[Následující období - 2004/2.Q]

Komentované události - 2004/1.Q

31.3.2004 - Výroční členská schůze naší 246. Základní kynologické organizace
    Dnes se konala v naší klubovně výroční členská schůze 246. ZKO, jejímž je Mirek členem od srpna 2002. Pro méně zasvěcené: rozdíl mezi členskou schůzí normální a výroční spočívá, kromě jiného, především v tom, že při výroční schůzi se volí Výbor, který v průběhu celého následujícího období, až do dalších voleb, řídí a ovlivňuje podstatným způsobem chod celé organizace. Zvlášť bouřlivé a pikantní bývají výroční schůze v organizacích, kde proti sobě bojují různé zájmové skupiny, protože to je jedna z mála legitimních možností, jak začít prosazovat své představy o směrování a chodu dané organizace a nezřídka také i své osobní zájmy, výhody a požitky - to o naší ZKO platí bezezbytku. Na základě našich zkušeností, kdy jsme zažili rušné průběhy výročních členských schůzí v Hovawart klubu, a po bouřlivém průběhu "normální" členské schůze naší ZKO dne 10.12.2003 se daly očekávat opravdu "velké věci".
    Od zmíněné "normální" členské schůze uplynulo přes 3 a půl měsíce a některé věci vykrystalizovaly či nabyly jasnějších obrysů. Zasloužilí členové z doby Svazarmu, kteří se brigádnicky podíleli na postavení naši klubovny (za což jim jistě patří uznání), dávali ještě více najevo, že klubovna "je jejich", a ještě více a okázaleji sabotovali rozhodnutí, na kterých se výbor ZKO usnesl. Vedle toho, že se dost těchto zasloužilých členů vyznačuje trvalým silným alkoholicko-konzumačním pudem, se do naší klubovny vloupávali s jejich vědomím jejich kamarádi, kteří potřebovali někde v klidu přespat, v naší klubovně se konal s jejich vědomím i mejdan blízkého rybářského spolku - o kynologickou práci šlo až v poslední řadě. Mirek sám několikrát zažil, když přišel do klubovny mimo oficiální výcvikové hodiny, že se tam pohybovaly existence, které v něm, slušně řečeno, nevzbuzovaly důvěru. Za této situace nebylo divu, že se sympatie běžných členů organizace začaly silně naklánět na stranu stávajícího výboru. Představa, že by ve Výboru organizace měli zasednout "ti správní zasloužilí", kteří mají svou kynologickou erudici založenou především na tom, kolik let jsou členy ZKO, nikoli na tom, co se svými psy dokážou, dotlačila některé běžné (nezasloužilé) členy k tomu, aby se asi vážněji, než bývá obvyklé, zamyslili nad průběhem nadcházejících voleb. Podle stanov jsou volby do Výboru tajné, tj. každý člen ZKO s právem volebním dostane hlasovací lístek, na kterém dá samostatně za plentou písemně hlas svým kandidátům. Proto mj. existovaly obavy, aby "ti správní zasloužilí" nezmanipulovali výsledky voleb tak, že by sami obsadili volební komisi a při sčítání hlasů upravili výsledky podle svých potřeb. Mirkovi byl při této příležitosti položen dotaz, zda by souhlasil, aby byl na schůzi navržen do volební komise. Mirek si to vysvětluje tak, že členové ZKO na základě přísloví "jaký pes, takový pán" ocenili jeho prostřednictvím typickou povahu hovawarta, tj. že se rozhoduje samostatně a nenechá si vnucovat povely od někoho, koho nerespektuje. No, ony to v běžném životě většinou nejsou moc oblíbené vlastnosti, ale pro takovouto akci asi přijdou vhod.
    Schůze začala v 19:00, ze 70 členů naší ZKO s právem volebním se dostavilo 60 členů (86%). Počet přítomných (asi jen 6 členů bez známých důvodů nepřišlo - ostatní nepřítomní byli pracovně daleko od Prahy) dával tušit, že si všichni uvědomují vážnost celé situace. Na začátku schůze byly navrženi a hlasováním vybráni členové návrhové a volební komise. Mirek byl skutečně navržen a na základě počtu hlasů i vybrán do 5-ti členné volební komise, ve které byli zastoupeni především zapřísáhlí stoupenci obou znesvářených táborů - Mirek tu byl jediný, kdo se nepočítal ani k jednomu z nich.
    Po zvolení obou komisí přednášeli postupně odstupující členové Výboru zprávy o činnosti svých úseků za uplynulé období. Jejich odpůrci jim neustále skákali do řeči, posilněni alkoholem jim sprostě nadávali a vyhrožovali, vytahovali na světlo několik let staré, často osobní, kauzy, které neměly se schůzí a chodem ZKO vůbec nic společného, pořídili a nechávali kolovat fotografie kotců, které údajně dokazují, že odstupující předseda ZKO "je prase" (citováno) a neumí se starat o své psy, obviňovali odstupující vedení ZKO, že jimi uplatňovaný výcvik psů je týráním zvířat, ... - no prostě bylo to dost nechutné. Agresivní "volební" kampaň "správných zasloužilých" měla asi úplně obrácený účinek, než si její aktéři představovali, což se posléze ukázalo v tajných volbách.
    Po přednesení zpráv a po nekonečném protahování diskuse, na čemž měli zásluhu výhradně odpůrci odstupujícího výboru, přišly na program volby do Výboru a Revizní komise. Nejdříve byl odhlasován počet členů budoucího Výboru (9) a budoucí Revizní komise (3) a poté byli navrženi a schváleni kandidáti. Poté byla vysvětlena pravidla voleb a začal vlastní volební akt, který trval něco přes 2 hodiny. Vše proběhlo vcelku spořádaně až na pár členů ZKO, kteří sice o sobě dávali vědět agresivním a hlasitým chováním v průběhu schůze ještě před volbami, ale při vlastních volbách už byli tak unaveni alkoholem, že se dožadovali spřízněných členů volební komise, aby jim pomohli vyplnit volební lístky. Je jasné, že první pokus jednoho z členů volební komise o vyhovění svému souvěrci se setkal s hrubým nesouhlasem většiny členů volební komise, takže k dalšímu napomáhání již neměl odvahu. Po odevzdání hlasů začala volební komise sčítat hlasy za vzájemného ostřížího dohledu stoupenců obou znesvářených táborů v komisi.
    Něco okolo 23:30 přednesl Mirek z pověření volební komise výsledky voleb. Demokraticky bylo rozhodnuto, že kandidáti vzešlí povětšinou z odstoupivšího Výboru byli zvoleni převážnou většinou voličů. "Správní zasloužilí" utrpěli neočekávanou porážku, když díky svému chování a vystupování nejen, že nepřesvědčili váhající voliče, ale podle počtu získaných hlasů ztratili i hlasy některých do té doby svých sympatizantů, kteří odevzdali hlas konkurenci. Z 60 odevzdaných volebních lístků jich bylo 9 neplatných (nikdo nenapsán; více než 9 jmen; napsána jména, která nebyla na kandidátce; na hlasovacím lístku do Výboru byla napsán jména do Revizní komise; ...). Z 51 platných volebních lístků získal kandidát s nejvyšším počtem hlasů 44 hlasů, 2 kandidáti, kteří byli zvoleni na 8. a 9. místě získali 36 hlasů, což je nadpoloviční většina i z pohledu celé členské základny naší ZKO. "Správní zasloužilí" získali něco mezi 15 až 10 hlasy. Na výsledku se podepsal podle Mirka i fakt, že volby byli tajné a někteří členové naší ZKO, kteří nemají odvahu čelit tváří v tvář agresivnímu chování jiných, se při tajné volbě svobodně vyjádřili.
    Doufejme, že nově zvolený výbor využije šance a důvěry, které my byly dány, a na našem cvičáku a v naší ZKO zavede konečně pořádek a do dění v naší ZKO vnese řád, který bude dodržovat i hrstka "správných zasloužilých" (snad přestane platit okřídlené "všichni jsou si rovni, někteří jsou si rovnější"). Doufejme, že se členové ZKO budou moci konečně věnovat kynologii, kvůli čemuž většina z nich do ZKO vstoupila, a nebudou muset pořád řešit nějaké spory, naschvály, zákulisní pletky, ... . Snad se blýská na lepší časy. 

