[Následující období - 2004/1.Q]

Komentované události - 2003/4.Q

20.12.2003 - Vánoční interní závod ve výkonu naší 246. ZKO
    Tak si letos Mirek s Ivym nakonec přece jen zazávodili. Výboru naší 246. ZKO se podařilo uspořádat, přes mnoho sporů, vánoční interní závod a Mirek s Ivym se do něj přihlásili. Problémem už bylo, v jakých kategoriích a podle jakého zkušebního řádu se bude soutěžit. Pro začátečníky to bylo jednoznačné - závodilo se podle ZZO. Pro pokročilé nakonec výborové vymysleli šalamounské řešení: hlavním závodem bude poslušnost podle 100-bodového oficiálního zkušebního řádu z výkonu, doplňkovým bude obrana a součet poslušnosti a obrany. Nesrozumitelné? Nám také chvíli trvalo, než jsme pochopili. Co to v praxi znamenalo? 10 závodníků se přihlásilo do závodu podle poslušnosti ZVV1, z toho 2 do závodu podle obran ZVV1, 5 závodníků do závodu podle poslušnosti IPO1. Vtip byl v tom, že se vše posuzovalo podle bodového zisku nezávisle na druhu zkušebního řádu.
    Závod začínal něco po 9:00 a výkony posuzoval předseda naší ZKO, který běžně posuzuje zkoušky a závody z výkonu. Mirek s Ivym se přihlásil do poslušnosti podle IPO1 a vylosoval si, že závodit půjde úplně poslední. Celkem závodilo 30 psovodů a psů - nejdříve bylo posuzováno 15 závodníků podle ZZO, pak 10 závodníků podle poslušnosti ZVV1 a nakonec 5 závodníků podle poslušnosti IPO1. Mirek s Ivym se dostali na řadu až kolem 14:00, což bylo pro našeho psa smrtelný. Když si Mirek šel pro psa do auta před nástupem k závodu, Ivy regulérně chrupal a nevypadal nejčerstvěji. S vlastním provedením cviků byl Mirek celkem spokojen a měl pocit, že Ivy ostudu neudělal - dokonce, při tzv. vysílačce, kterou ještě nemáme tak zmáknutou, Ivy vyrazil vpřed a uběhl několik metrů, což běžně nedělá. Rozhodčí, normálně náš výcvikový instruktor, nám klasicky vytkl především to, co nám pořád vytýká při výcviku - pes není při chůzi "přilepen" u levé nohy psovoda a radostně a oddaně na něj nevzhlíží. Totiž, celá poslušnost IPO je bez vodítka, tj. pes je navolno, a hodnotí se i přesuny mezi jednotlivými cviky a to se rozhodčímu také nelíbilo. I když se Mirkovi zdálo, že se Ivy snažil a podal pěkný výkon, dostali jsme "jen" 70 bodů, což by mimochodem na druhou stranu stačilo ke složení oddílu poslušnosti ve zkoušce IPO1. Dá se říct, že si náš předseda obecně na Ježíška příliš nehrál a body rozdával opatrně - celkově nejlepší závodník získal 82 bodů. Počítáno celkově Mirek s Ivym skončili uprostřed startovního pole na 9. místě, zatímco počítáno podle IPO1 obsadili krásné 3. místo, když porazili i naši výcvikovou referentku.
    Při vyhlašování výsledků a předávání diplomů si neodpustil předseda ZKO na adresu Mirka a Ivyho poznámku ve smyslu, že "... závodu podle IPO1 se zúčastnil i pes plemene (míněno hovawart), které se na takových závodech jinak nevyskytuje a dosáhl 70 bodů. ...". Na jednu stranu to byla pro nás svým způsobem lichotka, na druhou stranu to svědčí o velkém despektu, se kterým se dívá naprostá většina sportovních kynologů na plemeno hovawart - podle nich mělo být už dávno vyřazeno z pracovních plemen. zpět

16.12.2003 - Ivy nějak zmohutněl - 45,7 kg
    Když jsme si přivezli Ivyho 20.6.2001 coby 8 týdenní štěňátko domů, Mirek ho ihned zvážil - měl 7,9 kg. Pak jsme ho vážili každé 4 dny a sledovali jeho přírůstky na váze. Později, když už se jeho váhový růst zpomaloval, vážili jsme ho jednou týdně, později jednou za 14 dní. Pak ještě méně častěji - poslední dobou se jeho váha pohybovala okolo 43 kg  a jeho poslední vážení bylo 17.9.2003. Ani nevíme, jak nás to napadlo, ale dnes jsme ho, po více jak 3 měsících, zase zvážili - měl 45,7 kg.  Váha potvrdila náš dojem, že se nám zdá poslední dobu nějaký mohutnější, ale my to přičítali zimnímu osrstění. Nevíme, jestli to je tím, že se snažíme o jeho pracovní vyžití. Nebo že by uvolněné hormony po prvním krytí? Tlustej a překrmenej, si myslíme, není, protože má snadno nahmatatelná žebra. 
    Psa od začátku vážíme tak, že si Mirek vezme psa do náruče, vstoupí na váhu a výsledek si zapamatujeme. Pak vstoupí na váhu bez psa, výsledek se odečte od předchozího a dostaneme váhu psa. Protože máme elektronickou váhu s přesností 0,1 kg, můžeme jeho váhu sledovat poměrně přesně. Popsaná metoda vážení nám přinesla jeden zajímavý vedlejší přínos - když jsme dělali zkoušky ZOP, kde je přenášení psa v náručí (za 10 bodů), nepovažoval to Ivy za nic mimořádného a zvládl to bez jakýchkoli problémů. Pravdou je, že brát do náruče našeho psa v současnosti je skoro stejné, jako tahat pytel cementu. Navíc naše váha je při společném vážení na hranici své váživosti.
    V budoucnu se chystáme obohatit naše stránky grafem, jak náš pes přibýval na váze - myslíme si, že to může někoho zaujmout. Jen jako upoutávku: téměř lineárním růstem dosáhl dne 19.11.2001 váhy 37,8 kg, tj. přírůstek 30 kg za 5 měsíců - to odpovídá 6 kg za měsíc, tj. 0,2 kg za den. Kdyby takovým tempem pokračoval až do dneška, vážil by už asi 190 kg. Pak se jeho přírůstek váhy trochu zpomalil, ale jak to bylo, o tom až někdy později, až bude čas. zpět

