[Následující období - 2004/3.Q]

Komentované události - 2004/2.Q

28.6.2004 - Zjednodušení registrace a možnost změny hesla v databázi hovawartů
    Databáze byla doplněna formuláři, které zjednoduší regitraci uživatelů a umožní měnit uživatelské heslo.

22.6.2004 - Opětovné zpřístupnění databáze hovawartů
    1.2.2004 jsme na našem webovém sídle zpřístupnili databázi hovawartů pro hovawartí veřejnost a 31.5.2004 jsme ji přechodně znepřístupnili z důvodu jejího skutečného opakovaného ohrožení díky nedostatečnému zabezpečení. Náš původní předpoklad, že ze strany hovawartí obce je ohrožení databáze málo pravděpodobné, se ukázal naivní a bylo nutno provést některá bezpečnostní opatření. Jedním z nich, které asi nejvíce pocítí návštěvníci databáze a které bude asi přijato nejméně pozitivně, je zavedení tzv. registrace uživatelů, což je u komerčních systémů naprosto standardní záležitostí. Více se lze dočíst na úvodní stránce databáze hovawartů HWdB pod odkazem Registrace uživatele. Jsme přesvědčeni, že ti, kteří nemají žádné zlé úmysly, toto opatření pochopí. Navíc, u většiny hovawartistů, jsou paradoxně jejich osobní data snadno dostupná v katalozích výstav psů, bonitací, svodu mladých, apod., takže se nedozvíme nic nového, jen to budeme považovat za souhlas s naší "bezpečnostní politikou". Přepokládáme, že proces zaregistrování uživatele bude trvat zpočátku nejčastěji 1 den (v příznivém případě "přes noc"), později to bude otázka několika hodin.
    Dnes, tj. po 3 týdnech, opětovně zpřístupňujeme databázi hovawartí komunitě a doufáme, že jí opět začne přinášet užitek díky informacím, jejichž předností je dostupnost v jednom místě, rychlost vyhledání, uspořadatelnost, možnost "nahlédnutí do historie", ... . 

19.6.2004 - Brigáda v naší 246. ZKO (základní kynologické organizaci)
    Po bouřlivých událostech v naší ZKO na konci března t.r. souvisejících s volbami nového výboru se situace začíná uklidňovat. Ještě neuplynuly celé 3 měsíce od zvolení nového vedení a už jsou vidět první pozitivní a zásadní konkrétní změny, na čemž má nesporně velkou zásluhu nově zvolený výbor. Přímým důsledkem toho je, že i atmosféra mezi členy ZKO je daleko příjemnější a člověk se i daleko ochotněji zúčastní dobrovolné brigády ve prospěch organizace. Je sice pravda, že někteří členové ZKO, kteří ztratili po volbách svá privilegia, se nemohou se změnami smířit a dělají různé naschvály a sabotáže, ale doufejme, že se nastoupený trend podaří udržet a po nějakém čase se budeme těšit na cvičák nejen kvůli psovi, ale i kvůli tomu, že se tam budeme cítit celkově příjemně.
    Když jsme se ráno něco před 9:00 sešli na brigádu a chtěli jsme odemknout dveře od klubovny, nešlo to, protože neznámý pachatel zalil zámkovou vložku kvalitním lepidlem (vysvětlení, kdo to mohl být, se přímo nabízí, ale důkazy nejsou). Byl to takový malý testík, zda lidi situace nevyužijí a neodejdou domů, anebo se pokusí nástrahu překonat. Nikdo se ani slovem nezmínil, jak to bývá obvyklé, že to výbor blbě připravil a že jdeme domů. Sice jsme se trochu zdrželi, ale do klubovny jsme se dostali a také jsme udělali celkově dost práce. Upravovalo se okolí klubovny, uklízela se hygienická zařízení v klubovně, čistily se odvodní kanálky u kotců, natíraly se dřevěné překážky, natíraly se čerstvě svařené stopovací značky, opravovalo se zábradlí u balkónu klubovny, ... .
    Po brigádě si ještě někteří zacvičili poslušnost. My s Ivym jsme vynechali, protože jsme včera byli na veterině na 3 násobném přeočkování a pes by měl mít nějaký den klidnější režim.

18.6.2004 - Europes Ivanhoe dostal svůj pas (+ 3 injekce)
    Ke konci června měl Ivy termín, kdy měl být opět očkován povinně proti 1) vzteklině, 2) psince, infekčnímu zánětu jater, leptospiróze, ... . Už vloni jsme, po konzultaci s naším veterinářem, sloučili tato dvě očkování do jediného termínu a k tomu iniciativně přidali očkování proti borelióze (od klíšťat). Letos jsme to zopakovali ve stejném složení a Ivy tedy dostal najednou 3 injekce. 
    Návštěvy u veterináře jsme využili také k vystavení Euro-pasu pro Ivyho. Euro-pet-pas, přesně: "Pas pro malá zvířata" alias "PET PASSPORT", měl být původně povinným dokladem pro cesty do zahraničí již od 1.7.2004, ale prý se to odkládá až na říjen 2004. Na druhou stranu se přímo nabízelo nechat si zapsat nové očkování už do Euro-pasu a vědět, že při případné cestě v rámci EU (např. na Slovensko) už nebudeme muset někde něco shánět. Vypadalo to jako logická úvaha, ale okolo pet-pasů existuje takový informační zmatek, že stejně zatím přesně nevíme, co nás při předpokládané cestě na Slovensko čeká. Podle jedné informace to snad dokonce vypadalo, že nové Euro-pet-pasy začnou platit až od 1.10.2004 a do té doby budou neplatné - to bychom na naši iniciativu doplatili (jak praví poučka z doby reálného socialismu: "iniciativní blb je horší než třídní nepřítel") - ale nakonec prý budou Euro-pet-pasy přece jen platit už od 1.7., ale povinné budou až od 1.10.2004. 

13.6.2004 - Mezinárodní výstava krásy v Praze
    Ačkoli bydlíme v Praze a přímo se nabízí, abychom se zdejší MVP každoročně zúčastňovali, tak první možná výstava v našem městě v r. 2002 nám "utekla", protože jsme se v té době teprve rozkoukávali, zatímco následující pražskou výstavu v r. 2003 jsme "vypustili", protože ji rozhodoval p. Řehánek a u něj jsme již měli prakticky ověřeno, že za světlejší oko oceňuje našeho psa známkou "VD". Letos to vypadalo pro nás nadějně, protože hovawarty měl posuzovat ing. Novák, který také vytýká Ivymu světlejší oko, ale není to pro něj (alespoň dosud 2x nebyl) závažný důvod ke snížení známky o jeden stupeň. O přihlášení se na výstavu rozhodlo i to, že jsme čerstvě složili zkoušku IPO-1 a překročili hranici bodů nutných k získání "velkého certifikátu", a mohli tudíž poprvé vystavovat ve třídě pracovní na mezinárodní výstavě. K tomu ještě krásný pocit, že nás nečeká dlouhá únavná cesta a že nebudeme muset vstávat v brzkých ranních hodinách (jako např. ve 2:00 v případě NVP v Ostravě), ale stačí v pohodě v 7:30.