22.3.2004 - Skvělá zpráva - poslední z "našich" štěňat z vrhu A- Miadel Sun opustilo své rodiště
    Dnes jsme se dozvěděli e-mailem radostnou zprávu, že i poslední z potomků Barborky Adamův hrádek a našeho psa - Aris - právě odejel k nové smečce. Je sice pravda, že to bylo o něco později, než je optimum, ale část svého života, která se nazývá socializační (viz Mikulica: "Poznej svého psa" , str. 260 - kapit. Socializační fáze) a která je pro zdravý a vyrovnaný vývoj štěněte důležitá, prožije již se svou novou smečkou. V souvislosti s "pomalejším udáváním" štěňat jsme se dozvěděli na předvčerejším výletě s hovawarty od jedné zkušené chovatelky, že období prosinec až první měsíce začátku roku je pro odběr štěňat obecně nepříznivé. Dalším handicapem údajně je, že, vedle obvykle většího zájmu o fenky než o psy, začíná opadat dřívější zvýšený zájem o plavé zbarvení a začíná převažovat zájem o barvu černou (se znaky i bez) - což odpovídá i zkušenostem s "našimi" štěňaty. Nelze opominout ani další nemalý handicap - je to A-čkový vrh, navíc s prvním krytím naším psem, takže až štěňata prokážou, podle toho jak se vyvinou, co lze očekávat od dalších štěňat od této chovné feny či krycího psa. Zkušenější či informovanější raději volí jistotu, tj. B-čkový vrh a následné z jiné chovatelské stanice, anebo si případně počkají.
    Ale od úvah k realitě. Máma štěňat Barborka si určitě zaslouženě odpočine a také majitelé chovatelské stanice by konečně mohli hodit za hlavu vše související s odchovem štěňat a říci si: "tak a tím to pro nás všechno skončilo". Ale zdá se, že jim ta "jejich" šťeňata nějak přirostla k srdci a že mají zájem sledovat jejich další růst a vývoj. Už nyní poskytují novým majitelům konzultační a "krizovou" linku a to se ještě chystají, tam kam to není příliš daleko, občas štěňata skouknout na vlastní oči. Chystáme se jim v tom napomáhat a když bude zájem ze strany nových majitelů, tak např. k Chomutovu za pejskem Arvicem, kam to máme z Prahy nepoměrně blíže, můžeme zajet my. Co se týká sledování "našich" potomků, máme určitou výhodu v tom, že můžeme sledovat prostřednictvím Internetu jak dění v chovatelské stanici, tj. okolo celého vrhu, či dokonce samostatně i vývoj jednoho pejska - nejnovější zprávy lze nalézt na webu chovatelské stanice Miadel SUN a na webu plavého pejska Andy Miadel Sun. 

