, protože každou chvíli se mezi stromky ozval podezřelý zvuk a Ivy jako správný hlídač dvora okamžitě vyrazil zjistit o co jde. Dnes večer to byl neuvěřitelný výskyt ježků - začala jim prostě sezóna. Vzpomněli jsme si na loňský rok, kdy byl Ivy z ježků úplně vedle - viz ilustrační foto z loňska. Vždycky začal neuvěřitelně výrazně a vytrvale štěkat, ježka "zatknul", hlídal si ho, nedal se odvolat a vůbec nás k němu nechtěl pustit - ulovil si ho přeci on. Nebyl na nás agresivní, jen svou kořist před námi bránil svým tělem, hrnul si ježka pod břicho, takže ho to muselo píchat, ale nedal se. Řešili jsme to tak, že jsme Ivymu nasadili obojek a na vodítku ho, přes jeho protesty, od ježka odtáhli. Pak jsme ježka buď opatrně přendali přes plot na zahradu k sousedům, či ho vynesli ze zahrady do obecního parku. Ivy ještě poté chvíli vyčuchával, kde ježek "opustil" naši zahradu.
    Tentokrát už to bylo diametrálně klidnější. Ivy sice také ježky vyštěkával, ale nechal se odvolat a vrátil se lehnout si k nám - už nám kluk začíná moudřet, jak se předpovídá v chytrých knihách.

31.5.2003 - Výlet do Českého Brodu - pokračujeme v hledání letního výcvikového tábora se zaměřením na IPO/SchH
    Ze stejného důvodu, jako jsme navštívily Roštín (17.5.), jsme se vydali tentokrát (samozřejmě s Ivym) na výlet do Českého Brodu, který je od Prahy 30 km, tedy o poznání blíž než Roštín. Letní výcvikový tábor pořádá psí škola Barbet pod vedením Z. Šafáře a má probíhat 25.7.-3.8.. Pan Šafář je násobným mistrem a vicemistrem ČR ve výkonu psů podle zkuš. řádu IPO3. To na jednu stranu zní lákavě, vždyť u koho jiného se něco naučit než u mistra, na druhou stranu obecně spíše platí, že špičkovým expertům pedagogický přístup nic moc neříká.
    Vedle programového a personálního zabezpečení LVT nás také zajímalo ubytování a stravování. Když jsme se zajímali ještě o jiné inzerované LVT, zjistili jsme, že tábory se většinou odehrávají na cvičišti pořádající ZKO, ubytování je ve vlastních stanech (buď přímo v areálu cvičiště nebo v těsné blízkosti) a psi jsou ustájeni v kotcích (podobně jako je to na hovawartím LVT v Kolíně-Borky). My jsme se však loni zúčatnili hovawartího LVT v Suché Lozi a tam jsme zjistili, že vedle zmíněného modelu "stan-kotec" existují ještě jiné modely táborů. Máme na mysli především model "chatka-chatka", kde se bydlí v chatkách a kde psi mohou pobývat a spát společně se svými lidmi v chatce. Tím nechceme v žádném případě odsuzovat model "stan-kotec", neboť sami jsme strávili bezpočet nocí a i něco deštivých dní ve stanu, ale pro výcvikový tábor se nám jeví šikovnější model "chatka-chatka", obzvláště pro případ vytvale deštivého počasí.
    Výhodou výcvikového tábora v Českém Brodě je to, že nabízí současně oba výše zmíněné modely: výcvikový prostor se nachází v areálu psí školy Barbet, kde si lze i postavit stany či karavany a kde jsou psi ustájeni v kotcích, zatímco stoupenci modelu "chatka-chatka" se mohou ubytovat i se svým čtyřnohým miláčkem v chatce v kempu vzdáleném asi 200 metrů. Další výhodou tohoto kempu je to, že se zde vaří, že tu teče teplá voda a že kemp leží přímo na břehu Podviničního rybníka, ve kterém se mohou koupat i psi.