15.12.2003 - Dostali jsme Zpravodaj HW klubu č. 3-2003
    Se zájmem jsme si přečetli zprávu "Z činnosti výboru HwK ČR". Ve zprávě "Ze zasedání IHF na Slovensku v roce 2003" nás zaujal její závěr: "... byly všechny země vyzvány k vypracování vlastní strategie a cíle chovu HW - prioritou by neměl být exteriér." My se snažíme s naším psem tuto výzvu naplňovat již delší dobu - klademe důraz na odhalení jeho povahových vlastností a pracovních schopností, zatímco naše výstavní aktivity postupně utlumujeme.
    Prošli jsme si informace o bonitacích, svodech mladých, čerstvých odchovech a výstavách. U bonitací jsme si "zkontrolovali" našeho Ivyho a zpětně si připomněli spoluúčastníky jeho bonitace. Zveřejněné výsledky výstav snad přímo ukázkově dokumentují u dosti psů životní pravdu "jednou jsi dole, jednou nahoře", tentokrát možná parafrázovaně "jednou jsi hodně nahoře, jednou hodně dole". I když máme s tímto fenoménem sami bohaté zkušenosti, stále nás to překvapuje.
    Zajímavé a poučné jsou 4 stránky věnované mezinárodní hovawartí organizaci IHF a členským klubům této nadnárodní společnosti.  
    Praktické jsou přehledy akcí HwK na rok 2004 a Mezinárodních a národních výstav v r. 2004. Jako majitelé hovawarta, kteří chtějí naplňovat výzvu IHF "prioritou by neměl být exteriér", bychom v přehledu akcí přivítali termín 4. Mistrovství Hovawartů ČR (ve výkonu).
    Šibeničním termínem je zaplacení členských příspěvků na rok 2004, které je nutno provést do 31.12.2003, jinak dojde k vyloučení z Hovawart klubu. To představuje 9 pracovních dnů ke splnění této podmínky. My to zvládneme, ale otázkou je, jestli tento přístup nerozladí některé jiné členy Hovawart klubu, obzvláště, když se na nich ještě chce, aby vyplnili Evidenční kartu člena HwK pro rok 2004 zaslali ji Hovawart klubu. zpět

14.12.2003 - Vánoční výlet s hovawarty - Chýnice
    Rádi se zúčastňujeme akcí, jejichž společným jmenovatelem je hovawart. Koketovali jsme již s možností zúčastnit se 6.-7.12. Hovawartí Mikulášské na Hajné hoře ve Vimperku, ale protože jsme museli zkoordinovat v tomto termínu několik dalších akcí (6.12. Mikulášský závod psů ve výkonu, stěhování rodičů Majky do Prahy, posléze i "pohotovst" ke krytí), tak jsme to museli vzdát. Paradoxní je, že nakonec jsme kvůli krytí stornovali účast na závodě, stěhování rodičů přeložili o týden, přičemž "pohotovost" ke krytí, kterou jsme "drželi", nebyla využita. To už jsme ale byli pevně rozhodnuti, že ačkoli 13.12. stěhujeme rodiče, Vánoční výlet, který se konal den nato 14.12., si ujít nenecháme. Došlo nám také, že jsme se už zúčastnili několika hovawartích akcí, ale ty se většinou konaly ve větší vzdálenosti od Prahy, takže středočeské hovíky a jejich majitele vlastně moc neznáme.
    Výlet organizovala Michaela Weidnerová na počest své fenky Irunky a nazvala ho tudíž "1. Irunčin pochod". Trasa pochodu vedla po okolí Chýnice, kam se nedávno přestěhovala. Ukázalo se, že majitelé hovíků jsou odolní jedinci, neboť přes sobotní celodenní déšť a vydatné přeháňky ještě v neděli ráno (14.12.) se dostavil velký počet hovíků - 23 - (ale i jiných plemen - 7) se svými doprovody - skoro 40 lidí. Základní údaje o pochodu jsme převzali z www-stránek ChS Iorminogrande, kde lze nalézt podrobnější komentář. Na trasu jsme vycházeli okolo 10:00, ušli jsme asi 10 km (nám se zdálo, že víc) a do Chýnice jsme se vrátili okolo 13:30. Po ukončení pochodu se snad všichni přemístili na oběd do místní hospůdky, která praskala z tolika hostů ve švech.
    Pro nás byl celý výlet zajímavý z toho hlediska, že se všichni psi pohybovali, s výjimkou několika krátkých úseků, navolno a náš pes ještě nikdy neměl možnost pohybovat se navolno po tak dlouhou dobu mezi takovým množstvím psů a lidí. Především šlo o vzájemné vztahy s jinými samci. I když náš pes je jen výjimečně tím prvním, kdo začíná vymezovací rituály, tak na druhou stranu, když se na něj jiný samec kasá, umí taky "předvádět svaly". Navíc, Ivymu už je přes 2,5 roku, takže dospívá a roste mu sebevědomí. Vše však dopadlo nad očekávání hladce. Zpočátku jsme zaznamenali, že se vůči našemu psovi vymezuje (jen temné vrčení) jeden samec, ale to jen, když se k sobě dostali blíž než asi 7 m - to jsme si ohlídali, aby se k sobě nedostávali. Pak došlo ještě k menšímu incidentu už ke konci pochodu, kdy jeden ze samců, se kterým se po celou dobu pochodu běžně míjeli bez jakýchkoli problémů, na Ivyho začal vrčet a zaujal bojovou pozici, ale jeho majitelka vše rázem urovnala.
    Radost jsme měli také z toho, že si nás Ivy stále hlídal, což byl v tom mumraji lidí a psů nadlidský až nadpsí úkol. Vždy, když se nechal strhnout ostatními psy k nějaké akci, co chvíli se vracel a kontroloval, kde jsme. Obyčejně se tato vlastnost popisuje jako hovawartům vrozená, ale na druhou stranu se na pochodu našlo několik hovíků, kteří na své pány nějak zapomínali a pak byli hledáni.
    Myslíme si, a v tom plně souhlasíme s Michaelou Weidnerovou, že se i přes nepřízeň počasí 1.Irunčin předvánoční pochod vydařil. Byl to příjemně strávený den v předvánočním shonu a pořadatelka pochodu Michaela Weidnerová si za zorganizování této akce zaslouží velké uznání. Foto z pochodu. zpět 