20.3.2004 - Vítání jara s hovawarty - hrad Točník
    Je to paráda - majitelé hovíků, kteří chtějí se svými miláčky něco podnikat, mohli letos přivítat jaro na dvou akcích, resp. na dvou různých místech: v okolí vesničky Jaroměřice u Jevíčka a na hradu Točník. S ohledem na naše bydliště jsme dali přednost druhé akci (ve vzdálenosti 60 km), kterou organizoval pan Viktor Ter-Akopow, jinak majitel černého hovawarta Azorba Sideric Miks. Sraz byl v 9:30 hod. na parkovišti pod hradem Točník, zajištěn měl být oběd a prohlídka hradu se psy.
    Když jsme se ráno začali připravovat k odjezdu na akci, zatáhla se obloha nad Prahou těžkými černými mraky a začalo pršet, takže nás napadla i zbabělá myšlenka, že nepojedeme - ale bylo to jen vteřinové zaváhání. Za hustého deště jsme se "nalodili" do auta a vyrazili jsme vítat jaro s hovawarty. Naše statečnost a rozhodnost byla odměněna, protože poblíž Berouna ustal déšť a o několik kilometrů dál se dokonce nesměle snažilo vyklubat přes mraky sluníčko.
    Když jsme s menším zpožděním přijeli na místo srazu, bylo zde již plno hovawartů. Okolo 9:45 jsme všichni vyrazili cestou k hradu. Protože jsme přijeli později, netušili jsme, že nás, před vlastní prohlídkou hradu, čeká ještě malý pěší výlet po okolí. Odbočku k hradu jsme totiž všichni minuli a zamířili asi na 5 km okružní trasu, která se ve svém závěru stočila zpět k hradu Točník. Byla to velice příjemná procházka, všichni psi se pohybovali, s výjimkou několika krátkých úseků, navolno. Samci si klasicky v pár případech chtěli vysvětlovat, kdo je větší šéf, ale k žádnému většímu incidentu nedošlo.
    Hned na začátku trasy jsme míjeli zajímavou atrakci: u cesty se nacházela jakási farma s několika ohradami, kde byla prasnice se selátky, velké stádo koz a ovcí. Pro hovíky to byl zážitek - někteří běželi k ohradě a štěkali na zvířata v ní. Ohrady však měli svého hlídače - urostlého kozla s úctyhodnými rohy. Kozel stál nikoli v ohradě, ale před ní přímo u cesty a vůbec to nevypadalo, že se bojí několika štěkajících hovíků. Kozel vzbuzoval respekt nejen u psů, ale i u jejich psovodů, takže jsme poněkud rychleji opustili zmíněný prostor. V této souvislosti se nám vybavili naše zážitky z návštěvy ZOO v Olomouci, kdy bylo zajímavé sledovat chování našeho psa k jiným zvířatům a naopak. Asi v půli cesty jsme se pokusili o skupinové foto přítomných hovíků, ale ne všechny se podařilo naaranžovat a zachytit na fotce. Po chvíli jsme přešli na jinou turistickou trasu a zamířili zpět k Točníku, kam jsme došli něco po 12-té hodině.
    Prohlídka hradu nebyla organizována jako skupinová, ale bylo na každém, zda hrad navštíví, či nikoli. Kdo si zakoupil vstupenku, dostal ve fólii na papíru napsaného stručného průvodce po hradu a mohl vstoupit i se svým hovíkem gotickou branou do hradu. Vylíčení všech zajímavostí o hradu by zabralo hodně místa, takže jen telegraficky: Běžné vstupné činí 30 Kč; hrad je na návštěvníky se psy připraven (na několika místech jsou stojany s pytlíky na psí exkrementy); návštěvníci nechodí ve skupinách s živým průvodcem, ale individuálně, jak bylo zmíněno; zaujaly nás hlavní palác, studna, sklepy, ...; specielně nás zaujala rekonstruovaná hradní kaple (kam jsme vstupovali bez psů); v hradním příkopu žijí 2 medvědi (samec a samice); v hradním příkopu je i geologická zajímavost - přírodní vodní nádrž, která v dávných dobách, před vykopáním studny, sloužila hradu jako jediný zdroj vody (kam se několik hovíků vrhlo vykoupat se); ... . Návštěvu hradu Točník vřele doporučujeme pro individuální výlet se psem.
    Po skončení prohlídky se někteří rozloučili a odjeli domů, větší část účastníků se však přemístila něco před 2-hou hodinou na oběd do obce Žebrák do místní restaurace. Tady se všichni jednak nasytili a jednak si zase vyměnili něco zkušeností a novinek o hovawartech. My, tedy Mirek a Majka, jsme se se zájmem připojili k debatě o páření hovíků. O tomto tématu existuje málo napsaného, téměř většina informací se šíří ústně, takže vítáme každý další "kamínek do mozaiky", který by nám pomohl složit si ucelený obraz o problematice krytí. Myslíme si, že by většina začínajících majitelů chovatelských stanic či plemeníků vůbec nepohrdla odbornou brožurou, která by se zmíněným tématem otevřeně zabývala. Počty neúspěšných krytí hovawartů nejsou až tak malé a je škoda, když je to zapříčiněno lidskou nevědomostí, nezkušeností či neobratností. Při povídání nás zaujala ještě jedna poznámka, která byla zmíněna jen okrajově a která je pro nás v současné době, s ohledem na Ivyho potomky, celkem aktuální - problém loužiček a bobíků u štěňat. Jestli si najdeme čas, rádi bychom na toto téma napsali pár řádek o naší teorii. Poobědové posezení a povídání trvalo asi do 15:00, kdy odcházeli poslední účastníci akce. 
     Vítání jara se zúčastnilo 25 hovawartů: Azorba Sideric Miks, Iorga Královské zátiší, Lexus Královské zátiší, Ainy Komornická, Ivanhoe Royal Safe, Lady Královské zátiší, Adaly Biely démon, All-Brii Sideric Miks, Ambra z Brdské samoty, Adélka Sideric Miks, Cindy Logo Hastar, Anabie Šédedab, Bastián v Jezerech, Kondor Plavý vítr, Bruck Šlovický vrch, Bára Horské sedlo, Cita Jihočeský vítr, Persea Gasko Prim, Erzu Šlovický vrch, Ecos Šlovický vrch, Ervik Šlovický vrch, Cody Gold Premio, Cirié Šlovický vrch, Clér Ajkaro, Cissy Logo Hastar, dále irský setr a švýcarský bílý ovčák. Myslíme si, že se akce vydařila a že si pan Viktor Ter-Akopow za zorganizování této akce zaslouží uznání.   