    Většina okolností tedy nasvědčovala tomu, že bychom si z výstavy měli odnést spíše zážitky příjemné a nikoli stresující. Tak optimisticky se nám to jevilo až do soboty 12.6., tj. do předvečera konání výstavy. Ten den odpoledne se totiž Mirek zcela náhodně podíval na webové stránky pražské výstavy a utrpěl menší šok, když tady zjistil, že hovawarty nebude posuzovat ing. Novák, jak jsme měli napsáno i na vstupním listu, ale paní Běla Sochorová - této rozhodčí totiž patřilo čelné místo na našem seznamu rozhodčích, po kterých nikterak netoužíme a na výstavu "k nim" bychom se normálně nepřihlásili. O co šlo? S paní rozhodčí Sochorovu máme nerozlučně spjatu naši účast na "klubovce" HwK ČR 5.10.2002 v Milovicích, kterou považujeme (hlavně Mirek) za jeden z nejhrůznějších zážitků v historii naší výstavnické činnosti. Tím nemíníme přímo jenom paní rozhodčí, i když se na tom také trochu "podepsala", ale především tím míníme vývoj událostí při posuzování v kruhu, kde hrál hlavní roli fenou poblouzněný těžko ovladatelný Ivy, tomu odpovídající obdrženou známku "VD" a následně i Mirka, který situaci příliš společensky nezvládl. Není zde místo pro rozepisování se o této historické události, ale kdo má zájem a chce být více v obraze, může si přečíst náš komentář na jiné stránce. Když k tomu ještě dodáme, že se tehdejší chování Mirka paní rozhodčí vůbec nelíbilo, nahlas to tehdy kritizovala a prohlásila, že to ještě nezažila a že si to snad bude do smrti pamatovat, tak nám vycházelo jediné: z původně předpokládané pohodové účasti na výstavě se stala rázem doslova a dopísmene noční můra. Má vůbec cenu vystavovat? Jestli si paní rozhodčí opravdu Mirka zapamatovala, uměli jsme si v horším případě představit, že si na něm, resp. na psovi může i s chutí smlsnout. Mezi chmurnými myšlenkami se našlo i několik pozitivně laděných: *) paní rozhodčí už na celou událost určitě zapomněla; *) když si paní rozhodčí náhodou vzpomene, zachová dekórum a nenechá se tím ovlivnit; *) z posudku z klubovky 5.10.2002 to vypadá, že se jí náš pes tenkrát opravdu líbil - třeba to přehluší případnou nepříjemnou vzpomínku na Mirkovo jednání. Přesto velké pochybnosti zůstávaly, takže jsme se v předvečer výstavy nebyli schopni rozhodnout, zda do toho jít či nikoli - konečné rozhodnutí jsme nechali na ráno v den výstavy podle přísloví "ráno bývá moudřejší večera". Možná, že kdyby se výstava konala v nějakém vzdáleném městě a ne v Praze, uvažovali bychom jinak, ale ráno jsme se rozhodli, že vystavovat budeme. Majka se navíc hrdinsky nabídla, že když to bude situace vyžadovat, předvede psa ona.
    Na výstaviště jsme dorazili v 8:30, zaregistrovali se a poté nás čekalo další překvapení - výstavní kruh pro hovawarty (ale i ostatní plemena) byl v kryté hale. Na výstavu bylo přihlášeno původně 33 hovawartů (13 psů + 20 fen), zúčastnilo se 27 hovawartů (9 + 18), nejvíce nás překvapili pouze 3 účastníci ve třídě otevřené psů. Zaujalo nás, že psi v jednotlivých třídách nedostali pořadová čísla podle abecedy, jak to bývá obvyklé, ale na přeskáčku - z vlastní zkušenosti (náš pes je z I-čkového vrhu) nám to připadá "spravedlivější", protože při posuzování v kruhu upadají nastoupení posuzovaní psi postupně do útlumu a logicky mají určitou výhodu ti první v pořadí, zatímco ti na konci pořadí na to doplácejí. Na této výstavě to nebylo díky menším počtům v jednotlivých třídách až tak vyhrocené, nicméně principálně je to zajímavý přístup.
    My jsme vystavovali ve třídě pracovní a to sami. Mnozí by si proto možná řekli, že už máme CACe v kapse, ale my to tak rozhodně necítili - jednak někteří rozhodčí ze zásady neradi dávají tituly ve třídě, kde je jediný účastník (což může potvrdit řada vystavovatelů), ale hlavně převládaly obavy, jestli rozhodování na této výstavě nebude ovlivněno dozvuky z výše zmíněné klubovky v r. 2002. Mirek byl za dané situace tak nervózní, že by byl zázrak, kdyby to Ivy nevycítil. Na klidu Ivymu nepřidalo asi ani to, podobně jako i jiným zde přítomným hovawartům, že se vystavovalo v hale (vzpomněli jsme si na výstavu v únoru 2003 v Brně, kde se také vystavovalo v hale a díky divné akustice tam vše divně znělo a dunělo a Ivymu se to tam také moc nezamlouvalo). Psa nakonec předváděl Mirek a to na výstavním vodítku. Po nástupu do výstavního kruhu se Ivy choval rozumně a nechal si prohlédnout bez problémů osobně od paní rozhodčí zuby, stejně tak i pohlavní orgány. Pak přišel pro Mirka neuralgický bod posuzování - předvedení psa ve výstavním pohybu. Ivy se předvedl, přes možné menší výhrady, spořádaně a z nás spadl balvan, který nás do té doby tížil. Při statickém předvedení se záhy ukázalo, že paní rozhodčí to před 1 a půl rokem na naší klubovce myslela vážně - opět zopakovala, že náš pes je krásně harmonický a ocenila ho takto:
Výstavní posudek: Pes střední velikosti, velmi pěkného formátu, výrazně harmonický v proporcích, hlava jemnější, mírně klínovitého tvaru, kterou kazí světlejší oko. A tyto dvě zmínky jsou jediným handicapem předvedeného psa, který je perfektně předveden ve výborné výstavní kondici. Jeho prezentace mě zaujala natolik, že tomuto psovi, přestože je jediný ve třídě, uděluji známku i titul.
známka a titul: výborný 1, CAC.
    Tak tohle jsme (obzvláště Mirek) opravdu nečekali - byli jsme připraveni na všechny možné varianty vývoje událostí, ale tato snad byla jediná, která nás vůbec ani nenapadla. Ani jsme u sebe neměli průkaz původu, abychom si mohli nechat tento nečekaný výstavní úspěch do něj hned zapsat. Museli jsme pro něj do auta a protože se zápisy do PP dělaly přímo ve výstavních kruzích, museli jsme pak čekat až na konec posuzování fen, takže jsme viděli celou výstavu a zaznamenali tyto celkové výsledky.
    Na závěr ještě pár krátkých postřehů. Při posuzování ve své třídě se Ivy předváděl spořádaně k naší spokojenosti, ale při soutěžení o CACIBa byl rozvrkočený a nesoustředěný, což se Mirkovi sice moc nezamlouvalo, ale ten na tom nebyl o nic lépe. Pokoušeli jsme se vypřemýšlet čím by to mohlo být, ale nakonec jsme to nechali být (ono i z nás do doby, než jsme "to měli za sebou", nevyzařoval právě klid).
    I když nemáme v úmyslu rozšiřovat své příležitostné výstavní aktivity na úkor pracovních aktivit se psem, přesto máme radost, že se nám rozšířil na počet 8 náš "bílý" seznam rozhodčích exteriéru, kteří oceňují či ocenili Ivyho přes světlejší oko v černé srsti známkou "výborný", a současně se nám ztenčil "černý" seznam rozhodčích exteriéru, po kterých netoužíme, na počet 4.