17.5.2003 - Návštěva Roštína-areál Kamínka - hledáme letní výcvikový tábor se zaměřením na IPO/SchH
    Výchova a výcvik našeho psa prošly od prvních "dětských krůčků" do současnosti velkou změnou. Zatímco zpočátku jsme psa spíše povinně venčili, pes si v podstatě dělal, co chtěl, a výchova spočívala v nedůsledném nácviku základní poslušnosti, tak v současné době vyrážíme se psem z domova za pracovní činností. A nejsou to jen návštěvy cvičáku a výcvik podle zkušebních řádů, ale i volné procházky, které jsou doplněny různými činnostmi a hrami, o kterých se píše či říká, že rozvíjejí nejen samotného psa, ale především vztah mezi ním a námi. Velký vliv na tuto změnu mělo několik faktů. Základem je asi to, že jsme začali považovat pravidelné návštěvy cvičiště za dobrý způsob naší relaxace. Dále, protože je hovawart pracovní plemeno, měl by být pokud možno denně zaměstnán a výcvik poslušnosti, stop a případně obrany je pro psa dobré zaměstnání. Další důležitou skutečností, která zásadním způsobem změnila náš přístup k výchově a výcviku Ivyho bylo, že "klasický" kynologický výcvik našemu psovi zatím docela jde a za psy typicky pracovních plemen propastně nezaostává. V neposlední řadě nás také láká, ověřit si na vlastní kůži pravdivost tvrzení většiny kynologů, že hovawart se složenou zkouškou IPO, SchH nebo ZVV je něco jako pohádková bytost a v České republice se nevyskytuje (my víme o jediné výjimce: Grand z Páralovy zahrady).
    Protože hovawartí letní výcvikové tábory jsou zaměřeny na zkoušky ZOP/ZPU, začali jsme přemýšlet, že bychom se v létě mohli, vedle hovawartího LVT, zúčastnit také nějakého šikovného tábora se zaměřením na zkoušky IPO/SchH. Z kynologických časopisů jsme zjistili, že ZKO BEDEA Kroměříž, která pravidelně zajišťuje klubové či speciální výstavy Hovawart klubu v Kroměříži, bude pořádat LVT v Roštíně - areálu Kamínka v době 3.8.-10.8.. No a protože je toto místo vzdáleno od Kroměříže jen několik kilometrů, tak jsme si po skončení klubové výstavy udělali malou zajížďku do Roštína. Areál i prostředí se nám velice zamlouvaly, postrádali jsme jen možnost nějakého koupání pro psy (potok, rybník, ...), což je v létě pro hovawarty moc dobrá věc. Později, při zjišťování bližších informací, však přestal být pro nás tento tábor z několika důvodů jedničkou (podmínky ubytování a ustájení psů se budou řešit až na místě podle skutečného počtu účastníků, docela vysoká cena za pobyt a stravu).

17.5.2003 - Klubová výstava v Kroměříži
    Na klubovou výstavu jsem odjížděli se smíšenými pocity. Věděli jsme, že rozhodčími mají být ing. Novák a p. Řehánek, a měli jsme už prakticky ověřeno, že p. Řehánek považuje světlejší hnědé oko u černého psa za důvod ke snížení známky na "velmi dobrý". Nezbývalo než doufat, že p. Řehánek nebude psy posuzovat, což se nám splnilo - p. Řehánek posuzoval feny, psy posuzoval ing. Novák.
    Ivy soutěžil ve třídě pracovní a předváděl ho Mirek. Celkem bylo posuzováno 8 psů. Ivy se docela hezky předváděl, obdržel známku výborný a ve slušné konkurenci byl vybrán rozhodčím mezi 4 psy, kteří postoupili do finále. FInále všech tříd se konají, jak už to je tradicí na klubových a speciálních výstavách, až na závěr celé výstavy. Ve finálovém posuzování nás vylučovacím způsobem "minulo" 4. a 3. místo a zůstali jsme ve hře jen s Jonášem (Carleon Gold Mondeo). Protože je Jonáš světovým vítězem, dalo se v té chvíli již odhadnout, jak dopadneme - podle očekávání jsme získali známku a pořadí: výborný 2, nad očekávání ověnčené titulem res. CAC. Protože se jednalo o klubovou výstavu, kde je tradičně silná konkurence, tak si získaného ocenění hodně považujeme.
Výstavní posudek: 2 letý pes, celočerné zbarvení, harmonická stavba těla, korektní rámec, hlava jemně modelovaná se světlejším okem, hrudník prostorný, úhlení končetin i pohyb standardní, vyrovnaná povaha, výborně předveden
    Celkové výsledky výstavy.