7.3.2004 - Quo vadis náš výcviku? - aneb seminář o poslušnosti
    Dnes (v neděli večer) uspořádala naše ZKO ve své klubovně seminář o poslušnosti. Vedl ho předseda organizace a současně náš instruktor, který se pravidelně zúčastňuje jako psovod Mistrovství ČR psů ve výkonu podle IPO3, navíc je rozhodčím ve výkonu podle zkuš. řádu IPO, takže jeho slova mají v této oblasti svou váhu. Protože se na začátku kynologické sezóny zabýváme otázkou, jak dál pracovat s naším psem, přišel seminář jako na zavolanou a my jsme se ho se zájmem zúčastnili.
    Na základní otázku, zda vést hovawarta pracovně, odpovídáme již delší dobu jednoznačně ANO, protože máme na vlastní kůži ověřeno, že se tak posiluje vzájemný pozitivní vztah mezi člověkem a psem, a navíc, na pracujícího hovawarta je krásný pohled (možná hezčí než na načinčaného na výstavě). Složitější je odpověď na otázku, jakému pracovnímu zaměření se věnovat a rozvíjet ho. My jsme dosud zaměřeni na sportovní kynologii, tj. práci odvozenou od zkušebních řádů ve výkonu (IPO, SchH, NZŘ, ZOP/ZPU). Vedle toho však existuje záchranařina (na souši, ve vodě, v lavině, ...), která hovawartům, zdá se, vyhovuje a sedí. Minimum víme o agility, dog-trekingu, pastevectví, ... . Pomíjíme TART, tj. výcvik blížící se služební kynologii (to asi opravdu není pro hovawarta), to jako jeden extrém, a tanec se psem, to jako druhý extrém (neodsuzujeme!). Od sportovní kynologie, konkrétně od obran (IPO, SchH, NZŘ) nás odrazuje převážná většina sportovních kynologů, kteří svým postojem k hovawartům nevědomky a vytrvale přispívají k tomu, že často bojujeme s pocitem otrávení a znechucení. Sahá to od ironických poznámek typu "co dělá hovawart ve sportovní kynologii?, tohle hovawart prostě v životě nezvládne, ..." až po nechuť trénovat s naším psem obrany, protože "z toho stejně nic nebude" (možná, že to je jen pražské specifikum) - a to ještě našeho Ivyho paradoxně počítají údajně k několika málo světlým výjimkám mezi hovawarty. My to však nechceme vzdát, protože se občas najde i figurant, který má zkušenosti s hovawarty a který tvrdí, že na obrany (což je největší handicap hovíků) náš pes má. Podle nich má Ivy dobře vyvinutý kořistnický pud, ale především vyrovnanou povahu (resp. psychiku), takže neupadá rychle do útlumu a apatie anebo naopak do nekontrolovatelné agresivity. Navíc, z rodokmenů některých vrhů v ČR, kde je otcem plemeník z Německa (či Rakouska, Švýcarska), lze vyčíst, že tamní hovíci mají složeny zkoušky SchH a IPO a to až stupně 3. Doufáme, že jednou odhalíme důvod, proč "tam" to jde a u nás v ČR to nejde. Proč feny z ČR jezdí na krytí do zahraničí s plemeníky, kteří mají zkoušky z výkonu a kteří nejsou pouze a jen mnohonásobnými šampióny krásy (např. Ch.X, Ch.Y, 30x CAC, 20x CACIB, 10x BOB, ...), když jejich potomci stejně nejsou pracovně vedeni?
    Ale zpět k semináři. Jasné je, že poslušnost je základem veškeré práce se psem při jakémkoli zaměření. Jaký je ale současný trend náhledu na poslušnost ve sportovní kynologii a jak podle toho vést výcvik? - toť otázka. Co jsme se dozvěděli: Podle současných požadavků nelze vycvičit psa, který je 100%-ně poslušný a současně špičkově úspěšný ve sportovní kynologii. Pes, který má tady dosahovat špičkových výkonů (stopy+poslušnost+obrany) musí být osobností a musí mít přitom radostný a dychtivý projev, což je ceněno výše než 100%-ní poslušnost. Jinými slovy: důsledným vyžadováním 100%-ní otrocké poslušnosti se částečně potlačuje osobnost psa. Aby nedošlo k mýlce: svéhlavý, agresivní a nezvladatelný pes není totéž co pes-osobnost. V České republice je v současnosti 126 psů (bez ohledu na plemeno - bohužel žádný hovawart), které lze považovat za vycvičené a kteří se mohou zúčastňovat MR ve výkonu podle IPO3, tj. kteří překonali při závodech podle IPO3 hranice 260 bodů. Ani jeden z těchto špičkových psů se (podle odpovědi na dotaz Mirka) nepřipravuje k závodům formou skupinového cvičení poslušnosti či obran na cvičáku - jsou cvičeni individuálně. Při odborném vedení výcviku (zkušeným psovodem) lze dosáhnout jakéhosi kompromisu: poslušnost psa se blíží 100% a pes přitom jen málo ztrácí ze své osobnosti.
    Aby vše bylo ještě zamotanější, tak, podle našeho předsedy, více jak polovina rozhodčích z výkonu (ti, kteří začínali ve Svazarmu a žádného psa už nyní na zkoušky sami nepřipravují) dosud oceňuje výše "svazarmovský" projev psa před současným oficiálně uznávaným. A aby vše bylo ještě zamotanější, tak už prý ze světa přicházejí signály, že by bylo třeba začít zase vyžadovat trochu více poslušnosti. To je blázinec. Původně jsme si mysleli, že výsledky zkoušek či závodů ve výkonu nejsou ovlivněny subjektivním názorem rozhodčího tolik, jak se běžně děje na výstavách krásy. Ale je potřeba se smířit s tím, že při skládání zkoušky může ovlivnit bodové ohodnocení nejen momentální forma psa a psovoda, počasí, znalost psa místního cvičáku a figurant, ale také hodně i konkrétní rozhodčí, který posuzuje.
    Jak tedy dál? Myslíme si, že našemu psovi vyhovovuje výcvik typu "pes-osobnost" více než "svazarmovský". Hovawarti mají osobnost v genech, takže je potřeba jen dosáhnout určité úrovně poslušnosti a radostného a dychtivého projevu. K tomu zdokonalit stopy a obrany ... a můžeme to zkusit. No prostě - ještě letošní sezónu se pokusíme vést pracovní výcvik našeho psa podle mezinárodního zkušebního řádu ve výkonu IPO a zkusíme složit zkoušku IPO1. Když to nevyjde, tak se příští rok znovu zamyslíme nad dalším směrováním práce s naším psem. Na druhou stranu budou Ivymu letos teprve 3 roky, takže teprve letos dosáhne dospělosti, což by se také mělo projevit příznivě při práci s ním - není potřeba nic uspěchávat. Na základě semináře jsme došli k závěru, že se budeme více věnovat individuálnímu výcviku, protože při skupinovém cvičení se pes ani psovod nemohou 100%-ně soustředit na výcvik - buď je poblíž pes, se kterým si v minulosti Ivy "vyměňoval názory" a je potřeba být ve střehu, nebo je poblíž fena, která buď hárá nebo právě dohárala, a v tom případě je výcvik poslušnosti s prvky radosti a dychtivosti úplně zbytečný, neboť pes věnuje radost a dychtivost feně místo psovodovi. No uvidíme. 