    Výstava splnila i své společenské poslání - setkali jsme se zde a popovídali si opět se známými tvářemi. Mile nás překvapilo, že jsme si mohli popovídat i se zájmovou skupinkou hovawartistů, kteří vedou své hovíky pracovně a rádi by s nimi složili i náročnější zkoušky z výkonu.
    A nakonec ještě poznámečku - získáním CACe na této výstavě jsme splnili podmínky pro získání Českého šampiona. Chce se říci "a zazvonil zvonec a pohádky je konec". 

31.5.2004 - Přechodné zamezení přístupu do databáze hovawartů - práce v omezeném režimu
    Když jsme 1.2.2004 zpřístupnili na našem webovém sídle databázi hovawartů pro hovawartí veřejnost, zdaleka jsme si netroufali odhadovat, jaký ohlas databáze zaznamená a jak bude prakticky využívána. Webová databáze vznikla převodem údajů z naší soukromé databáze a jedním z našich hlavních záměrů bylo pomoci hovawartistům-začátečníkům, aby se mohli orientovat rychleji, než např. kdysi my, v chovatelských stanicích, odchovech, zvířatech, výstavách, bonitacích, svodech, ... - a to na základě objektivních údajů z hovawartí historie. Podle veskrze příznivých ohlasů, kterých se nám dostalo, se zdá, že jsme právě tuto skupinu majitelů a přátel hovawartů oslovili nejvíce. O webové databázi se příznivě vyjádřili i někteří zkušení chovatelé, kteří si jinak nosí své databáze o hovawartech ve své hlavě, a potěšili nás, že občas do ní také nahlédli. 
    Když jsme 1.2. s databází začínali, tak jsme záměrně nepodnikli žádné reklamní akce, který by tento krok náležitě zviditelnili - důvodem bylo to, že nebylo odzkoušené, nakolik bude databáze funkční po technické stránce. Po téměř 4 měsících nepřetržitého provozu webové databáze (výpadky jdou na vrub freehostingu) lze konstatovat, že databáze je plně funkční a mohla by se postupně rozšířovat o nové funkce, resp. služby - prvním takovým krokem bylo zvýšení uživatelského komfortu k 1.5.2004. V průběhu zmíněných 4 měsíců došlo také k doplnění řady údajů, čímž také vzrostla její informační hodnota.
    Jediné, co se v databázi za zmíněné 4 měsíce nezměnilo a na co bohužel nebyl čas, bylo lepší zabezpečení databáze před různými útoky. Databáze sice některé bezpečnostní prvky má, ale nejsou zvlášť sofistikované a nereagují bezprostředně. Doufali jsme totiž, že ze strany hovawartí obce je ohrožení databáze málo pravděpodobné. Bohužel - od 26.5. 16:26 hlásily bezpečnostní prvky denně (naposledy 31.5. 18:26) nebezpečí ohrožení (vše ukazuje na stejného návštěvníka). Pár dní jsme čekali, jestli nejde jen o náhodný jev či se bezpečnostní senzory nemýlí - pak už nezbývalo jiné řešení, než zamezit generálně přístup do databáze hovawartů. Možná, že aktivity návštěvníka, který se v uvedeném období pohyboval denně v odpoledních hodinách v naší databázi, byly naprosto přirozené, jen si je neumíme vysvětlit - pak bychom velmi uvítali, kdyby se nám dotyčný návštěvník ozval a případně nám pomohl se zlepšením bezpečnostních mechanismů webové databáze.
    Naše práce na databázi není nikým spozorována ani honorována, děláme ji jako svého koníčka. I když nám výše popsaná nepříjemná událost moc radosti nepřinesla, přesto neuvažujeme o tom, že bychom se nechali odradit, a doufáme, že po nějakém čase bude webová databáze hovawartů zase k dispozici on-line hovawartí obci. Databáze není totálně zastavena, v současnosti pracuje v omezeném režimu. 

30.5.2004 - Byli jsme navštívit Arvica Miadel Sun - syna Ivyho
    Zatímco většina potomků našeho psa z odchovu "A" Miadel Sun žije na rodné jižní Moravě a jeden na severní Moravě, tak Arvic se odstěhoval až do severozápadních Čech do Března u Chomutova, což je prakticky napříč přes Českou republiku. Hlavní tíhu sledování potomků nese na svých bedrech jejich chovatelská stanice - sbíhají se v ní zprávy-novinky, občas uspořádá setkání štěňat, shlédne je a pak nás informuje, jak hovíci prospívají. V případě Arvica to vzhledem ke vzdálenosti tak jednoduše nejde - z bydliště do rodiště to má okolo 340 km. Tady jsme cítili, že bychom při doplňování mozaiky zachycující vývoj celého odchovu mohli být nápomocní - my to máme do bydliště Arvica něco přes 100 km. Navíc, když jsme potřebovali vykonat cestu na sever Čech ještě kvůli jiné záležitosti, nabízelo se při té příležitosti zajet i za Arvicem. Byli jsme zvědavi, jak se pejskovi vede, jestli nezlobí svou lidskou smečku. Protože plně respektujeme soukromí majitelů hovíků, byť ze semínka našeho psa, považovali jsme ještě za potřebné návštěvu domluvit a v případě nutnosti i vysvětlit naše pohnutky. Domluva proběhla hladce a příjemně - dokonce jsme měli pocit, že jsme i vítáni jako případní hovawartí konzultanti - a v neděli jsme se mohli vydat na cestu.
    Chvíli po 14:00 jsme byli na místě a po přivítání se s majiteli jsme začali řešit přivítání hovíků - otce a syna. Myslíme si, že pro dospělého psa-samce není jednoduché, když do jeho revíru vnikne cizí pes-samec, takže by mohlo dojít i ke konfliktu. Protože je ale Arvic ještě štěně, neočekávali jsme, že by k něčemu takovému mělo dojít. To se také záhy potvrdilo a oba psi se mohli po zahradě, kde jsme seděli a povídali si, pohybovat na volno. Arvic se tvářil neohroženě a vůbec se cizího velké černého psa (Ivyho) nebál. Když v jednom okamžiku dostal náš pes povel "lehni", tak dokonce využil situace a postavil se nad našeho psa do nadřazené pozice a tvářil se jako vůdce smečky. Nějak se mu to zalíbilo a začal být na svého tatíka ještě drzejší, až si Ivy řekl "tak už dost" a umravnil svého synka svým klasickým způsobem - "narolováním" pod sebe. Ještě jednou si začal Arvic dovolovat na taťku - tentokrát už mu ale stačilo výstražné zavrčení Ivyho. Od té doby už dával synek najevo respekt před svým otcem a vše probíhalo v pohodě.
    Arvic byl po celou dobu naší návštěvy neuvěřitelně temperamentní a čilý a nebylo moci, která by ho přiměla, aby si na chvíli lehl nebo sedl - udělat fotku otce a syna bok po boku se nezdařilo. Arvic se nám líbí a zdá se nám, že má hodně společných rysů se svým bratrem Andym, kterého jsme viděli na vlastní oči před 14 dny v Milovicích. Na to, že se jedná o plavého psa, má hezky pigmentované pysky a nosní houbu. Za zmínku stojí opět odstín jeho hnědých očí - i když ještě může dojít ke změně, tak v současné době má tmavší oko, než jeho otec Ivy. Opět můžeme zopakovat slova z knihy ing. Nováka ohledně dědičnosti zbarvení oka: "... tmavě hnědá barva oka, která je normální, je dominantní nad světlou, ..."