8.-10.5.2003 (čt-so) - Výcvikový víkend Oskava
    Sraz byl sice domluvený na 8.5. dopoledne okolo 10 hod, ale nějak jsme nestíhali. Cesta probíhala za hrozného vedra (přes 30 st. a to na začátku května), což pro Ivyho nebylo vůbec nic příjemného, a po ujetí 272 km jsme na místo dorazili (kromě jiného také díky několika šíleným objížďkám) až v půl jedné. Nejdříve jsme se pozdravili se známými ze Suché Lozi, seznámili se s dosud neznámými a ubytovali se. Poté jsme se vydali na obhlídku tábora, přičemž jsme, vzhledem k neuvěřitelnému horku, jako největší objev ocenili čistou a chladivou říčku Oskavu, která protéká přímo areálem tábora. Největší radost z tohoto objevu měl samozřejmě cestováním přehřátý Ivy, který se koupele v říčce nemohl nabažit. V den příjezdu jsme všichni ještě stihli vycházku se psy spojenou s hledáním vhodného prostoru pro stopování (úspěšní jsme však nebyli) a něco málo obran (pro figuranta to v tom horku bylo náročný).
    Druhý den dopoledne jsme všichni cvičili poslušnost, nejdříve ve skupině, pak individuálně - někteří se připravovali na zkoušky z výkonu. Vzhledem k velkému horku začínal další společný program až v pozdním odpoledni a to skupinovým fotografováním. Naše smečka (Mirek, Majka, Ivy) tuto akci nějak zaspala, takže na společných fotkách chybíme. Před večeří i po večeři jsme nacvičovali obrany. Večer po setmění jsme poseděli u táboráku.
    Luděk Valenta a figurant Michal vymysleli na třetí den dopoledne pro psy a jejich psovody zajímavé discipliny, které se běžně na cvičácích necvičí. Mj. to byly revíry mezi chatkami a pak také revíry v lese mezi stromy s vyštěkáváním a u některých psů i se zadržením lumpa. Revíry v lese se odehrávaly v poměrně příkrém kopci a bylo zajímavé pozorovat, jak se psi ve svahu pohybují několikanásobně rychleji a jistěji, než jejich psovodi.
    V sobotu odpoledne jsme vyrazili společně se psy na plánovaný společný výlet. Cílem byly Rešovské vodopády a protože ty jsou od tábora dost daleko, jeli jsme auty do výchozího bodu - Rešova, odkud jsme už pokračovali pěšky k cca 2 km vzdáleným vodopádům. Překvapilo nás, že na této turistické trase bylo spoustu návštěvníků, kteří reagovali na naši výpravu lidí a psů s větším či menším překvapením. Po velice příjemném výletu jsme se občerstvili v místní restauraci a vrátili se před večeří auty zpět do tábora.
    Tak se vlastně nachýlil k samému konci výcvikový víkend, který sice končil až následující nedělní ráno, ale protože nás (Mirka a Majku) ještě čekali doma důležité povinnosti, rozhodli jsme se, že odjedeme ještě navečer. Rozloučili jsme se se starými i nově známými hovawartisty a vyrazili směrem na Prahu.
    Celkově se nám víkend líbil a vůbec jsme nelitovali, že to bylo pro nás přeci jen "trochu z ruky". Počasí nám přálo (toho horka bylo snad až moc), perfektní je říčka Oskava, kterou všichni psi průběžně využívali ke svému osvěžení. Zdá se, že letní výcvikový tábor v tomto místě bude prima. Na závěr je potřeba poděkovat aktivním a obětavým hovawartistům z Přerova, Štěpánova u Olomouce, Kojetína, ..., kteří výcvikový víkend zorganizovali. Ukázky z akce.

4.5.2003 - Krajská výstava psů v Rokycanech
    Toto byla poslední krajská výstava ze tří, ke kterým jsme se do prázdnin a vlastně i pro letošek vůbec přihlásili. K účasti na této výstavě jsme se rozhodli ze stejných důvodů jako u Kraj.VP v Ml. Boleslavi a v Lysé nad Labem. Na rozdíl od včerejška, kdy bylo chladno, zamračeno s deštěm, tento den bylo na oplátku horko, jasno a pálilo slunce.
    Na výstavu byli přihlášeni 2 hovawarti (2 psi). Na celé výstavě bylo jen 5 předváděcích kruhů, hovawarti byli posuzováni v kruhu č. 1 společně s dalšími 22 plemeny. Protože psi nastupovali k posuzování podle abecedního pořádku názvů plemen, přišla na hovawarty řada v poledne, kdy už slunce řádně pálilo. Do té doby bylo zajímavé sledovat, jak po sobě nastupovali psi rozdílných plemen rozdílného vzrůstu a stavby těla a pan rozhodčí je jak na běžícím pásu posuzoval. Podle našeho pozorování byl pan rozhodčí ke psům všech plemen dosti kritický a známka velmi dobrá či horší nebyla žádnou vzácností. Pan rozhodčí hodnotil jednotlivé psy nahlas, takže každý divák měl možnost se s hodnocením seznámit. Časem jsme vypozorovali jeho zajímavý postup při hodnocení. Když začal při hodnocení s výčtem řady kladů, následovalo často vyslovení jedné či více větších vad, kvůli čemuž udělil známku VD či horší. Když naopak na začátku psa krátce pochválil a pak následoval výčet mírných odchylek, pak to většinou končilo konstatováním, že přednosti exteriéru psa jsou natolik převažující, že uděluje známku výborný.
   Ivy soutěžil ve třídě pracovní sám a předváděla ho Majka. Na rozdíl od výstavy v Lysé nad Labem se tentokrát pan rozhodčí Havlenka ze Slovenska spokojil se standardním předvedením na vodítku. Jak už jsme se zmínili, byl pan rozhodčí dosti kritický, takže jsme s napětím očekávali jeho vyjádření k sytosti oka našeho psa. Pan rozhodčí opravdu kritický byl a objevil na našem psovi několik odchylek - žádná z nich se však paradoxně netýkala sytosti barvy oka, ale jiných částí exteriéru:
Výstavní posudek: pes dobrého vzrůstu, jemně modelovaná hlava, mírný klabonos, dobré ucho, dostatečně vyvinutý hrudník, jen vyznačená bedra, ne zcela ideální zauhlené koleno, navdory tomu dobrá mechanika, dobrá struktura srsti
známka a pořadí: výborný 1
    V hlasitém slovním hodnocení pro diváky, ve kterém zazněly ještě další klady a které se trochu lišilo od písemného posudku, se pan rozhodčí mj. zmínil i o oku - že nemá tmavě hnědou barvu, ale že to není důvod ke snížení známky. Je příjemné, že jsme bezprostředně po sobě natrefili na dalšího rozhodčího, kterého můžeme zařadit do skupiny rozhodčích "výborná za obyčejně hnědé oko".
    Trochu nás překvapilo hodnocení "ne zcela ideální zauhlené koleno, navzdory tomu dobrá mechanika", protože jsme se s takovým doposud nesetkali - naopak v předchozích posudcích má Ivy zmíněno "...správné úhlení obou párů končetin..., ...postavení, úhlení i chody korektní...," . Když pomineme skutečnost, že to může být pravda, nabídlo se nám brzy po výstavě ještě jedno vysvětlení: hned den po výstavě a několik následujících dnů si Ivy intenzivně olizoval levou přední nohu a při chůzi na ni viditelně opatrněji našlapoval. Jestli pan rozhodčí odhalil o den dříve než my, že má Ivy něco s nohou (podle něj tedy ne zcela ideální zaúhlené koleno) (nezatěžované, odlehčované), pak před ním smekáme.