10.12.2003 - Členská schůze naší 246. Základní kynologické organizace
    Dnes se konala v naší klubovně členská schůze 246. ZKO, jejímž je Mirek členem od srpna 2002. Čím více se člověk orientuje v dění naší organizace, tím více zjišťuje, že mezilidské vztahy zde mají daleko k ideálu - a schůze vše odhalila v plné nahotě. Zjistili jsme, že lidé jsou rozděleni do dvou táborů, které mezi sebou bojují. Někteří lidé jsou v určitém táboře o vlastní vůli a své nesmiřitelné postoje vůči druhému táboru dávají halasně najevo, někteří jsou zařazeni tam či onam podle toho, co je zajímá. My, resp. Mirek, je zaškatulkován do tzv. Břéťovy skupiny, protože u Břéti nacvičujeme podle zkuš. řádu IPO. Ačkoli máme proti způsobům jednání Břéti své výhrady, jsme tam zaškatulkováni a basta. Ostatní patří do tzv. Vítkovy skupiny. Nejsmutnější je, že každá skupina má své členy ve výboru ZKO a je tragédie, že výbor ZKO netáhne za jeden provaz a že jeho činnost je provázena častými vzájemnými naschvály.
    V duchu zmíněné skutečnosti se také nesl celý průběh schůze, která začala v 18:30 a ještě ve 22:00 nebyla schopna přijmout žádné usnesení, protože se oba dva znepřátelené tábory nebyly schopny domluvit. To už Mirek nevydržel a v tuto chvíli opustil tuto nedůstojnou schůzi, aniž vydržel až do jejího konce.
    V pozadí těchto nesvárů jsou, jak už to bývá až v první řadě, peníze, resp. možnost využívání klubovny a cvičiště ke svým osobním účelům. Starší členové z doby Svazarmu brigádnicky postavili naši klubovnu v rámci tzv. akce "Z" a chovají se způsobem, že "je jejich", a ostatní, obzvláště nováčci, jsou tam jen velkoryse trpěni. Část těchto zasloužilých členů si z klubovny navíc udělala základnu pro své soukromé podnikání a ubytování své i svých kamarádů. Tito členové se slzou oku vzpomínají, jaké to bylo za bolševika, a odmítají respektovat pravidla, na kterých se usnesla členská schůze či výbor a která jim nevyhovují. Dalším zdrojem sporů jsou soukromé lekce z kynologie, kdy se řádní členové ZKO nemohou dostat na cvičiště, protože zde figuranti a instruktoři pořádají své soukromé lekce, často i pro nečleny naší ZKO, a peníze jdou do jejich kapes. V této věci mají na hlavě máslo, bohužel, figuranti i instruktoři z obou znesvářených skupin.
    Je nepříjemné, když je člověk vtahován do sporů mezi dvěma tábory a přitom ho tyto spory nezajímají. Vždyť chodíme na cvičák ve svém volném čase kvůli tomu, aby se náš pes něco naučil, aby mezi ním a námi vznikl užší vztah, který zkvalitní naše vzájemné soužití - a takových lidí se psy je více. Současně považujeme naše návštěvy cvičáku za určitý způsob relaxace a nemáme potřebu kazit si náladu účastí v nějakých sporech.
    V kynologickém hnutí se pohybujeme teprve 2,5 roku, ale to, co postupně "objevujeme", je dost tristní. Hádají se kynologové organizovaní podle jednotlivých plemen, hádají se kynologové organizovaní v základních kynologických organizacích. Obecně snad platí, že čím skromnější sídlo ZKO, tím lepší mezilidské vztahy - no a naše 246. ZKO má, bohužel, docela kvalitní, kamennou budovu. zpět

5.12.2003 - První nevěsta byla na ultrazvuku - Ivy bude s největší pravděpodobností poprvé otcem
    Konečně také jedna pozitivní a skvělá zpráva - první Ivyho nevěsta dnes byla na ultrazvuku a veterinář potvrdil, že je březí. Jestli nenastanou nějaké komplikace, měla by se 5.-7. ledna 2004 narodit štěňátka a náš Ivy by se měl stát poprvé hrdým otcem. V té záplavě rodinných a pracovních úkolů a nedorozumění kvůli jinému krytí zapůsobila tato zpráva jako hojivý balzám.
    Samozřejmě jsme poblahopřáli nevěstě a jejím majitelům a také její chovatelce a popřáli hodně zdraví a úspěšný porod bez komplikací. Už se těšíme a jsme zvědavi. Také jsme už přemýšleli, kdy se pojedeme na štěňátka podívat, resp. v jakém jejich věku je to rozumné. zpět 