    Povídání s majiteli Arvica bylo příjemné a zajímavé, takže jsme zapomněli sledovat čas a narychlo jsme odjížděli až po 16:00, kdy už jsme měli být na jiném místě o 50 km dál. Když majitelka - paní domu poprvé uviděla našeho psa, tak v údivu zjišťovala: "Náš pejsek taky takhle vyroste?". Dozvěděli jsme se další zajímavou historku, proč si majitelé vybrali hovawarta (předtím měli skotské kólie). Dále jsme se dozvěděli, že Arvic spí a pobývá zásadně venku na zahradě, do domu má zatím přístup zakázán - přesto se mu kontaktu a pozornosti od lidské smečky dostává v míře vrchovaté. Není ani překrmován - majitelé hlídají, aby byla nahmatatelná žebra. Byli jsme rádi, že můžeme být nápomocni i radou a zkušenostmi, ale nebylo to formou profesorské přednášky, ale spíše formou otázek-odpovědí, protože majitelé mají už hodně věcí promyšlených a ujasněných, což je pro malého Arvica to nejlepší zázemí. Odjížděli jsme s pěkným pocitem, že synek našeho Ivyho je dobře zaopatřen. 

15.5.2004 - Klubová výstava Hovawart klubu ČR - Milovice
    Zatímco "pachatelem" naší účasti na mezinár. výstavě v Českých Budějovicích byl Mirek, tak v případě naší účasti na klubové výstavě HwK ČR to byla Majka. Při rozhodování, zda se přihlásit či ne, Mirek zpochybňoval naši účast tím, že to bude druhá klubovka během jednoho týdne, navíc posuzovaná stejným rozhodčím, takže se teoreticky nic nového nedozvíme. Majka argumentovala tím, že zúčastnit se naší domovské klubovky je téměř naší morální povinností, že se nebudeme alespoň v Milovicích jen procházet a budeme mít vzrušující náplň sobotního dne a že výstavní poplatek není zase až tak velký jako na mezinár. výstavách. Mirek na to reagoval, že tedy jo, ale za podmínky, že Majka vážně popřemýšlí o tom, že by psa předváděla ona. Možná, že by nakonec Majka Ivyho předváděla, ale po čerstvém zážitku z klubové výstavy SHK v Duchonce to zase zůstalo na Mirka.
    Tato výstava byla pro nás v jedné věci učitým mezníkem - až dosud jsme vystavovali psa na řetízkovém (spíše řetězovém) obojku a obyčejném vodítku, které používáme běžně i na cvičáku. Připadalo nám to k hovawartovi, tj. k pracovnímu plemenu dost stylové. Nevíme přesně proč, ale výstava v Duchonce nás nějak inspirovala k tomu, abychom se, po více jak 2 letech od naší první účasti na výstavě, zamysleli nad tím, zda nezkusit na nějaké výstavě také výstavní vodítko (pod tím si představujeme vodítko-obojek v jednom kuse). Stálo to dost úsilí, než se nám podařilo během týdne sehnat pevnější kožené vodítko, které odpovídalo našim představám a které jsme zahlédli i u jiných vystavovatelů. Původně jsme si mysleli, že výstavní vodítko je záležitost estetického cítění, ale po prvních zkušenostech s ním se nám zdá, že má i své praktické přednosti. Velká a těžká oka řetízkového obojku s přispěním váhy karabiny vodítka způsobují, že při běhu v kruhu se obojek stále přetáčí a smýká a karabina vodítka sklouzává z šíje na hrdlo. Když se dobře nastaví stažení obojkové části výstavního vodítka, tak se žádné přetáčení a smýkání na krku neděje - no a esteticky to působí také o něco příznivěji. I když nám výstavní vodítko k žádnému mimořádnému úspěchu na této výstavě nepomohlo, přesto jsme na něj nezanevřeli a zkusíme ho ještě vícekrát.
    Vystavovali jsme ve třídě pracovní, kam bylo přihlášeno a nastoupilo celkem 6 psů. Ivy už "zapomněl" na výstavu v Duchonce před týdnem a v kruhu běhal v pohodě a spořádaně, jak se sluší na psa ve třídě pracovní - zdálo se, že výstavní vodítko k tomu také přispělo. Ve vyřazovacím kole jsme uspěli a postoupili do odpoledního finále. V něm jsme ze čtyř účastníků zapůsobili na paní rozhodčí nejméně a skončili čtvrtí s následujícím oceněním:
Výstavní posudek: 3-letý celočerný pes, dostatečně široká mozkovna pouze s kratší čenichovou partií, lehce kratší ucho, skus nůžkový plnochrupý, světlejší oko, správná mechanika pohybu, dostatečné osrstění, kvalitní celočerná srst, klidný přátelský, výstavně správně předveden
známka: výborný 4.
    Na výstavu s těmito celkovými výsledky bylo přihlášeno 122 (51+71) hovawartů a zúčastnilo se jich 104 (46+58) - nevíme, jestli to jsou rekordy, ale my jsme to ještě nezažili.
    Víme, že nejsme jediní, kdo si na vlastní kůži zažil účast v rozmezí 7 dnů na dvou výstavách stejného významu (klubová výstava) a se stejným rozhodčím, ale takových nás je hodně málo. Jestli pozorný čtenář našich stránek od nás očekává, že využijeme této jedinečné příležitosti a porovnáme zlehka naše účasti na obou výstavách, pokusíme se ho nezklamat. Když vyjdeme z posudku z Duchonky a Milovic, tak si lze všimnout, že:
Zůstalo stejné: 3-letý celočerný pes, kratší čenichová partie, lehce kratší ucho, skus nůžkový plnochrupý, světlejší oko, kvalitní srst, přátelský, výstavně předveden.
Zmizelo: malinko kratší ocas, v postoji rozbíhavé HK.
Přibylo: dostatečně široká mozkovna.
Změnilo se: v pohybu volnější HK -> správná mechanika pohybu; sebevědomý -> klidný.
    Během týdne se nám tedy pes vylepšil a posudek vyznívá příznivěji. Za zvláštní zmínku stojí "pokračování" kauzy "ocas" našeho psa. Jak praví písničkář Dobeš: "Bzum, bzum, bzum, nejde nám to do kebule, bzum, bzum, bzum, nejde nám to na rozum". Na svodu mladých byl ocas delší, před týdnem malinko kratší a nyní správně dlouhý (resp. bez připomínek). A co je důležité, Ivy si tentokráte ani neužil prohmatávání ocasu. 

14.-16.5.2004 - Hovawartí víkend v Milovicích
    Již potřetí jsme se zúčastnili multiúčelové akce Hovawart klubu ČR v Milovicích, v jejímž rámci se konaly již tradičně svod plemeníků, klubová výstava, bonitace a svod mladých. Na této akci oceňujeme především její společenský charakter, protože umožňuje setkání majitelé hovíků ve větším počtu, navíc s možností večerního posezení a povídání. Nestalo se nám ještě, abychom si z ní neodvezli nové a zajímavé postřehy a informace týkající se hovawartího dění.