3.5.2003 - Krajská výstava psů v Lysé nad Labem
    Toto byla druhá krajská výstava ze tří, ke kterým jsme se do prázdnin přihlásili. K účasti na této výstavě jsme se rozhodli ze stejných důvodů jako u Kraj.VP v Ml. Boleslavi - Majka měla získat zkušenosti s předváděním psa a chtěli jsme "otestovat" pana rozhodčího Meszarose ze Slovenska. Ten den se, po předchozí řadě hezkých dnů, značně ochladilo, bylo zataženo a pršelo. Naštěstí se k poledni začalo vyjasňovat a občas vykouklo i sluníčko.
    Na výstavu bylo přihlášeno 7 hovawartů (4 psi a 3 feny). Ivy soutěžil ve třídě pracovní sám a předváděla ho Majka, přesněji řečeno - začala ho předvádět. Když totiž předvedla Ivyho zuby a oběhla s ním kolo, pan rozhodčí ji zastavil a požádal ji, aby psa předvedla bez vodítka, protože se jedná o třídu pracovní. Majka mu odvětila, že neví, jak to dopadne, protože výcvik s ním vede manžel. Pan rozhodčí se zeptal, jestli je manžel přítomen a když mu odpověděla, že ano, vyzval pan rozhodčí Mirka, aby předvedl psa on. Byl to šok, protože to bylo naprosto neočekávané. Tak si Mirek s Majkou vyměnili role, Mirek odepnul Ivymu vodítko aniž tušil, jak se pes zachová (hlavně s ohledem na jeho touhu seznamovat se s fenkama kdykoli a kdekoli), dal povel "k noze" a dal se do mírného běhu. Ivy se zachoval jak správně vycvičený pes a běžel spořádaně vedle levé nohy Mirka, dokud nedal pan rozhodčí povel k zastavení. Toto nenastudované "představení" vyvolalo rozruch u přítomných diváků, především u předvaděčů hovawartích fen a jiných plemen, kteří měli přijít na řadu po nás a kteří se vylekali, že od teďka bude předvádění psů v kruhu bez vodítka.
    Nutno podotknout, že zmíněné představení a spořádané chování Ivyho udělalo Mirkovi takovou radost, že si říkal: "I když Ivy dostane velmi dobrou za nedostatečně tmavé oko, vůbec nic se neděje - stejně budu na psa hrdý". Zatímco dřív jsme bývali překvapeni, když Ivy dostal kvůli odstínu oka známku VD, tentokrát jsme byli naopak překvapeni, že pan rozhodčí Meszaros, vedle opravdu pěkného ohodnocení Ivyho, nahlas výslovně zmínil hnědé oko a po hlasité námitce jedné ze zapisovatelek (asi budoucí rozhodčí?), že oko je světlejší, doprovodil hodnocení vysvětlením, že je to podle standardu a vůbec to není důvod ke snížení ohodnocení.
Výstavní posudek: Dobrý rámec, typická samčí hlava, hn. oko, plnoch. nůž. skus, správné ucho, dobrý krk, vyzn. kohoutek, rovný hřbet, dobrá fronta, hluboký hrudník, dobrý ocas, silné dobře st. končetiny, výborná pohybová mechanika, výborné pohl. orgány, st. srst, barva čistě černá
známka a pořadí: výborný 1 s titulem Krajský vítěz (což je asi jakási obdoba titulu CAC na vyšších druzích výstav).
    Je příjemné, že jsme opět natrefili na rozhodčího, kterého můžeme zařadit do skupiny rozhodčích "výborná za obyčejně hnědé oko". Navíc, v posudku nás obzvláště zaujalo hodnocení "výborné pohl. orgány" - buď  jde o překlep zapisovatelky nebo je náš pes v tomto směru obzvláště fundovaný, čímž by se i daly vysvětlit jeho občasné výpadky poslušnosti v případě přítomnosti nějaké feny, natož hárající.