5.3.2004 - Jarný výcvikový tábor SHK Duchonka 1.5.-9.5.2004 - poslali jsme přihlášku
    O tom, že jsme se přihlásili do Slovenského Hovawart klubu (SHK), a o tom, co nás k tomu vedlo, jsme se už zmínili dříve na těchto stránkách. Jako novopečené členy nás zaujala jarní akce SHK - výcvikový tábor v Duchonce (poblíž Topoľčan). Náplní týdenního výcvikového tábora má být výcvik psů a usměrňování jejich psovodů při práci se psem, příprava psů na bonitaci, ... . Na závěr tábora bude 7.5. výroční členská schůze SHK (volba výboru), 8.5. Klubová výstava SHK a svod plemeníků, 9.5. Svod mladých a bonitace. Poté, co jsme si zajistili hlídání domku, jsme dnes na tento výcvikový tábor poslali přihlášku a doufáme, že se na něj dostaneme. Celková kapacita ubytovacího zařízení je totiž omezená a my se, bohužel, nemůžeme z pracovních důvodů zúčastnit celého trvání tábora, ale jeho větší části ano.
    Díky této akci jsme získali praktické zkušenosti s tím, jak poslat na konto ve slovenské bance požadovanou částku ve slovenských korunách. Bylo to složitější, než jsme si představovali a chvíli to trvalo, než jsme se zorientovali. Kdyby někdo řešil podobný problém, můžeme poradit.  