    S ohledem na kongres IHF v září v Kroměříži byl letos "milovický víkend" přesunut z tradičního podzimního termínu na jarní. Díky tomu se nabídlo porovnání, jaký je rozdíl mezi podzimním a jarním termínem. Při tom určitě záleží na nátuře hodnotitele - nám se zdá, že jarní období má větší kouzlo: dny jsou delší a teplejší, pozitivně působí probouzející se, pučící a zelenající se příroda, večerní posezení venku si mohou dopřát i ne-otužilci, ... .
    Vedle společenského vyžití jsme si letošní víkend zpestřili účastí na klubové výstavě - o ní píšeme v samostatném komentáři. Nabízela se ještě možnost absolvování svodu plemeníků, ale přišlo nám to zbytečné, protože jsme byli bonitováni teprve před půl rokem a navíc to bude aktuálnější na podzimních dnech IHF v Kroměříži.
    V pátek 14. se nám podařilo vyjet z Prahy poměrně brzy a okolo 16:00 už jsme byli v milovickém kempu. V té době zel kemp ještě takřka prázdnotou, když nepočítáme spolek seniorů, který obýval část kempu proti recepci. Ubytovali jsme se ve 2-lůžkové chatce, vybalili se, za branou jsme vyvenčili psa a na zatím volném prostranství v kempu jsme si s ním zacvičili a pohráli. Pak jsme zašli i se psem do takřka ještě prázdné kempové restaurace, kde vaří samá dobrá jídla a občerstvili jsme se. Mezitím se začal kemp plnit účastníky akce, takže jsme se průběžně zdravili se známými a zastavovali se s nimi na kus řeči - chvíli se psem, chvíli bez něj. Později, když jsme střídmě nakrmili psa (kvůli výstavě) a uložili ho k odpočinku v chatce, jsme si šli popovídat s hovawartisty do společnosti, která se utvořila již tradičně na magickém místě ohraničeném výstavními kruhy, grilem a chatkou se sudem piva. Protože nás druhý den čekala výstava, nepřeháněli jsme to a šli jsme spát chvíli poté, co se většina rozešla.
    V sobotu jsme si sice mohli teoreticky přispat skoro až do 9:00, ale již od 6 hod. začal v kempu takový šrumec, že se to nedalo. Po ranní hygieně jsme se zaregistrovali na klubovou výstavu a vyvedli Ivyho vyvenčit mimo areál. V místním obchůdku jsme zakoupili něco potravin a při snídani zhodnotili podle Katalogu výstavy, co nás čeká. Podle počtu přihlášených to vypadalo, že nástup do vyřazovacího kola budeme mít až někdy okolo poledne, což se také později potvrdilo. Ještě než se tak stalo, absolvoval Mirek s Ivym delší procházku za branou kempu. Proč? Po nepříjemné zkušenosti z 5.10.2002, také na klubové výstavě v Milovicích, kdy jsme se tehdy v průběhu výstavy procházeli s naším psem v okolí výstavních kruhů a Ivyho poblouznila přítomná dohárávající fena natolik, že nebyl schopen výstavního předvedení, se snažíme preventivně předcházet opakování takových situací a pokud je to možné, tak ho izolujeme až do doby nástupu do výstavního kruhu.
    Po absolvování vyřazovacího kola v naší třídě, z něhož jsme postoupili do finále, nastal čas k popovídání si s majitelem pejska Andyho - syna Ivyho, který se přijel do Milovic s rodinou i se 4 měsíčním štěnětem podívat. Hafík už zase od chvíle, kdy jsme ho viděli naposledy, pěkně povyrostl a líbí se nám. Nejsme žádní odborníci přes exteriér, ale zdá se nám, že se Andy jeví nadějně. Co nás nejvíce zaujalo, je odstín jeho hnědých očí - i když ještě může dojít ke změně, tak v současné době má tmavší oko, než jeho otec Ivy, i když u plavých hovawartů to není až tak kritické. Jestli mu toto zbarvení oka vydrží, potvrdí se slova v knize ing. Nováka ohledně dědičnosti zbarvení oka: "... tmavě hnědá barva oka, která je normální, je dominantní nad světlou, ...". Andy je i temperamentní a s chutí si zaskotačil s přítomným o týden mladším pejskem, se kterým se zná ze štěněcí školky, kterou oba navštěvují. Příjemně jsme si popovídali a udělali i několik fotek.
    Po skončení všech vyřazovacích kol, před zahájením finále, se opět konala, stejně jako vloni na podzim, ukázka pracovního využití hovawartů v záchranářské službě. Přibližně tou dobou vrcholila ještě jedna tradiční akce, která začala už v brzké dopoledne - přítomní si mohli zadarmo, stejně jako na loňských Milovicích, pochutnat na sponzorském vepříkovi, k tomu se čepovalo pivo (příspěvek dobrovolný). Rádi bychom sponzorovi na tomto místě poděkovali, protože jsme si také pochutnali.
    Už po vyřazovacích kolech se začal vyprázdňovat kemp a po skončení finále výstavy to pokračovalo. My jsme se zašli najíst do restaurace i s Ivym, po pozdním obědě jsme si s ním zašli zacvičit a poté na procházku po obci Milovice. Mezitím začali do kempu přijíždět účastníci zítřejšího svodu mladých a bonitace. Poté, co jsme našeho psa nakrmili, tak jsme opět zašli do restaurace, protože jsme tady předpokládali koncentrovaný výskyt známých tváří. Ač jsme si původně myslili, že bychom díky přijatelnému počasí mohli s přáteli posedět venku, nakonec jsme zakončili večer v restauraci. Když jsme šli spát, tak jsme postřehli, že někteří hovawartisté dali přednost před zakouřenou restaurací právě posezení venku na čerstvém vzduchu.
    Poslední den pobytu, tj. neděli, jsme si užívali jako diváci svodu mladých, ale především bonitace. A z bonitace zase té nejatraktivnější části - posuzování povahy. Protože už máme na základě své vlastní loňské zkušenosti z bonitace slušné know-how, tak jsme mazácky zaujali divácky výhodné stanoviště - při počtu 25 bonitovaných hovíků bylo na co koukat. Po skončení této části bonitace jsme ještě chvíli sledovali svod mladých a ještě před jeho koncem jsme se rozloučili se známými a vydali se domů.
    Celkový dojem z celé akce: příjemně strávený víkend a relaxace. 

8.5.2004 - Klubová výstava Slovenského hovawart klubu - Duchonka
    Když jsme zvažovali účast na této výstavě, našli jsme víc "pro" než "proti". První pro-argument vyplýval z toho, že výstava je součástí jarního výcvikového tábora SHK, kterého se zúčastníme, a že tudíž nebudeme muset nikam cestovat, jen ráno vylezeme z chatky. Druhý byl dán přijatelnou výší výstavního poplatku 300,− Kč (pro členy SHK). Dalším pro-argumentem bylo, že to bude naše první zahraniční výstava, navíc budeme moci vystavovat ve třídě pracovní. I když bývá ve třídě pracovní tradičně méně psů než v otevřené, očekávali jsme, že se v ní setkáme nejen s několika psy ze Slovenska, ale i z Česka, obzvláště když Duchonka není až tak daleko za hranicemi. Podle propozic měla být rozhodčím paní Svobodová, která nás posuzovala 18.5.2002 na "speciálce" v Kroměříži a přes světlejší oko dala Ivymu ocenění V3. Vše tedy vypadalo pohodově, ale nakonec jsme si my i pes trochu "užili".