1.5.2003 - Hledáme způsob, aby Ivy poznal i jiné figuranty
    Ivymu zatím nedělá zásadní problém kousat do rukávu a kořistnický pud má zřejmě dostatečně rozvinutý. Problémem je, že je zvyklý pouze na jednoho figuranta a až na krátkou výjimku na LVT v Suché Lozi nezná chování jiných figurantů. Kdo ví, jak by se zachoval, kdyby na něj "nastoupil" jiný figurant? Náš výcvikový instruktor (a obecně nejen on) má o služebních schopnostech hovawartů dost nízké mínění a proto mu připadá naše snaha vyzkoušet při nácviku obrany i jiné figuranty zbytečně unáhlená. Situace je pikantní o to více, že považuje za neschopné také téměř všechny figuranty v našem okolí a straší nás tím, že nám psa zkazí a ten přestane úplně kousat. Co s tím? Na jedné straně je náš instruktor opravdu zkušený a těší se mezi kynology přirozené autoritě, takže jeho výstraha může být na místě, na druhé straně se už párkrát ukázalo, že ho Ivy několikrát překvapil a naboural jeho tvrzení.
    Dnes jsme byli poprvé sondovat v jiné ZKO než je naše, jak by to vypadalo s možností účastnit se jejich výcviku. I když oba tamní figuranti vystupovali velice zasvěceně a zdáli se nám kompetentní, chceme si ještě dát práci, abychom se v této oblasti více zorientovali. Neradi bychom, aby se hrozba našeho výcvikového instruktora naplnila a aby Ivyho dosavadní zájem o obranu ustal.

25.4.2003 - Ivy si dodatečně pochutnává na narozeninovém daru
    Dnes bylo krásně a tak jsme odpoledne dělali jarní práce na zahradě za asistence Ivyho. Když jsme se přitom dostali do jednoho rohu zahrady, Ivy znejistěl a začal nás pozorně sledovat, co děláme. Vůbec se mu nelíbilo, na jakém místě pracujeme a zuřivě začal něco vyhrabávat - byl to ohryzaný narozeninový dar, který si tam schoval na horší časy. Když už si ho vyhrabal, tak si ho odnesl o kus dál a rozpačitě ho začal okusovat. Po chvíli se do něj pustil naprosto soutředěně, až ho celý rozporcoval na menší části, z nichž některé spořádal, některé si opět zahrabal a některé nechal ležet na trávníku. Spořádání "kořisti" ho natolik zmohlo, že ležel na trávníku a oddychoval jak po fyzicky náročném výkonu.
    Navečer jsme řešili problém, zda mu dát pravidelné večerní krmení nebo ne. Vyřešili jsme to jako chytrá horákyně - připravili jsme mu polovinu denní dávky s tím, že když ji nebude moci sníst, tak mu ji schováme na zítřek. Ukázalo se, že naše starosti jsou úplně nemístné, neboť Ivy se pustil do jídla s takovou chutí, jakoby několik dní nejedl. Tak jsme si vzpomněli na období Ivyho nechutenství, kdy jsme postupně střídali granule různých výrobců a různého složení a kdy jsme skoro každou jednotlivou bobuli museli potírat tvarohem, sýrem nebo něčím lákavým, aby Ivy alespoň něco snědl. Jeho dnešní apetit nás inspiroval k tomu, že jsme ho mimořádně zvážili mimo pravidelné nedělní vážení - zase nám brouček přibral na 43,1 kg. Musíme si dát pozor, protože si myslíme, že našemu mezulánovi sluší váha okolo 42 kg.