28.2.2004 - Ivy byl navštívit své potomky a jejich mámu
    Nic neočekávaného nám nezkřížilo domluvený plán, takže jsme se mohli dnes vypravit ještě jednou za štěňaty a jejich mámou Barborkou. Protože první štěně mělo opustit své rodiště už dnes v 10h ráno, museli jsme si přivstat, stejně tak i náš mladší syn, který jel s námi. Z domova jsme vyjížděli o něco později, než jsme původně chtěli, ale díky relativně příznivému počasí jsme byli na místě včas. Tady už opravdu čekali budoucí majitelé fenečky Aireen, která měla první "odejít z domova".
    Po přivítání a seznámení jsme se všichni vypravili za štěňaty, která byla do té doby zavřena ve své porodní a obývací místnosti ve sklepě. Když jsme se přiblížili ke dveřím místnosti, bylo jasné, že se od poslední naší návštěvy hodně změnilo - za dveřmi se už neozývalo nesmělé štěkání a kníkání, ale podle našeho sluchu tam řádila tlupa loupežníků. Stačilo jen zmáčknou kliku a pootevřít a štěňata sama rozrazila dveře a všechna se nezdržitelně valila ven (viz foto). Hned se začala věnovat přítomným lidem - okusovala jim nohavice kalhot, tahala jim za tkaničky bot, nepohrdla ani nastaveným prstíkem. Všude jich bylo plno a byla hrozně roztomilá. Poté jsme je vyvedli ven na sníh.
    Byli jsme zvědavi, jak na štěňata bude reagovat Ivy, protože při naší první návštěvě se s nimi nedostal do styku. Ivy si je očichal a tím to pro něj skončilo - dojemné scény, že otec poznal své děti a že to bude dávat nějak něžně najevo, se nekonaly. Na druhé straně byl ke svým potomkům shovívavý - když ho nějaké štěně příliš dlouho očichávalo a pořád se okolo něj motalo, či ho dokonce hryzalo do tlapy či ocasu, tak jenom přiblížil svou tlamu k tlamičce malého nezbedy a ten hned pochopil, že by si měl zase hledat nějakou jinou zábavu.
    Ivy upřednostňoval před štěňaty po celou dobu našeho pobytu jejich mámu Barborku. Tentokrát ho již nesváděly její vůně k reprodukčním aktivitám, takže si spolu opravdu dosyta zařádili. Byly to opravdové hovawartí hrátky, které vypadaly dost drsně, ale v podstatě o nic nešlo, kdyby se jim do cesty občas nepřipletl nějaký dospělý - anebo děcko. Jedno z dětí bylo razantními hovawarty smeteno a odneslo to boulí a odřeninou.
    Protože majitelé fenečky Aireen se už chystali k odjezdu, chtěli jsme udělat "fotky na památku". Když jsme sledovali aktivitu štěňat, zavrhli jsme naivní nápad udělat jedno společné rodinné foto - všechna štěňata pohromadě se svými rodiči. Zkoušeli jsme tedy aranžovat alespoň fotky jednotlivých štěňat se svými rodiči. Ale i to byl takřka nadlidský úkol. Štěňata si o tom všem myslela své a fotografování různě sabotovala - odcházela, točila se zády, nedívala se do objektivu. Výjimkou byl pejsek Andy, jehož budoucí majitelé se mezitím dostavili, aby si ho také dnes odvezli domů. Andy vzorně pózoval a my doufáme, že to byl projev jeho talentu pro budoucí účasti na výstavách (jeho otec - Ivy - se pózovacím talentem moc chlubit nemůže).
    Po určitou dobu bylo "u Barborky" docela pěkně živo - smekáme klobouk před hostiteli, kteří vše elegantně zvládali. Situace se začala uklidňovat s tím, jak postupně Aireen a Andy se svými novými majiteli odjeli do svých nových domovů - to bylo něco po poledni. Téměř vzápětí se však dostavila další "směna". Nejdříve přijela na kus řeči chovatelka Barborky Andrea Černá, se kterou se známe již z různých hovawartích akcí a která to má odsud "co by kamenem dohodil". Poté přijeli budoucí majitelé černého pejska jménem Arko, kteří si ho ještě tento den nepřijeli převzít, ale zajímalo je, jak in natura vypadá jeho otec Ivy.
    Byli jsme rádi, že můžeme být nápomocni při předávání zkušeností všem budoucím majitelům, se kterými jsme se ten den setkali, ale s potěšením nutno říci, že už jsme se bavili jen o detailech. Vše podstatné již věděli jednak díky zodpovědným majitelům chovatelské stanice Miadel SUN a také díky četbě literatury a tisku.
    Díky hektickému průběhu celého dne jsme se bohužel zapomněli podívat na hodnocení celého odchovu oblastním poradcem chovu (ing. Novákem). Můžeme tudíž vyslovit jen náš laický názor. Vrh nám připadá vyrovnaný, všechna štěňata jsou zvídavá a pohybově zdatná. Oproti předchozí návštěvě jsme tentokrát identifikovali štěně, které je o trochu drzejší než ostatní - prvorozenec fenečka Assi. Je symbolické, že razila ostatním sourozencům cestu na svět a průkopnické pojímání světa jí zůstalo.
    Přejeme našim malým hovawartíkům, aby se ve svých nových domovech měli dobře a aby žili ve smečkách, které mají jasného a důsledného, ale i laskavého vůdce. 

8.2.2004 - Telefonujeme štěňatům
    Protože dnes to bylo 14 dní, co jsme byli osobně navštívit štěňata, a zajímalo nás, jak se jim vede teď, zatelefonovali jsme do jejich sídla. Dozvěděli jsme se spoustu novot: štěňata už zkouší jíst granule - tedy zatím kaši s rozdrcenými granulemi; absolvovala další odčervení; absolvovala první prohlídky a pozorování od budoucích majitelů; 6. února byla poprvé venku (bylo 17 stupňů) ... . Vypadá to, že by se štěňata mohla dostat do dobrých smeček (ťuk, ťuk, ťuk). Ale také - už je rozhodnuto, jak se štěňata budou jmenovat. Jména a ještě více informací na stránkách Miadel SUN.
    Co se týče zájmu budoucích majitelů o štěňata, dozvěděli jsme se jednu čerstvou zkušenost, kterou už asi majitelé chovatelských stanic dobře znají: fenečky byly "rozebrány" téměř okamžitě, zatímco u pejsků se zájemci "hlásí" pomaleji. Z tohoto pohledu mohl být poměr kluci:holky obrácený, ale zase na druhou stranu je možno najít v odchovech hovavartů v ČR i poměr 10 pejsků ku 2 fenečkám.
    Ještě jednu věc jsme měli za lubem, když jsme telefonovali. Rádi bychom ještě jednou viděli "naše" štěňata těsně předtím, než se rozjedou do nových domovů a tak jsme se chtěli "nenápadně" zeptat, zda by majitelé nevěsty přežili, kdybychom se tam ještě jednou objevili. Ono to není zase až tak jednoduché - štěňata začali navštěvovat jejich případní budoucí majitelé a i pro trpělivé a vstřícné majitele chovatelské stanice to už může být únavné. Domluvili jsme se na 28.2. - to už budou mít štěňata za sebou návštěvu poradce chovu z Hovawart klubu, takže se možná i dovíme jejich odborné posouzení, a některá z nich už těsně po naší návštěvě opustí své rodiště. 