    To, že se výstava konala na konci výcvikového tábora mělo sice výše zmíněnou výhodu, že ráno jen vylezeme z chatky, ale přineslo to také jeden problém, který nás ani ve snu nenapadl a který se projevil až v okamžiku, když jsme vystavovali v kruhu. Jak už jsme se několikrát zmínili na našich stránkách, náš pes se jen výjimečně začíná "vytahovat" jako první na jiné samce. Navíc, když "si začíná" ten druhý, tak to Ivy ignoruje se zdviženým ocasem, bez známek submisivity - když to však trvá delší dobu, tak si někdy řekne dost, z našeho kliďase se potom stane neohrožený "borec" a chce si to "vysvětlit" z očí do očí. Každý den výcvikového tábora, několikrát denně, jsme při cestě do a z naší chatky chodili okolo jiné chatky, kde byl pravidelně přivázán na řetězu pes-samec, který, když spatřil našeho psa, vždy vystartoval a zastavil ho až napjatý řetěz asi 3 m od cesty, tj. od nás, a dával zřetelně najevo, že by se hned do našeho psa pustil. Ivy se tvářil celou dobu, až do výstavy, jakoby nic a zdálo se, že si těchto hrozeb a výzev nevšímá. Den před výstavou jsme se dozvěděli od sympatického majitele zmíněného psa, že budeme vystavovat ve stejné třídě.
    Jak již bylo řečeno, vystavovali jsme ve třídě pracovní, kam byli přihlášeni a nastoupili celkem 3 psi. Když končila třída otevřená a my jsme se připravovali k nástupu do výstavního kruhu, setkal se Ivy zblízka s oním psem, který na něj vždy startoval. Tentokrát však už Ivy reagoval na jeho hrozby, zatrašování a výzvy jinak - nezůstával v ničem pozadu a protože nebyl na stahovacím obojku, snažil se i přes značný odpor Mirka dostat až přímo k němu. Když jsme nastoupili do kruhu a paní rozhodčí dala pokyn k běhání v kruhu, nebyl Ivy schopen vnímat nic jiného, než "nepřátelského" psa, který běhal v kruhu kousek před námi, "šel po něm" a táhnul Mirka na vodítku jak saňový pes. Mirek za ním doslova vlál, šíleně se styděl a přemýšlel, co s tím. Kdekoli jinde než na výstavě by následovalo rázné trhnutí vodítkem a rázný povel "nesmíš", ale tady se to nějak nehodilo. Mirek, který byl v kruhu, i Majka, která byla mezi diváky, si v té chvíli shodně vzpomněli na obdobný zážitek s naším psem z 5.10.2002 na klubové výstavě našeho českého Hw klubu v Milovicích. Tehdy také Ivymu dělalo velký problém běhat spořádaně v kruhu, ale tehdy "nešel" po psovi-samcovi, ale pro změnu po dohárávající feně, která byla mimo kruh. Protože jsme tehdy obdrželi známku VD za to, že pes nebyl předveden ve výstavním pohybu, čekali jsme, že to může dopadnout zase stejně. Naštěstí, Ivy se přece jen zklidnil a paní rozhodčí vše přešla jen poznámkou, že psi v pracovní třídě by měli být ovladatelnější. Ivy, který se od zmíněného data 5.10.2002 až do dneška předváděl na výstavách vždy pěkně a spořádaně (2x dokonce bez vodítka), připravil Mirkovi pěknou ostudu. Ale co, i psi mají své dny a někdy je zachování psí osobnosti a hrdosti asi důležitější než 100%-ní poslušnost.
    Po skupinovém běhání v kruhu došlo na individuální hodnocení psů. Individuální předvádění ve statickém postoji i v pohybu už Ivy zvládl bez problémů. Zatímco do této chvíle jsme si díky Ivymu "užívali" my (Mirek a Majka), nyní si měl přijít na své i Ivy. Paní rozhodčí se totiž pustila do důkladného proklepnutí, tj. prohmatávání a osahávání, našeho psa - zatímco u převážné většiny psů a fen jí stačily k hodnocení jen oči (když pomineme u všech "povinné" zuby a varlata u psů), tak u našeho psa se rozhodla, že využije i své ruce. Uvědomili jsme si, že už jsme to jednou zažili.
    Když jsme totiž byli 1.6.2002 na svodu mladých v Hořicích, posuzovala psy právě paní Svobodová. Náš pes ji zaujal svým ocasem natolik, že mu ho důkladně prohmatala od kořenu ke konci a zase zpět, pěkně obratel po obratli. Tehdejší Ivy (13-ti měsíční) byl z toho mimo, dával najevo, že se mu to vůbec nelíbí, zmítal sebou a snažil se vysmýknout a utéci z kruhu. Následně po této "prověrce" se zpočátku nikdo neměl šanci jeho ocasu ani dotknout - trvalo nám delší dobu trpělivého "otužování", než Ivy na tuto příhodu "zapomněl". Možná i odtud pramení jeho ne-radost při vystavování. Tehdejší posudek ocasu na svodu mladých zněl:  (delší ocas) a co jsme si všimli, tak z takřka 50-ti mladých hovíků na svodu byl náš pes jediný, jehož ocasu se dostalo tehdy takové pozornosti.
    Když se přeneseme z minulosti zpět do přítomnosti na výstavu v Duchonce, ocitneme se ve stejné situaci - paní rozhodčí opět bere do svých rukou ocas našeho psa a začíná ho opět důkladně prohmatávat od kořenu ke konci a zase zpět, obratel po obratli. Současný Ivy je v pohodě a "prověrku" zvládá aniž by hnul brvou. Současný posudek ocasu z výstavy zní:  (malinko kratší ocas). A jak jsme tedy dopadli?
Výstavní posudek: 3-letý, celočerný, trochu kratší čenichová partie, kratší ucho, světlejší oko, skus nůžkový, plnochrupý, malinko kratší ocas, v pohybu volnější HK, v postoji rozbíhavé, kvalitní srst, sebevědomý, přátelský k lidem, výstavně předveden
známka: výborný 3.
    Na této výstavě s těmito celkovými výsledky jsme se poprvé setkali s vytleskáváním diváků po dobu, kdy rozhodčí rozhoduje o udělení konečného pořadí, tak jak to popisuje ing. Novák v knize "Hovawart-chov, výchova a výcvik" na str. 160.
    Jak už jsme se zmínili na začátku komentáře, mysleli jsme si původně, že tato výstava bude jen běžnou výstavní epizodou. Nakonec se ale ukázalo, že nás obohatila o nové poznatky a že nám některé věci v hovawartím světě vyjasnila, některé zase naopak zamotala.
    Ceníme si toho, že Ivy opět prokázal ve zkoušce ohněm, že má temperamentní vyrovnanou povahu. Chvíli poté, co byl vydrážděn setkáním s "nepřátelským" psem a snažil se proto na něj ve výstavním kruhu "sápat", se rychle zklidnil a nechal se bez problémů prohmatávat a osahávat paní rozhodčí a to na ožehavých částech těla (kromě ocasu ještě na čenichu, okolo očí a uší). Je sympatické, že si tohoto faktu paní rozhodčí všimla a že ho zmínila v posudku. Cenné je to i z toho důvodu, že paní rozhodčí je současně i poradcem chovu Hovawart klubu ČR, takže si lze takového ocenění opravdu považovat.