20.4.2003 - Ivy slaví 2. narozeniny
    Dnes to jsou přesně 2 roky, co se narodil náš Ivanhoe. Když bilancujeme jeho dosavadní soužití v naší smečce, silně převládají pozitivní dojmy. Když ho porovnáváme s jinými hovawarty, kterých jsme už měli možnost sledovat na různých akcích opravdu hodně, tak si na prvním místě asi nejvíc ceníme, že má, dle našeho názoru, vyrovnanou povahu, že je sice temperamentní, ale ovladatelný (s výjimkou výskytu fenek), a že není agresivní ani vůči lidem ani vůči jiným psům. O jeho ovladatelnosti svědčí i již 3 složené zkoušky z výkonu (ZOP, ZPU1, BH) v jeho 2 letech a připravujeme se na další. Ivy má i dobré pracovní předpoklady, tj. vedle dobrých stopovacích schopností (což je ostatně dáno asi všem hovawartům) se postupně dál zdokonaluje v poslušnosti, navíc je také zatím, zdá se, šikovný na obranu.
    Jak jsme totiž zjistili, ona ovladatelnost a pracovní schopnosti nejsou u hovawartů obecně až tak samozřejmé. I když si myslíme, že máme krásného psa i exteriérově (s výjimkou světlejšího oka), tak Ivyho ovladatelnost a pracovní schopnosti stavíme výše než ocenění a tituly z výstav. Když si tedy položíme hypotetickou otázku, zda bychom brali tmavě hnědé oko u našeho psa na úkor jeho horší ovladatelnosti a horších pracovních schopností, tak bez váhání odpovídáme - NE.
    K narozeninám Ivy dostal speciální dort - velkou hovězí kost i s paznehtem, která je údajně upravena tak, aby se dala skoro celá rozkousat (Mirek ji objevil u našeho dodavatele krmiva a stála 35 Kč). Když jsme na zahradě Ivymu "předali" dárek, byl z toho úplně hotový a zdál se nám hrozně roztomilý. Nejdříve kost zbožně očuchával, aniž by se jí dotknul, pak ji několikrát olíznul, lehnul si vedle ní a choval se podobně, jako když vidí zajímavou fenu. Po chvíli se přeci jen zvednul, kost uchopil - a šel si ji zahrabat bez naší asistence kamsi na zahradu, což bylo určitě náročné, protože to byla kost velká jak dům. Pak se k nám vrátil a zdálo se, že kost zůstane schována na bídné časy. Když se však blížil čas pravidelného večerního krmení, najednou se Ivy objevil s kostí, tentokrát ji však již začal ohryzávat a konzumovat. Když jsme šli po setmění ze zahrady do domu, Ivy nás klidně nechal odejít a věnoval se okusování svého daru. Asi až po 2 hodinách dal najevo, že by rád přišel k nám. Na rozdíl od normálu se vůbec nesháněl po jídle (asi si nacpal břicho kostí s paznehtem), takže jsme mu ani nepřipravili denní krmení. Protože byla tma, vůbec nevíme, jestli kost spořádal celou nebo jestli si ji někam zase schoval. Také jsme trochu s obavami čekali, jestli nebude mít díky dárku nějaké zažívací problémy, ale zdá se, že zatím žádné komplikace nenastaly, stolice je v pořádku.

19.4.2003 - Nominační závod na MR IPO3 v Kutné Hoře - okukovali jsme, jak se to má dělat
    19.-20.4. se konal v Kutné Hoře jeden ze závodů nominace na mistrovství republiky v IPO3, kde soutěží nejlepší z nejlepších. Proč jsme tam jeli? Jak už jsme se zmínili, snažíme se vést našeho psa pracovně a protože jsou v naší ZKO preferovány zkušební řády IPO a SchH, zajímalo nás, jak provádějí jednotlivé cviky mistři. K tomu jsme využili toho, že jsme sem mohli přejet přímo z výstavy z Mladé Boleslavi, která není od Kutné Hory až tak daleko. Ještě jeden důvod jsme měli - závodil zde náš výcvikový instruktor a současně předseda ZKO a my jsme mu jednak přijeli držet palce a jednak se podívat, nakolik náš náčelník vycvičil svoji fenu podle rad, které nám stále rozdává.
    Vzhledem k tomu, že hovawart má statut služebního plemene, je zajímavé konstatovat, že se tohoto závodu žádný hovawart nezúčastnil. Žádný hovawart ani není mezi 104 řádnými účastníky Mistrovství republiky IPO3 - skladba psů podle plemen je následující: 71x něm.ovč., 12x belg.ovč., 8x dobrman, 4x boxer, 4x rottweiler, 3x vel.knírač, 1x briard, 1x beauceron (přečteno z internetu).