16.11.2003 - Neúspěšné absolvování zkoušky z výkonu IPO1
    I když jsme věnovali podzim především dokončovacím pracem na našem novém domku a psovi se dostávalo jen "nezbytného" času, přesto jsme si řekli, že se ještě před koncem kynologické sezóny pokusíme složit zkoušku z výkonu podle mzn. zkušebního řádu IPO1. Je sice pravda, že jsme neměli čas na intenzivnější přípravu, ale Ivy byl docela v dobré kondici, navíc zase o něco pokročil v obranách, a tak jsme si řekli, že to zkusíme. Trochu jsme ještě váhali, zda do toho jít, když nám do toho zasáhly starosti okolo krytí (jak píšeme v událostech 2.-6.11.), ale nakonec jsme se rozhodli pro.
    Zkoušky rozhodoval V. Nedvěd. Celkem se zkoušek zúčastnilo 7 psů a psovodů, z toho 1 zkoušek BH, 2x SchH1 a 1x IPO1, 1xSchHA, 2xIPO3. Zkoušky SchH1 složili 2 psi (něm. ovčák, dobrman), zkoušky IPO3 složil 1 pes (něm. ovčák). Ostatní neuspěli - mezi nimi Mirek s Ivym. Smutné je, že jsme vypadli už na prvním oddíle, tj. na stopě. Je pravda, že Ivy poslední dobou při nácviku stop občas "zazlobil", především na začátku stopy. Při uvedení na stopu udělal 2-3 "povinné" kroky, pak se zastavil, vztyčil hlavu a čuměl - nejdříve do krajiny, pak na Mirka, pak zase okolo. Mirek na to při nácviku reagoval opakováním povelu "stopa", na což se Ivy rozešel a ostatní náležitosti stopy zvládal celkem dobře. Doufali jsme, že na zkoušce si tento rituál odpustí. Pan rozhodčí při nástupu na stopu důrazně upozornil Mirka, že nepřipouští mluvení na psa a opakování povelů bez jeho pokynu - v takovém případě může stopu okamžitě ukončit a zkoušeného diskvalifikovat. To nevěstilo nic dobrého - špatný scénář se začal nejen naplňovat, ale Ivy jeho realizaci ještě vyšperkoval. Když ho Mirek uvedl na stopu, Ivy zvolil svůj oblíbený rituál, tj. po 2 krocích vztyčil hlavu a rozvážně sledoval krajinu a čuměl okolo. Možná očekával opakování povelu "stopa" od Mirka, ale to nepřicházelo, protože Mirek měl strach z rozhodčího (před zkouškou dostal kázání od zkušených kynologů, že tento rozhodčí nesnáší, když někdo poruší jeho pokyny). Vteřiny utíkaly a protože rozhodčí nedal svolení k dalšímu povelu, Mirek už čekal, že uslyší "Končím stopu", když vtom Ivy konečně zabořil nos k zemi a vydal se na stopu. Měl nízký nos, stopu sledoval pečlivě, včetně lomů, ale rozhodčímu hodně vadila malá dychtivost, navíc Ivy druhý předmět nezalehl - dostali jsme jen 65 bodů a skončili jsme, neboť při zkouškách se při nesplnění limitu 70 bodů do dalších oddílů nepostupuje. Větší obavy jsme měli z dalších oddílů, tj. poslušnosti a obrany, ale tohle nás překvapilo. Ostatní přítomní mazáci nás sice utěšovali, že pan rozhodčí Nedvěd je přehnaně akurátní (originální výraz zde nešlo použít) a je mu jedno, jestli někdo dělá IPO1 nebo IPO3 a že u jinýho bychom to udělali, ale to nám body nepřidalo. Blbý je, že už končí sezóna a že další příležitost k reparátu budeme mít až na jaře.
    Ještě perlička pro pobavení. Hned 18.11., po státním svátku, Mirek zkoušel obvolávat ZKO, kde se mají do konce listopadu konat zkoušky IPO, zda by se tam nemohl přihlásit. Všude slyšel: "Hele, já už to mám plný a mám 3 (či jiný počet) náhradníky - je to beznadějný. Teď všichni šílej, aby udělali limit na republiku. Už od října je všechno přecpaný, teď nic nenajdeš." Při jednom podobném rozhovoru z MIrka vyhrklo: "To je divný, u nás bylo na zkouškách IPO volno." Na druhé straně drátu se ozvalo: "To je nějaký divný. A to byly oficiálně zveřejněný zkoušky?" Mirek: "Jo byly." Druhá strana: "Hm, to je divný. (po chvíli) Jo hele, a kdo to pískal?" Mirek: "Nedvěd." Druhá strana: "(hihi) tak to je jasný."
    Ať čtenář nebere uvedenou perličku jako vysvětlení, že jsme neudělali zkoušky kvůli zákeřnému rozhodčímu, který nám ublížil, přestože náš pes podal skvělý výkon. Tak to nebylo - náš pes skutečně "vyzloboval", byl málo dychtivý a neoznačil jeden předmět. Vylití ze zkoušek bereme jako výzvu k přehodnocení nácviku stop. zpět

9.11.2003 - Stěhujeme se do nového domku
    Běžně se snažíme vyhýbat tomu, abychom zatěžovali čtenáře našich webových stránek záležitostmi, které se netýkají přímo hovíků. Dnes ale došlo k tak významné události v životě celé naší smečky (včetně Ivyho), že cítíme potřebu se o tom krátce zmínit - dnes jsme se konečně přestěhovali z nouzového domku do nového, konečně kolaudovaného, domku. Celá záležitost je trochu specifická - ač jsme se přestěhovali, nedošlo ke změně naší adresy. Vtip je v tom, že na konci r. 1999 jsme dostali stavební povolení k rekonstrukci našeho stávajícího stavení, která spočívala ve výstavbě nového rodinného domku, který se bude nacházet na stejném pozemku, jako původní, již nevyhovující, domek. Kvůli tomu bylo nutno ubourat část původního domku, zatímco zbývající nezbouraná část bude jednou přeměněna na garáže a technické zázemí, dočasně však z této nezbourané části vznikl vlastně dočasný nouzový domek, kam jsme se uchýlili, než jsme se mohli přestěhovat do domku nového.
    V červnu 2001 jsme přivítali do nouzového domku Ivyho a podle plánu jsme se chtěli přemístit do nového na konci r. 2001. Měli jsme to vymyšlené náramně: pes se naučí ve starém domku hygieně, když bude loužička či bobík, nic se neděje, a v novém už s tím nebudou problémy. Z mnoha důvodů (peníze, pracovní vytížení, povodně 2002, ale i čas věnovaný hovawartovi!!, ...) nám nevyšlo dokončení a kolaudace nového domku ani do konce r. 2002. Protože vydatné deště a poryvy větru, které způsobily povodně 2002, pochroumaly střechu nouzového domku a úplně promočily celé stavení, museli jsme přežít zimu v prostředí, které se příliš nelišilo od jeskyně. Pravidelně jsme se zapřísahali, že sotva začne jen trochu jaro, okamžitě dokončíme stavbu nového domku a zkolaudujeme ho. Ono toho k dokončení moc nebylo, ale chyba lávky - sotva začalo trochu teplo, už jsme zase vymýšleli, jakou akci s Ivym podnikneme, a dokončení domku se zase postupně odsouvalo, až hrozilo, že bychom v nouzovém domku strávili i letošní zimu. Včas jsme se zmobilizovali a 30.9. proběhlo kolaudační řízení, které shledalo nějaké nedostatky - ty jsme odstranili a 9.11.2003 jsme se konečně mohli přemístili do nového domku.
    Všechny zmíněné peripetie se stěhováním se významně dotkly Ivyho. Ivy považoval (a zatím asi i považuje) jednoznačně za sídlo smečky nouzový domek. Snažili jsme se ho brát často s sebou do nového domku, aby si zvykl, ale když jsme tam např. v létě něco dělali, tak nám 2x "označkoval" roh ledničky v kuchyni, 1x krb v obýváku a 1x se vyčůral v tzv. hobby místnosti, zatímco ve starém domku se počůral jen jednou coby malé štěňátko. V nouzovém domku jsme si už také s Ivym časem postupně vyladili různé procedury: např. příchod z venku dovnitř za sucha, příchod z venku dovnitř za bláta, příchod z venku dovnitř za deště, krmení, hry v místnosti, místo k odpočívání, kam smí a kam ne, ... . Navíc, ve starém domku jsme až tak úzkostlivě nedbali na čistotu Ivyho (tlapky, srst) protože jsme věděli, že tam odtud vypadneme. Přemístěním do nového se všechno radikálně změnilo. Nejen, že my sami si přivykáme, ale i s Ivym si budeme muset utvořit a vyladit opět nové rituály, aby naše soužití nebylo zatíženo zbytečnou nervozitou. Týden po přemístění se ukazuje, že některé zvyky ze starého domku se podařilo poměrně rychle uvést do praxe i v novém, ale některé budou zřejmě vyžadovat ještě nějaký čas a úsilí. Pozitivní je, že nám v novém domku Ivy zatím nic "neoznačkoval" - i když lecjaká překvapení se nedají vyloučit. zpět