    Zalíbilo se nám slovíčko "sebevědomý", které se objevilo Ivymu v posudku. Již delší dobu totiž přemýšlíme, jak výstižně nazvat povahu našeho psa a obvyklé označení "dominantní pes" nám úplně nevyhovuje. Pojmem "dominantní pes" bývá charakterizován jak rozhodný neohrožený pes, tak i pes, který svou nejistotu a labilitu řeší agresí a útoky na své okolí. A právě označení "sebevědomý" nám přijde pro našeho psa výstižné.
    Co se týče kratšího ucha, máme pro to své vysvětlení. Ivy měl ještě letošního jara na ušních boltcích hodně dlouhou splývavou srst. Někdy v dubnu ho jednou na cvičáku napadl německý ovčák a došlo ke krátké výměně názorů, kdy se ovčák zase rychle stáhl zpět, takže jsme doufali, že nedošlo k žádnému zranění. Když jsme zjišťovali případné následky rvačky, žádné zranění jsme sice nenašli, ale německý ovčák měl v tlamě chomáč černých chlupů z našeho psa. Pořád jsme pátrali, odkud je vykousl a jestli přeci jen Ivy nějaké zranění nemá, ale pořád ani ťuk. Až jsme si všimli, že jedno Ivyho ucho je viditelně méně osrstěné, než to druhé - bylo mu částečně skalpováno (jenom srst - oba boltce zůstaly bez jakékoli újmy). Protože jsme se chystali na výstavu do Českých Budějovic, bylo nutno tuto estetickou nesymetrii řešit. Majka se zhostila úkolu jako rozená kadeřnice: vzala nůžky a zkrátila všechnu srst na uších přesně podle spodního okraje ušního boltce. Je překvapivé, jak výrazně se to podepsalo na celkovém vzhledu našeho psa - Ivy jakoby omládl, získal trochu štěněcí výraz (rozčepýřená srst na uších místo splývavé) a opticky se mu zkrátily uši, především při pohledu zepředu. Nám se tak náš pes líbí, ale z hlediska výstavnického jsme mu, zdá se, ublížili.
    Už jsme se smířili s tím, že ač existuje v Česku jediný standard hovawarta, tak jeho výklad rozhodčími na výstavách je značně volný a každý si představuje vzorového hovawarta trochu či více jinak. Už jsme se také smířili s tím, že určitá partie exteriéru našeho psa je opakovaně různými rozhodčími nezávisle na sobě hodnocena jako korektní, standardní, správná či dokonce výborná, pak se však na některé výstavě, v unikátním případě, dozvíme, že tato partie standardní není. Už jsme si na výstavách zvykli na různé překvapivé výroky rozhodčích a mysleli jsme si, že už nás nemůže nic zaskočit, ale kauza "délka ocasu" na této výstavě nás opravdu překvapila.
    Napadá nás jediná logická hypotéza, jak se mohl Ivymu od 13 měsíců věku jeho tehdy "delší ocas" postupně zkracovat až se v jeho 36 měsících věku stal "ocas malinko kratším": zatímco se stehno a bérec pánevních končetin v tomto období prodloužily, tak ocas stagnoval. Tato hypotéza má však své slabiny. Hovawartovi, dle odborné liteartury, již od 11 měsíců kostra neroste. To lze doložit i porovnáním kohoutkové výšky našeho psa v době svodu (13měs.) - 68 cm - a v době bonitace (2r.,5m.) - 69 cm (rozdíl způsoben spíše nestejnými podmínkami měření). Dalším faktem je, že na bonitaci před půl rokem dostal náš pes kód Ns, což značí standardní ocas.
    Předchozí řádky nejsou myšleny jako výtka vůči rozhodčí, vždyť jsme obdrželi známku "výborný", navíc souhlasíme s názorem ing. Nováka, který ve své knize píše: "... že i rozhodčí je nakonec přece jen člověk se svým subjektivním pohledem ... a že pracuje v exponovaném prostředí na rozdíl od pouhých diváků". Chtěli jsme se jen se čtenáři podělit o zajímavý zážitek z výstavy a náš komentář je jen odrazem toho, že i v běžném životě jsme lidé přemýšliví a hloubaví (i když to může lézt i na nervy) a ani v hovawartím, resp. kynologickém dění se tohoto životního přístupu neumíme zbavit. 

7.5.2004 - Výroční členská schůze Slovenského hovawart klubu - Duchonka
    Schůze začala v 19:30 a jak z titulku vyplývá byla výroční, což znamená, že se na ní volil nový výbor SHK. Výroční členská schůze a tudíž i volby nového výboru se ve Slovenském HwK konají každé 2 roky. Dle našeho názoru to sice umožňuje provést rychleji nápravu, když by výbor skutečně špatně pracoval, na druhé straně to může ztěžovat výboru koncepční práci v klubu, zvláště když je nutné přijmout nějaké nepopulární opatření.
    První, co nás překvapilo, bylo, že se mohli schůze zúčastnit jako pozorovatelé i rodinní příslušníci - nečlenové SHK - samozřejmě bez hlasovacího a volebního práva. Když jsme totiž přijeli na podzim r. 2001 na členskou, naši historicky první, schůzi českého HwK do Milovic, byl vpuštěn do jednacího sálu pouze Mirek, jakožto člen klubu, kdežto Majka, jakožto nečlen, nebyla vpuštěna a musela sedět ve studené chodbě před šatnou. Protože se na chodbě neobsluhovalo, musel pro ní Mirek "pašovat" občerstvení (horký čaj) ze sálu. Nesměla, stejně jako další podobně postižení, ani na balkón sálu, kde byl personál restaurace ochoten obsluhovat a který byl fyzicky a vizuálně jednoznačně oddělen od místa jednání (nemohlo tedy dojít k údajně nepřehledné situaci při sčítání hlasů). 
    Odstupující výbor nesestavil žádnou doporučenou kandidátku, ke které by byli plénem doplněni další kandidáti - přítomní členové klubu byli vyzváni, aby na lístečcích vhazovali do urny návrhy na členy nově voleného výboru (tj. tajný návrh). Pak na pořad přišly hodnotící zprávy uplynulého období přednesené členy výboru, poté, ještě před vlastními volbami, následovala všeobecná diskuse. Co nás zaujalo?
    Počet štěňat narozených v SHK v r. 2003 a zapsaných do plemenné knihy byl menší než 100 (doufáme, že si to pamatujeme dobře, protože přesné číslo jsme si zapsali, ale ztratili).
    Jeden z chovatelů, jehož chovná fena má málopočetné vrhy, chtěl, aby ji mohl nakrývat každé hárání a aby podle toho byl upraven chovatelský řád. Byli jsme překvapeni obsahem odmítavé reakce jiných chovatelů, která v extrémní podobě vyzněla asi takto: opakování málopočetných vrhů u chovné feny je nutno považovat za její diskvalifikující vadu a takovou fenu by měl zodpovědný chovatel sám vyřadit z chovu a nenakrývat ji vůbec, protože jinak tím snižuje chovnou kvalitu plemene hovawart. Hlasováním schůze byl návrh zamítnut.