19.4.2003 - Krajská výstava psů v Ml. Boleslavi
    Dosud jsme se krajské výstavy nezúčastnili, takže toto byla pro nás premiéra. K účasti na této výstavě jsme se rozhodli ze tří důvodů. Psa měla předvádět Majka a měla tak na této menší výstavě získat bez větších nervů další zkušenosti a rutinu do budoucna. Dále jsme chtěli vyzkoušet, jak reaguje delegovaný pan rozhodčí Řehánek na odstín hnědého oka našeho černého psa. Posledním důvodem bylo, že jsme si chtěli vyzkoušet soutěžení v pracovní třídě jako satisfakci za úsilí, které bylo nutno věnovat získání příslušného certifikátu, tj. složení některé z příslušných zkoušek z výkonu.
    Na výstavu bylo přihlášeno 9 hovawartů (2 psi a 7 fen), což byla, oproti jiným plemenům, přímo masová účast. Ivy byl ve své třídě sám a předváděl ho nakonec Mirek. Pan rozhodčí Řehánek se choval slušně, ale nedostatečně tmavé hnědé oko v černé srsti mu prý nedovolilo udělit známku výbornou, takže to dopadlo takto:
Výstavní posudek: 2 letý pes správné výšky a mohutnosti, hlava ušlechtilá, oko střední intenzity, prostorný hluboký hrudník, rovná hřbetní linie, ocas správně nasazen a správné délky, srst výborné kvality, prostorný pravidelný pohyb, hezky se předvádí.
známka a pořadí: velmi dobrý 1.
    Když se sečtou hodnocení, která jsme dosud získali na výstavách, zatím převládají výborná hodnocení, ale "do seznamu" opět přibyl další rozhodčí, který je jiného názoru. Je sice pravda, že nás to mrzí, ale na druhou stranu si už na to zvykáme a bereme to tak, že jsou na světě daleko horší věci a že takový je život. Z tohoto důvodu jsme také zatím neměli potřebu, na rozdíl od jiných vystavovatelů, využít oblíbené finty odstoupit z výstavy v okamžiku, kdy rozhodčí dává jinou známku či umístění, než která byla očekávána a tak se vyhnout nepříznivému ohodnocení. Na druhou stranu asi nemá cenu jít na výstavu, kde rozhoduje rozhodčí, kterému se náš pes nelíbí.
    To, že pan rozhodčí Řehánek patří do skupiny rozhodčích "velmi dobrá za středně tmavé oko", pro nás získalo pikantní význam v okamžiku, kdy jsme si přečetli 15.4. ve Zpravodaji, že bude rozhodčím na klubové výstavě v Kroměříži 17.5.. Doufáme, že zde bude hodnotit feny - když bude hodnotit psy, je jasné, že by byla naše účast zbytečná.
    Jinak, moc hezký dárek pan Řehánek Ivymu v předvečer jeho druhých narozenin nenadělil.

15.4.2003 - Dostali jsme Zpravodaj HW klubu č. 1-2003
    Na Zpravodaj jsme se celkem těšili z několika důvodů. Na prvním místě byla určitě zvědavost, jestli v něm bude zmínka o našem psovi a jeho úspěších. Na stránce 23 jsme skutečně našeho Ivyho našli i s povedenou fotkou, což nám udělalo radost.
    Dále jsme Zpravodaj očekávali kvůli termínům letních akcí pořádaných HW klubem, abychom si podle toho naplánovali dovolenou - výběr je opět velmi široký a zajímavý. Loni jsme se zúčastnili letního výcvikového tábora v Suché Lozi, který se nám velmi líbil z hlediska programové náplně i prostředí, slušné bylo i ubytování a strava a odpovídalo ceně. Již v průběhu tohoto tábora se hovořilo o tom, že jeho uspořádání i v roce 2003 je kvůli připravované privatizaci objektu málo pravděpodobné, proto nás ani moc nepřekvapilo, že letos LVT v Suché Lozi není. Z logiky věci ale vyplývá, že by jeho nástupcem mohl být letní výcvikový tábor v Oskavě, který tak zřejmě bude cílem našeho letního pobytu se psem.
    Přemýšlíme, jestli se zúčastníme 3. MR Hovawartů v Kolíně podle zkuš. řádu KJ ČR Brno, protože máme smůlu, že v naší ZKO se tyto zkoušky ignorují, takže by to chtělo před závodem individuální intenzivnější "přeškolovací" trénink. Navíc, Mirek bude předávat k 6.7. velký projekt a už teď je jisté, že nebude mít na trénink Ivyho téměř žádný čas.
    Urychleně jsme se také s Ivym přihlásili na klubovou výstavu hovawartů v Kroměříži 17.5.2003, protože na stihnutí 1. uzávěrky za lacinější peníz jsme měli jen 3 dny. Na výstavu jsme se přihlásili do třídy pracovní, uvidíme, jak pan rozhodčí posoudí odstín hnědého oka našeho psa.