5.11.-6.11.2003 - První krytí
    První den: Dnes měl náš pes poprvé krýt. Byli jsme zvědavi a také nervózní z toho, jak vše bude probíhat. Zda se naplní slova zkušených chovatelů a veterinářů a vše proběhne během pár desítek minut, či zda se vyskytnou nějaké problémy naznačované v odborné literatuře, takže k pokrytí buď dojde složitěji nebo k němu nedojde vůbec. Protože členové naší rodiny již historicky přitahují složitější varianty vývoje situací a náš pes se zřejmě nechce nechat zahanbit, tak nás neminula ta složitější varianta. Přes náročnější průběh krytí však vše bylo završeno úspěchem. Velkou zásluhu na překonání dílčích překážek a dotažení celého procesu do úspěšného konce měl "poradce krytí" Romana Stejskalová.
    "Nevěsta-prvnička" s doprovodem dorazila něco okolo 10:15. Když jsme "nevěstu" přivítali na zahradě, ta nejdříve zamířila ke kotci, kde byl zavřen Ivy. Vzájemně se přes mříže očichávali, kňučeli a přátelsky vrtěli ocasy, což byl nadějný úvod. Poté, co se fenka důkladně seznámila s celou zahradou, pustili jsme Ivyho z kotce.
    V prním kole pokusu o páření si Ivy počínal nemotorně a zdálo se, že mu musí v mozku sepnout, co má dělat, když mu přítomná fenka tak voní a navíc se mu tak lákavě nastavuje. Fenka sice opakovaně zaujímala polohu, která měla psa vyprovokovat k činu, ale příležitost mu k tomu moc nedávala - jakoby jí šlo jen o dovádění a ve chvíli, kdy se na ni pes pokusil vystoupit, tak buď odskočila nebo si sedla. Až teprve ke konci nechala psa, aby na ni několikrát nakrátko vystoupil - to už se do "hry" částečně zapojili i majitelé feny a občas ji nenásilně přidrželi. Neúspěšné snažení Ivyho po čase vyčerpalo, takže "poradce krytí" vyhlásil přestávku - dohodli jsme se, že do 12:30. Ivy byl zavřen do kotce a fenka odložena tak, aby na sebe neviděli.
    Ve druhém kole se zdálo, že Ivy už má jasno - snažil se vytrvale o stejný rituál: očichávat a olizovat fenku, vystoupit na ni a vniknout do ní. Zpočátku mu fenka postála bez cizí pomoci a vypadalo to, že už je to jen otázka několika vteřin, než dojde ke vniknutí, vtom však fenka uskočila. Přitom ale opakovaně zaujímala polohu svědčící o tom, že má "své dny". Když už fena nechtěla postát psovi sama od sebe, začali majitelé fenu fixovat. Tentokrát už pevněji, což psovi usnadňovalo vystoupení na fenu, ale pořád to ještě nebylo ono - fence se vždy, jakoby v rozhodujícím okamžiku, tj. okamžiku vniknutí, podařilo udělat buď alespoň jeden krůček dopředu nebo snížit zadek. Po řadě pokusů byl Ivy vyčerpaný a další pokusy o krytí neměly v tuto chvíli smysl. Co dál? Vzdát všechno nebo se pokusit o další kolo? Po konzultaci s "poradcem krytí" Romanou jsme se dohodli, že dnes po 16. hodině to ještě jednou zkusíme. Poté jsme všichni, včetně Mirka a Majky, opustili naše stavení, s výjimkou Ivyho, který měl v klidu nasbírat nové síly.    
   Třetí kolo pokusu o krytí se svým průběhem téměř nelišilo od druhého, včetně toho, že fena zpočátku sama psovi postála, nechala psa na sebe vystoupit, vydržela jeho "zaměřovací" pohyby a když už se zdálo, že vše proběhne úspěšně bez cizí pomoci, provedla únikový manévr. "Nasazení" aktérů bylo tentokrát intenzivnější a rozhodnější, což vyvrcholilo tím, že se Ivymu podařilo vniknout do fenky a dopravit své sperma do poševního vchodu (nikdo neví, zda hlouběji), ale většina spermatu skončila, díky úniku fenky (v reakci na bolest), na trávníku. Poté byl Ivy opět zavřen do kotce a fenka odložena tak, aby na sebe neviděli. Šli jsme řešit paradoxní situaci: byla fena pokryta, či nebyla? Obě strany se dohodli, že se vyplní a potvrdí krycí list s tím, že se následující den pokusíme o opakované krytí. Po vyřízení formalit se dostala řada i na povídání o jiných věcech než psích a zdálo se, že už z nás všech spadlo napětí z dnešní anabáze.
    Bylo už něco kolem 18. hodiny, když přítomná "poradkyně krytí" Romana nečekaně vyzvala majitele obou psů, abychom se pokusili ještě naposledy nezávazně o krytí, tj. o čtvrté kolo. Tentokrát však fenka nedostala možnost volby a byla hned od počátku pečlivě fixována. Ivy na fenku vystoupil, využil toho, že mu neuniká a po chvilce snažení se mu podařilo do ní vniknout. Vniknutí bylo tentokrát úplné (bolestivá reakce) a po několika vteřinách pářicích pohybů došlo ke svázání psa a feny, které trvalo 25 minut. Nakolik "divoké" byly pokusy o spojení, tak vlastní svázání mělo až nečekaně klidný průběh. Je jasné, že všichni zainteresovaní měli ze závěrečného vývoje událostí upřímnou radost. Příjemný byl také fakt, že již potvrzený krycí list nabyl najednou toho správného významu. Ještě poté jsme se dohodli s majiteli chovné feny, že ačkoli nakonec došlo k řádnému pokrytí jejich feny naším psem a opakované krytí by nemuselo být až tak nutné, tak přesto původní domluva o zítřejším překrytí zůstává v platnosti. Nato jsme se všichni rozloučili a uzavřeli vpravdě hektický krycí den.
    Druhý den: Na rozdíl od včerejšího maratónu proběhlo dnes všechno neuvěřitelně hladce. V domluvený čas, tj. okolo 16:00, se u vrátek našeho stavení objevila psí nevěsta se svým majitelem a i Romana Stejskalová, která sice zkušeně tvrdila, že už by ani chodit nemusela, protože všechno půjde bez problémů, ale nakonec to přišla skouknout. Když jsme fenku pustili na zahradu, zamířila nejdříve ke kotci, kde byl zavřen Ivy. Vzájemně se přes mříže očichávali, kňučeli a přátelsky vrtěli ocasy. Po chvíli jsme pustili Ivyho z kotce, ten byl celý rozrušený a dychtivý a když začal naskakovat na fenku, její majitel ji už zkušeně, bez zbytečného otálení, zafixoval. To Ivymu usnadnilo práci a po krátké chvíli se mu podařilo vniknout do feny. Po několika vteřinách pářicích pohybů došlo ke svázání psa a feny. Jen chvíli poté prohlásila Romana "já jsem to věděla", rozloučila se s námi a odešla. Svázání trvalo tentokrát 17 minut a vše mělo hladký a klidný průběh.
    Když už bylo po všem, odložili jsme psa a fenu a Mirek pozval majitele fenky na občerstvení před zpáteční cestou. Po chvíli se objevila Majka, která se vrátila z práce a nechtěla uvěřit tomu, že po puštění hovíků k sobě došlo k jejich spojení snad do 2 minut, že vše už bylo zdárně vykonáno a teď již jen spravedlivě odpočíváme po dobře vykonané práci. Pak jsme se rozloučili s nevěstou a jejím majitelem a popřáli jim šťastnou cestu a úspěšné zabřeznutí.
    Když jsme si večer v klidu sedli, bylo už předem jasné, o čem se budeme bavit. Navíc, abychom neurazili psího boha, který nám jistě pomáhal, museli jsme úspěch důstojně oslavit. No a protože máme rádi vínko, tak tentokrát to chtělo samozřejmě bublinky. Celou příjemnou atmosféru ještě dokresloval Ivy, kterého jsme měli samozřejmě u sebe a který ležel opodál a spravedlivě odpočíval. Zrekapitulovali jsme posledních pár hektických dní a konstatovali jsme, že naše první krytí dopadlo velice úspěšně, ale že cesta k tomu byla klikatá a občas se zdálo, především zpočátku, že směřuje k neúspěchu.
    Nyní nám již nezbývá nic jiného, než držet všechny palce, aby "naše" nevěsta zabřezla a aby ve zdraví donosila a porodila zdravá a povahově vyrovnaná a šikovná a krásná štěňátka, která se dostanou ke skvělým lidem.
    Laskavé čtenáře, které by pohoršoval popisovaný průběh krytí, chceme ujistit, že se nepovažujeme za žádné úchylouše, kteří se vyžívají v popisování zvířecích obscénností - jen jsme se pokusili zachytit "naše" první krytí.  zpět