1.2.2004 - Uvolnění webové databáze "Hovawarti-dBanka" pro veřejnost
    Už jsme se zmínili dříve na těchto stránkách, že na uvolnění našich webových stránek pro veřejnost měly pozitivní vliv vánoční svátky, které přinesly větší množství volného času i na koníčky. V té době také Mirek začal s tvorbou webové databáze hovawartů, která by mohla v úspěšném případě (nebylo jasné, zda je to realizovatelné) sloužit i hovawartí obci. Zárodkem byla naše soukromá databáze hovawartů, která vznikla jako "profesní úchylka" Mirka. Již dříve nás totiž zajímaly různé informace o hovawartech a neustálé listování v různých papírových dokumentech, či opakované přepisování údajů, byť v počítači, bylo pro Mirka z profesního hlediska neomluvitelné. Díky této stavovské zarputilosti, ale hlavně díky tomu, že počasí nesvádělo k jiným aktivitám, se podařilo zprovoznit webovou databázi, která by mohla přinést majitelům hovawartů, či případným zájmcům o hovawarta řadu zajímavých informací. Rádi uvítáme názory (e-maily) návštěvníků našich stránek na tento projekt. 

25.1.2004 - Návštěva štěňátek
    Tento den (neděle) byl dohodnut s majiteli fenky jako první návštěvní den štěňat. Termín jsme domluvili asi s týdenním předstihem a jak se den D blížil, tak jsme čím dál tím více váhali, zda se vydat na cestu, protože vládly silné mrazy a navíc tento den mělo podle předpovědi začít sněžit. Nakonec jsme se rádi nechali zlomit líčením, jak jsou štěňata roztomilá, jak si počínají, jak se před pár dny postavila na nohy, ... - no prostě příští týden už by bylo pozdě. Ještě ráno se nás počasí v Praze snažilo odradit hustým sněžením, ale už jsme byli rozhodnuti a vyrazili jsme do Vranovic na jižní Moravě. Výprava za štěňaty byla tak lákavá, že se jí kromě naší obvyklé trojky zúčastnil i náš starší syn (mladší také chtěl, ale byl na horách).
    Až k Humpolci vytrvale sněžilo, pak jako když mávne kouzelným proutkem - pohostinná Morava nás přivítala jasným nebem a sluncem. Ještě před Brnem jsme si udělali malou odbočku do Velké Bíteše, abychom se zde naobědvali. Do restaurace nám dovolili vzít i Ivyho, který, i když se zde choval klidně a způsobně, byl považován místními obyvateli za menší atrakci.
    Po příjezdu na místo nás vedle štěňat také zajímalo, jak se na sebe budou tvářit Ivy a Bára. Přivítání bylo velmi bouřlivé a přátelské. Kdyby Ivy nezačal znovu milostně naléhat na Báru, která ještě v plné zátěži štěňaty musela být na hony vzdálena takovým důvěrnostem, asi by si krásně pohráli. Takhle byla Bára nucena našeho neodbytného až otravného loudila zahánět, takže z dovádění nebylo nic.
    No a štěňata? Poprvé jsme viděli na vlastní oči takto čerstvá mrňata (18 dní) a kromě jejich neuvěřitelné čilosti a "dálkových pochodů" po velké porodní bedně nás zaujaly jejich zvukové projevy. Regulérní štěkání vysokými hlásky, mručení, funění, mlaskání, kňučení, ... . Jsou fakt krásná - jak jinak. Zaujalo nás, že jsme mezi štěňaty nebyli schopni "odhalit" jednoho či dva jedince, kteří by byli výrazně aktivnější a odvážnější než ostatní - nám se zdála všechna štěňata neuvěřitelně živá. Bára k nám byla velmi laskavá - nejen, že nás nepeskovala, když jsme se ochomýtali v těsné blízkosti jejích potomků, ale chovala se k nám dokonce přátelsky. Je to šikovná mamča.
    Na závěr jsme si přátelsky poseděli a popovídali s lidskou smečkou. Vedli jsme řeči o našich hovících, o zájemcích o štěňata, o tom, že by "naše" štěňata měla absolvovat svod mladých, ... . Ani jsme všechno nestačili probrat a už byl čas jet domů. Byla to moc příjemně strávená neděle s příjemnými lidmi, jejich fenkou a štěňaty. 

14.1.2004 - V kolika hovawart klubech jsi, tolikrát jsi člověkem
    Když jsme se v roce 2002 chystali na lerní výcvikový tábor s naším psem, přemýšleli jsme i o táboru Slovenského Hovawart klubu v Rajeckých Teplicích, který se tam rok před tím konal. Totiž, 21 km od Rajeckých Teplic leží známá vesnička Čičmany, kam sahají Majčiny kořeny, a navíc okolí "Rajce" jsme jednou navštívíli a je to tam opravdu malebné. Už si vše přesně napamatujeme, jak to bylo, ale v roce 2002 z konání sešlo, protože táborový objekt byl postižen požárem. Poté jsme se ještě několikrát setkali, ať už osobně či z vyprávění, s hovawartí česko-slovenskou vzájemnou spoluprací a účastí na různých akcích (výstavách, výcvikových táborech, ...).
    Když byl náš pes bonitován, začali jsme se všeobecně ještě intenzivněji zajímat o "chovatelské" údaje chovných fen, pro případ krytí naším psem. No a poté, co jsme byli kontaktováni kvůli eventuálnímu krytí fen ze Slovenska, přibyl další důvod, abychom se ještě více zajímali o dění ve Slovenském Hovawart klubu a měli k dispozici alespoň nějaké informace z této oblasti.
    Zjistili jsme, že asi nejjednodušší bude stát se členy Slovenského Hovawart klubu, což, jak jsme se dozvěděli, není žádným problémem, ani žádnou výjimkou. Dnes tedy Mirek za naši smečku odeslal přihlášku do Slovenského Hovawart klubu. 