6.4.2003 - Úspěšné složení zkoušky z výkonu BH
    I když je výcvik psů v naší 246. ZKO Praha 4 - Jižní město veden univerzálně, přesto jsou podle našeho názoru trochu více preferovány cviky ze zkoušek IPO (mezinár. zkuš. řád) a SchH (zkuš. řád německých ovčáků) před cviky ze zkoušek NZŘ (národ. zkuš. řádu), zatímco speciálním cvikům ze zkoušek ZOP, ZPU (zkuš. řád KJ ČR Brno) není věnována vůbec žádná pozornost. Této skutečnosti také odpovídá kalendář zkoušek, které naše ZKO na jaře pořádá: 6.4. SchH, 27.4. IPO, 11.5. NZŘ, zatímco ZOP, ZPU žádnou. V neděli 6.4. se mělo ukázat, co jsme nacvičili přes podzim a zimu v blátě a mokru. Dokonce se zdálo, že zkoušky budou probíhat za příjemného počasí, neboť týden před zkouškami bylo opravdu nádherně a vypadalo to, že konečně zvítězilo jaro nad letošní dlouhou zimou. Ale chyba lávky.
    Zatímco ještě v neděli 30.3. bylo nádherné počasí, tak každým dnem, kdy se blížila zkouška, bylo hnusněji a hnusněji a hnusné počasí vyvrcholilo skutečně přesně v den zkoušky. Přes noc napadl všude sníh, ale díky teplotě nad nulou postupně tál, takže všude bylo opět čvachtající blátíčko, zkoušky musely být několikrát přerušeny kvůli sněhovým vánicím. Když se tak ohlédneme na zkoušky či závody z výkonu, které jsme s Ivym absolvovali, zatím jsme se vždy důsledně trefovali do extrémního počasí. Buď bylo extrémní horko (33 stupňů) a zkušební plocha bez stínu (1x), nebo došlo ke značnému poklesu teploty za všudypřítomného deště a bláta (4x) - ještě nikdy jsme neměli příjemné počasí. Extrémní počasí je nepříjemné jak pro psy, tak i pro psovody. Hovawartům asi více než lidem vadí - našemu černému Ivymu určitě - extrémní horko a přímé sluneční paprsky. Naopak studené deštivé a blátivé prostředí jim asi zase obecně vadí méně než lidem, ale jen potud, pokud si nemusí sedat či lehat do studených louží a bláta - to stržené bodíky za poslušnost jen naskakují.
    A teď něco o průběhu zkoušek. Rozhodoval Miroslav Schober. My jsme se s Ivym, na doporučení předsedy ZKO, přihlásili ke zkoušce BH, která je sice ze zkoušek SchH nejjednodušší, ale v určitém smyslu je ošidná. Celkem se zkoušek zúčastnilo 8 psů a psovodů, z toho 5 zkoušek BH, 2 zkoušek SchH1 a 1 zkoušek IPO1 (podle nového ustanovení ČMKU je možno společně skládat zkoušky SchH a IPO - pozn.: mají mnoho společného). Zkoušky IPO1 složil 1 pes (dobrman), zkoušky SchH1 složil 1 pes (dobrman), zkoušky BH složili 4 psi (něm. ovčák, hovawart, briard, střední knírač). Zkoušky SchH1 nesložil 1 pes (velký knírač), zkoušky BH nesložil 1 pes (něm. ovčák). Je pravda, že náš Ivy ztratil body především za chůzi u nohy, protože mu chybí ta správná oddanost, ale jinak si vedl docela úspěšně, protože získal 86 bodů ze 100 možných. Lepší byl ve zkoušce BH jen německý ovčák, který získal 95 bodů, ale další psi zůstali za námi, neboť prolezli s odřenýma ušima.
    Ošidnost zkoušky BH spočívá v tom, že oddíl poslušnosti obnáší 60 bodů a tak úplná ztráta jednoho cviku v tomto oddíle, tj. 10 bodů, znamená ztrátu, kterou už lze těžko "dohnat" v jiných cvicích. U převážné většiny ostatních zkoušek obnáší oddíl poslušnosti 100 bodů, takže ztráta 10 bodů za úplný výpadek jednoho cviku nemá takové fatální následky. Další ošidností zkoušky BH je, že pes musí dvakrát zvládnout výstřely z pistole - jednou při chůzi u nohy, podruhé při dlouhodobém odložení - a pro některé psy to je těžko zvládnutelné.

1.4.2003 - Pokus o caniscross
    I když výskyt hovawartů na cvičácích není údajně příliš běžným jevem, na náš cvičák chodí, kromě nás, ještě Soukupovi s plavým hovawartem Carlo. Je velice příjemné, že se můžeme navzájem podělit o slasti a strasti soužití s hovawartem a společně posuzovat svébytnost tohoto plemene ve srovnání s jinými plemeny. Pan Soukup nám nadšeně vylíčil, jak se jejich Carlo osvědčil na zimní dovolené jako tažný pes. Používali při tom speciální postroj. Mirka to zaujalo, protože již delší dobu přemýšlel o společném běhání s Ivym. Pan Soukup nám nabídl, že nám zapůjčí zmíněné postroje (pro psa i psovoda), abychom si to vyzkoušeli, a na pravidelný sobotní výcvik 29.3. nám ho přinesl. No a 1.4.2003 při vycházce do přírody se Mirek pokusil caniscross vyzkoušet na vlastní kůži. I když jsme předtím dostali krátkou instruktáž, jak psa do postroje navlíknout, trvalo delší dobu, než se to zadařilo, a to nikoli vinou našeho psa. Poté jsme zkusili běžet - první táhnoucí pes, za ním tažený Mirek, mezi ním a Mirkem napjaté lano - ale nedařilo se. Problém byl v tom, že pes najednou nechápal, že má běžet samostatně, když je již dlouhou dobu přesvědčován, že se má většinou držet co nejblíže levé nohy psovoda. Protože nás v nejbližší neděli (6.4.) čekaly zkoušky z výkonu BH, měl Mirek strach, aby psa nezmátl pokusy o jeho přeměnu v tažného psa, a pokusy dočasně ukončil. Určitě se ale ještě k této problematice vrátíme.

[Předchozí období 2003/1.Q]