3.11.-4.11.2003 - Přípravy na krytí
    Když jsme si 3.11. oba ověřili, že se budeme na středu moci uvolnit z práce, sdělili jsme to majitelům chovné feny současně s tím, že proti krytí naším psem nic nemáme a ověřili jsme si, zda trvá ještě zájem z jejich strany. Do začátku akce zbývalo několik hodin, ze kterých podstatnou část zabraly pracovní povinnosti a spánek - zbytek času se většinou točil okolo připravovaného krytí. V dostupných knížkách jsme vyhledávali statě o páření, stejně tak jsme se snažli získat rady i od zkušených chovatelů či majitelů plemeníků, ... .
    Nejvíce psaných informací jsme získali v těchto knihách: Hovawart - chov, výchova, výcvik ,  Všechno o psech 1000+1 rada ,  Poznej svého psa . Po přečtení příslušných statí jsme dospěli k názoru, že krytí nemusí být až tak snadná záležitost, ale říkali jsme si, že příroda je mocná čarodějka a že nám pomůže natolik, že to zvládneme vlastními silami. Na druhé straně v nás začal hlodat červ pochybností, které pramenily především z toho, že nejen pes a fena byli panic a panna, ale také jejich majitelé byli totální novicové. Pak nabývají závažnějšího významu rady např.: "... Majitel feny ... stojíc u její hlavy by měl psu pomoci fenu fixovat. ...", "... při vniknutí do feny (zejména prvničky) může dojít k poněkud bolestivému stavu a fena bude mít prudkou obrannou reakci. Tu však musí majitel feny zvládnout, jinak hrozí zranění psu i feně. ..." (citováno z knihy ing. Nováka: Hovawart - chov, výchova, výcvik). Nebo např.: "... Zejména prvničky mohou při svázání propadnout panice a proto chovatelé raději svázané psy přidržují. ...", "...Připouštění psů se mnohdy chovatelům nezdaří. Nejčastější chybou je přivedení feny v nevhodný termín. Chyby začínajících chovatelů jsou ale opravdu rozmanité, ..." (citováno z knihy Mikulici: Poznej svého psa).
    Kromě vstřebávání moudrostí z knih jsme také telefonicky požádali o radu zkušenou majitelku plemeníka, Romanu Stejskalovou, se kterou se už nějaký čas známe a která se nedávno přestěhovala do naší blízkosti. Zasvěcení hovawartisté vědí, že Romana je majitelkou výstavně velice úspěšného hovawarta Jonáše (Carleon Gold Mondeo), který se navíc stal i úspěšným a zkušeným krycím psem. Romana nám po telefonu poskytla základní informace a trpělivě odpověděla na naše smysluplné i nesmyslné otázky, navíc se jí ještě podařilo zvýšit naše obavy, když poznamenala, že: "Plemeník, který neuspěje při prvním krytí, se může potom při dalším krytí vyhýbat styku s fenou a když si to zafixuje, je nepoužitelnej". Příjemná a milá byla její nabídka, že by k nám případně mohla na začátek akce přijít a že by nám zpočátku mohla pomoci praktickými radami přímo na místě činu. To nás potěšilo, ale říkali jsme si, že nebudeme zbytečně obtěžovat a že nabídku nejspíše nevyužijeme.
    Jenže, souběžně s popisovaným děním se také telefonovalo: majitelé chovné feny se radili s její chovatelkou, majitelé chovné feny si vyměňovali informace s námi, navíc se s námi ještě přímo spojila chovatelka chovné feny. Přibyl ještě jeden vážný argument pro to, aby se pro úspěch krytí udělalo co nejvíce - současná rodinná situace majitelů chovné feny je příznivá pro narození a odchov štěňat, při dalším hárání feny už tomu tak zřejmě nebude. Čím více se blížil den "D" a hodina "H", tím více jsme se zabývali myšlenkou využít velkorysé nabídky Romany Stejskalové. Nakonec jsme v úterý večer, několik hodin před akcí, Romaně zavolali a byli jsme připraveni na to, že už nebude moci nebo chtít přijít. Romana však svoji účast přislíbila, což se posléze ukázalo momentem, který příznivě a pozitivně ovlivnil celou anabázi spojenou s krytím.
    Když se nyni zpětně, po již úspěšně proběhlém krytí, vracíme k telefonickým rozhovorům z těchto dnů, musíme konstatovat, že by se zkušení chovatelé nad nimi asi docela dobře pobavili a že byly, alespoň z naší strany, silně poznamenány především překotným vývojem událostí a také naší naivitou a nezkušeností v této oblasti. Aniž bychom se chtěli dotknout majitelů chovné feny, myslíme si, že na tom byli podobně. Dvě strany samých začátečníků - to je dobrý základ pro zadělání na neúspěch. zpět