14.1.2004 - Život není žádné peříčko
    Vypadá to, že každá velká radost si vybere svou daň, aby člověk zůstal pokorný k tomu, co nemůže ovlivnit. Učí nás to respektovat skutečnosti, kterým nemusíme rozumět.
    Zkrátka a dobře - dnes jsme se dozvěděli, že jeden plavý pejsek neunesl nároky života a odešel do psího nebe. Je nám to líto, ale tak to v přírodě chodí. Příroda ví, možná lépe než my, proč to tak zařídila - mimochodem byl to plavý pejsek s nejnižší porodní vahou. Nezbývá, než to přijmout. O to více přejeme 7 dalším štěňátkům dobrý a zdravý vývoj. A že se to daří, si můžete ověřit na stránkách Miadel SUN. 

13.1.2004 - "Naše" štěňátka a máma Barborka mají své webové stránky
    Náš pes může jen tiše závidět svým potomkům a jejich matce Barborce, jak rychle se dočkali svých webových stránek. Mají štěstí, že o ně pečuje taková šikovná smečka. Ty webové stránky jsou ale jen třešničkou na dortu vedle daleko důležitější péče a starostlivosti, které se mamce i potomkům od své lidské smečky stále dostává. Jak si při péči o svá mláďata Barborka vede se můžete podívat na Miadel SUN. Nám se zdá, že Baruška vypadá velmi dobře - svěže a tváří se mateřsky zasvěceně.

7.1.2004 - Narodila se "nám" první štěňátka
    Po napjatém očekávání, přesně 63 dnů po nakrytí (a přesně podle odborné literatury), se dnes, v brzkých ranních hodinách, narodilo našemu psovi a jeho první nevěstě Barborce Adamův Hrádek 8 štěňátek. Podle prvních informací se "myšičky" na svět dobývaly takto: 1. černoznakatá fenka (570g), 2. plavý pejsek (690g), 3. plavý pejsek (580g), 4. plavý pejsek (560g), 5. černá fenka (460g), 6. plavý pejsek (570g), 7. plavý pejsek (470g),  8. černý pejsek (580g), tj. celkem asi 4,5 kg štěňat - to je víc než u většiny lidských porodů. Pro přehlednost: 6 kluků a 2 holky: tutových 5 plavých (kluků) a 1 černoznakatá (slečna), jeden kluk a jedna slečna vypadají celočerně. Váhově a zdravotně se jeví všichni  zatím dobře.
    Zatímco my jsme cítili povinnost tuto významnou událost oslavit, abychom neurazili psího boha, tak našemu tatíkovi to bylo úplně ukradený. Tak nás napadlo, jak se vlastně dědí barva srsti - vypadá to, že synové zdědili (až na jednu výjimku) barvu po mamince a dcery po tatínkovi. Už spřádáme plány, kdy se na "naše" štěňata pojedeme podívat.

4.1.2004 - Uvolnění našich www-stránek pro veřejnost
    Kdo se podívá do Komentovaných událostí na datum 14.1.2003, zjistí, že jsme tento den nazvali dnem zrození našich webových stránek. Již tehdy jsme tušili, že jejich úplné zprovoznění nebude žádná snadná záležitost. Rok se s rokem téměř sešel a konečně můžeme naše stránky uvolnit pro veřejnost. Velký vliv na tento počin měly vánoční svátky, kdy vždy důležitější věci nejsou najednou zase až tak důležité. Stránky ještě zdaleka nejsou hotovy, ale snad už jsou publikovatelné. Od případných čtenářů přivítáme případné kritické názory především na obsah stránek. O slabinách vzhledu stránek víme, případné názory ale také přivítáme.

PF 2004   PF 2004   PF 2004   PF 2004   PF 2004
    A už se nám přiblížil konec roku. S ním přišel i sníh, který Ivy miluje a má z něj takovou radost, že běhá jak šílenec, vyskakuje jako kůzle, válí se v něm, noruje, ... - prostě štěně. Člověk může jen závidět tu dychtivost a radost "prožívání života". Jeden z těchto výskoků je zachycen i na vloženém obrázku. Použili jsme ho také jako PF-ko.
    Na Silvestra 2003 jsme si udělali krásnou odpolední procházku a večer naše tříčlenná smečka užívala krbu a pohodičky. To už se začali ve své zálibě vyžívat - čím dál tím víc - příznivci dělbuchů a ohňostrojů. Před půlnocí jsme vyšli ven na zahradu zhlédnout to jiskřivé rámusící divadlo - Ivy to naštěstí snáší velmi dobře, bez známek nervozity a strachu. Párkrát chtěl štěkotem zahnat na útěk vetřelce na obloze - zvláště fialové vodotrysky se zdály dost podezřelé. Po půlnoci a novoročním přípitku na sněhu jsme všichni 3 zalezli do domku a po nějaké době šli spát. Vedle toho, že jsme měli hezký pocit, že Ivy spí s námi v jedné "boudě", to byla také prevence, aby po něm nějaký opilec nehodil nějakou pyrotechniku.

Všem majitelům a příznivcům hovawartů přejeme v roce 2004 hodně spokojenosti a úspěchů se svým hovíkem.

[Předchozí období 2003/4.Q]