2.11.2003 - Bude Ivy poprvé otcem?
    28.9. letošního roku byl Ivy bonitován . Do té doby jsme se vůbec nezabývali úvahami, co tento fakt může přinést a teprve při cestě autem z bonitace jsme začali o tomto tématu přemýšlet. Říkali jsme si ale, že než budeme uvedeni v seznamu plemeníků a než nás někdo kontaktuje, uplyne nějaký čas a my budeme mít zatím čas si všechno promyslet a shromáždit moudrosti. Je sice pravda, že ještě na bonitaci nás oslovili majitelé jedné chovné feny, kteří měli vážný zájem o krytí naším psem, ale po několika dnech zjistili, že fena bude hárat až mnohem později a problém s krytím se odložil.
    Dnešního dne zazvonil u nás telefon, který zvedl Mirek. Na druhém konci byla majitelka chovné feny, která začala, po vzájemném krátkém představení, vysvětlovat, co ji vede k tomuto nedělnímu telefonátu. Mirkovi chvíli trvalo, než začal chápat, ale pak se začal orientovat: majitelka chovné feny požádala "svého" poradce chovu o krycí list a ten na něj také, jako jednoho ze tří, uvedl psa Ivanhoe Royal Safe. Když tuto věc konzultovala s chovatelem jejich feny, tak jí doporučil našeho psa, kterého osobně zná a ví na čem je. Na otázku majitelky feny, zda s krytím souhlasíme, Mirek odpověděl, že v zásadě nejsme proti, ale že náš pes i my jsme úplní začátečníci a že bude ještě potřeba si to nechat projít hlavou. Na oplátku se Mirek zeptal na jméno feny a kdy asi očekávají hárání. Odpověď ho zaskočila: fena již začala hárat (dříve než původně předpokládali) a ten správný den ke krytí bude za tři dny 5.11.. Předběžná představa majitelky feny byla, že by přijeli k nám okolo 10. hodiny a kdyby se krytí během dvou hodin nepovedlo, že by stačili ještě navštívit dalšího psa z krycího listu. Mirek upozornil, že tak narychlo může být problémem také uvolnění z práce, ať už Mirka nebo Majky, neboť krytí vychází na pracovní den. Dále se ještě zeptal, zda uvažují o opakovaném krytí, na což mu bylo odpovězeno, že o tom neuvažovali. Mirek byl z celé situace tak mimo, že se zapomněl zeptat, na jakékoli informace o feně, jen se stačil domluvit, že doma vše prodiskutujeme a v pondělí zatelefonujeme naše rozhodnutí. Když celý rozhovor reprodukoval Majce, začali jsme přemýšlet, co dál. První, co jsme potřebovali zjistit, byly podrobnější informace o chovné feně, proto jsme ještě téhož dne volali zpět jejím majitelům, abychom se zeptali na rodokmen, bonitační kód, zkoušky, výstavy, jestli už byla kryta, ... . Kromě jiného jsme se také dozvěděli, že ani fena ani majitelé nemají s krytím žádné zkušenosti a jsou tedy na tom stejně jako my. Krytí se najednou stalo po zbytek celého nedělního večera tématem č. 1.
    Protože sledujeme poměrně důkladně dění okolo chovu hovawartů, tak jsme přemýšleli, i s ohledem do budoucna, jestli pokaždé souhlasit s krytím (bude-li náš pes ještě někdy zapsán na KL) nebo si stanovit pro sebe nějaké podmínky. Abychom měli z krytí naším psem dobrý pocit, máme tato přání: aby existoval předpoklad, že ze spojení chovné feny s naším psem vyjdou kvalitní zvířata, aby o fenu bylo dobře postaráno po dobu její březosti, aby o štěňata a fenu bylo po dobu 8 týdnů od vrhu dobře postaráno, aby se štěňata dostala k dobrým a aktivním lidem, aby se noví majitelé štěňat měli na koho obrátit v případě neznalosti či nouze, abychom mohli "naše" štěňata případně navštěvovat, ... . Případný finanční zisk za krytí naším psem je v žebříčku našich preferencí až hodně dole. Jak jsme tak všechno semleli, rozhodli jsme se ještě v neděli v noci, že proti domlouvanému krytí nic nemáme a že akci z naší strany může ohrozit jen nemožnost uvolnit se z práce.
    Uvedený nedělní telefonát dokonale rozmetal pro příštích pár dní všechny původně naplánované věci - vše se začalo točit okolo zatím teoretického otcovství našeho psa. zpět

29.10.2003 - To je šok - v naší 246. ZKO budou zkoušky ZOP a ZPU1
    Dnes, když byl Mirek s Ivym na pravidelném výcviku na cvičáku, zašel do klubovny, aby se podíval, kdy budou zkoušky IPO1, na které chceme jít. Zjistil, že budou 16.11., tak se na ně zapsal. Když pak ještě prohlížel nástěnky v klubovně, utrpěl šok - naše ZKO pořádá 23.11. zkoušky ZOP a ZPU1. Když jsme začali chodit s naším hovíkem na cvičák právě do této ZKO a zmínili jsme se zde, že bychom se rádi připravili na zkoušky ZOP, bylo nám s určitou dávkou přezíravosti řečeno, že o takových zkouškách zaslechli, že snad existují, ale mezi pravými kynology jsou považovány za něco podřadného. Skoro to vypadalo, že pes, který tyto zkoušky udělal, toho dosáhl díky své demenci.
    A ejhle, jak hluboko u nás klesli - možná ještě budou Ivyho složené zkoušky ZOP a ZPU1 zpětně vzaty na milost. Podle ohlasu se zdá, že je o složení zkoušek docela zájem. Uvidíme, jaký budou mít průběh. zpět

25.10.2003 - Brigáda v naší 246. ZKO (základní kynologické organizaci)
    Vloni 20.8. podal Mirek přihlášku do 246. ZKO Praha 4 - Jižní město, kde jsme předtím absolvovali s naším psem úvodní základní výcvik poslušnosti. I toto podání přihlášky bylo důsledkem probuzeného zájmu o kynologii díky hovawartímu LVT v Suché Lozi r. 2002 . Součástí přihlášky bylo i prohlášení, že člen ZKO odpracuje ročně 20 brigádnických hodin a že bude respektovat stanovy ZKO. Asi po 3 měsících byl Mirek do 246. ZKO přijat. Protože jsme už na to byli tázáni, doplňujeme - roční členský příspěvek činí 1000,- Kč.
    Při letošní brigádě se především upravovalo okolí klubovny: dodělávalo se oplocení cvičiště z pletiva, upravovala se plocha cvičiště, likvidovaly se různé nežádoucí keříky a plevely a zpracovávala se hromada dřeva pro topení v klubovně. Mirek byl pověřen vedením úderné skupiny na zpracování dřeva a svůj úkol, společně se svými kolegy, splnil. Vedení ZKO vymyslelo stylovou odměnu za vykonanou práci: dalo k dispozici figuranty a kdo měl na cvičišti psa  mohl si zakousat. zpět

10.10.2003 - Pracovní rande s novým figurantem pro nácvik obran
    Jak už jsme se zmínili, hledáme jiného figuranta pro nácvik obran. Důvodem je to, že náš pes je zvyklý pouze na jednoho figuranta a až na krátké epizody na LVT nezná chování jiných figurantů. Kdo ví, jak by se zachoval, kdyby na něj "nastoupil" jiný figurant? Nerozuměl by jiný figurant našemu hovawartovi lépe? Po delším hledání přerušeném prázdninami jsme získali tip na pana Knihu z Říčan, který má předem jeden velký klad: podle referencí zná poměrně dobře, co to obnáší plemeno hovawart (dělal figuranta na hovawartím letním táboře v Psárech, připravoval na bonitaci už několik hovawartů). Po telefonické dohodě jsme se s Ivym vypravili (Mirek i Majka) na poznávací schůzku, která byla pojata pracovně a na které se měl figurant něco dozvědět o našem psovi a my jsme zase měli posoudit, jestli začneme k p. Knihovi chodit na obrany nebo jestli budeme hledat dál.
    Ivy absolvoval 3 testovací kola, při nichž si figurant zjišťoval, co pes (ale i Mirek) umí. Před každým kolem nám p. Kniha jasně vysvětlil, co bude chtít od psa i od psovoda, po skončení kola zhodnotil, na co přišel. Každé kolo bylo pro Ivyho náročnější a figurant byl s jeho výkonem spokojený. Po absolvování všech kol vyjádřil p. Kniha přesvědčení, že Ivy má na dobrý základ pro složení zkoušek IPO, SchH, NZŘ a že má cenu s ním dál pracovat. My jsme zase byli spokojeni s profesionálním přístupem (adekvátní čas věnován výkladu, praktický výcvik prováděn s nasazením) a tak nic nebránilo tomu, abychom se dohodli na další spolupráci. I když jsou s tímto výcvikem spojeny také zvýšené náklady, myslíme si, že nabídnutá kvalita tomu odpovídá. zpět

3.10.2003 - Nácvik polocizí stopy
    Ivy zatím při výcviku stopování sledoval vždy stopu Mirka. Už delší dobu jsme přemýšleli, jak by reagoval na cizí stopu, která se vypracovává ve vyšších stupních zkoušek. Dneska Majku napadlo, co kdybychom nechali Ivyho vypracovat polocizí stopu - stopu Majky. Protože jsme stopovali na poli, kde stopa nebyla vidět (jako např. v ranní trávě), museli jsme si ujasnit, kudy stopa povede. Stopa měla jeden lom s jedním předmětem (Majčinným) na konci. Po uplynutí 15 minut od našlápnutí přivedl Mirek Ivyho na začátek stopy a vyzval ho "stopa" ke stopování. Ivy nasál pach, ale pak se vztyčil a jakoby přemýšlel (to ale dělá často i u vlastní stopy Mirka), a až po chvíli se pustil na stopu. Podle našich měřítek se zdálo, že mu to docela šlo.
    Celá akce byla spíše pokusem o oživení stereotypu nácviku stop. Poslední dobou máme totiž pocit, že Ivy se na stopu vůbec netěší a že ji vypracovává neochotně. Protože bychom chtěli jít v listopadu na zkoušku IPO1, trochu nás to znepokojuje. zpět

[Předchozí období 2003/3.Q]