    Výcviková referentka SHK apelovala v pěkné a srozumitelné řeči na přítomné, aby se svými psy pracovali a přispěli k tomu, aby se plemeno hovawart nezměnilo z pracovního na společenské. Nelíbí se jí, když úplný začátečník (psovod i pes) přijede na výcvikový tábor na 1 nebo 2 dny a když si myslí, že tady za tu krátkou dobu nejen umravní svého nevychovaného miláčka, ale ještě ho tu připraví k bonitaci. Proto navrhla, aby byl do příslušného klubového řádu zařazen článek, že na výcvikové tábory budou přijímáni přednostně začátečníci, kteří se přihlásí alespoň na 4 výcvikové dny. U pokročilých to bude posuzováno individuálně. Návrh byl schůzí schválen.
    Po všeobecné diskusi se přistoupilo k volbám. Nejdříve se z návrhů sestavila kandidátka - poté, co někteří z navržených odmítli nominaci, zůstalo 8 kandidátů do 7 členného výboru. Volby byly tajné, tj. každý napsal svou volbu na hlasovací lístek a ten vhodil do urny. Zajímavé bylo, že členové volili i předsedu klubu (jeho jméno na hlasovacím lístku podtrhli). Po krátké přestávce na sečtení hlasů jsme byli seznámeni se zvolenými členy nového výboru. Protože nejsme zatím příliš obeznámeni s děním v SHK, nemůžeme příliš zasvěceně komentovat, k jakým změnám došlo, ale jestli jsme dobře naslouchali, tak převážná většina členů nově zvoleného výboru v něm pracovala i v minulém funkčním období, což svědčí o tom, že s jejich prací byli členové SHK spokojeni. Za předsedkyni SHK byla znovu zvolena (jednomyslně) paní Eva Križová. 

4.5.-7.5.2004 - Jarný výcvikový tábor Slovenského HK na Duchonke
    Ještě před odjezdem jsme si, vedle běžných příprav na několikadenní akci, "trochu užili" s veterinárním potvrzením v souvislosti se vstupem Česka a Slovenska do Evropské unie k 1.5.. Zaprvé jsme jeli se psem do ciziny poprvé v životě a zadruhé od 1.5. do 30.6. (než začnou platit euro-pasy pro zvířata) existuje přechodné období, o němž ani náš veterinář ani úředníci státní veterinární správy nevěděli přesně, co vlastně platí při cestách do zahraničí v rámci EU. I když převládal názor, že už pro "kulaté razítko" na městskou veterinární správu nemusíme, přesto jsme se po několika telefonických konzultacích rozhodli, že nic nepokazíme, když si ho do očkovacího průkazu necháme dát.
     Na akci vyjížděli z Prahy Mirek sám s Ivym něco po 10:15 a jeli nejdříve do východních Čech k Holicím pro Majku, která tu byla na školení. Trvalo něco přes hodinu, než se Majka konečně uvolnila a než jsme už jako celá smečka vyrazili okolo 14:00 směr Slovensko->Duchonka. Za Brnem si Mirek najednou vzpomněl, že zapomněl vzít pro Ivyho misky na žrádlo, včetně stojanu, takže jsme chtěli něco náhradního zakoupit ještě v ČR, ale už se to nepodařilo. Na dálniční hraniční přechod Kúty jsme přijeli něco po 16:30. Odbavení proběhlo rychle - stažení okénka, pozdravení, podání obč. průkazů, kontrola dokladů uniformovanými strážci hranic obou republik najednou, převzetí OP zpět, pozdravení, vytažení okénka a jedem (inu - Evropská unie)! Na Ivyho, který se na hranicích vztyčil (do té doby cestou polehával), jen krátce pohlédli a vůbec je nezajímal jeho očkovací průkaz, natož nějaké kulaté razítko. V Senici jsme se na chvíli zastavili a utratili první slovenské koruny za náhradní umělohmotné krmítko a po menším zakufrování jsme dorazili těsně před 19:00 do Duchonky. Na cestě jsme tedy byly téměř 9 hodin, z toho asi 7 hodin jízdy, ujeli jsme asi 490 km - pes celou cestu snášel bez jakýchkoli problémů.
    Po vystoupení z auta v cíli jsme se ani nestačili rozkoukat, když se odněkud vynořila sympatická žena, představila se jako Eva Križová a informovala nás o denním programu a dalších důležitých věcech. Protože jsme ji měli z korespondence "zaškatulkovánu" jako organizátorku celé akce, trvalo nám chvíli, než nám došlo, že jsme se vlastně takto seznámili i s "úřadující" předsedkyní Slovenského hovawart klubu. Poté si nás převzal pan vedoucí, aby nás ubytoval. Jen co jsme se částečně vybalili, šli jsme na opožděnou večeři. Po návratu z večeře jsme dovybalili, nakrmili psa a zbytek dne strávili relaxací a posléze spánkem.
    Tábor leží v malebném prostředí asi 1 km od vodní nádrže s přehradou. Ubytování je ve zděných chatkách (spíše domcích) - my jsme přebývali ve dvoulůžkovém pokoji v chatce č. 4, kde jsou celkem 4 pokoje, společná kuchyňka, 1 společná sprcha, 1 společné WC, 2 společná umývadla, krb a malá hala s barevnou televizí, ... - více o areálu.
    Denní program vypadal takto:
7:00 výcvik stopování; 8:30 snídaně; 9:30 výcvik poslušnosti, nácvik na výstavy, příprava na bonitaci; 13:00 oběd; 15:30 příprava na bonitaci; 16:00 nácvik obran; 19:00 večeře.
    Důležitým organizačním opatřením byl zákaz volného pobíhání psů v areálu tábora. Účastníci výcviku byli rozděleni do dvou skupin - úplní začátečníci a pokročilejší. Zatímco velká většina přítomných zahájila výcvik již v neděli příp. pondělí, my jsme se k výcviku připojili až ve středu - přesto se nám zdálo, že jsme celkem bez problémů zapadli do již běžícího programu výcviku a nikterak ho nenarušovali.
    Ve středu 5.5. jsme vstávali na stopu v 6:30. V 7:00 jsme se vypravili se shromážděnou skupinkou pokročilejších stopařů asi 1 km pod tábor na louku s poměrně vysokou travou, kde se stopovalo. Na tábor jsme vyjížděli s jasným záměrem vyzkoušet si s Ivym cizí stopu, ale protože jsme se ještě moc neznali s výcvikářem ani s ostatními a nic jsme si předem nedomluvili, rozhodli jsme se pro "polocizí" stopu - stopu našlápla Majka, psa vedl Mirek. Ivy šel pěkně po stopě a označil i oba předměty - takže spokojenost. Při hodnocení stop jsme se blíže poznali s výcvikářem a zde přítomnými účastníky tábora. Výcvikáře jsme se zeptali, zda by nám mohl příští den našlápnout cizí stopu, protože chceme začít s nácvikem IPO−2. Mile nás překvapila bezprostřední vstřícná odpověď: "Pravdaže!" ve smyslu "vždyť od toho jsem tady".
    Po snídani jsme cvičili se skupinou pokročilejších poslušnost na asfaltovém hřišti v areálu tábora. Výcvik probíhal trochu jinak, než jsme zvyklí na našem cvičáku. Psi s psovody byli rozděleni do dvou stejných skupin, které se odebraly na protilehlé kratší strany obdélníkového hřiště. Tady byli psi odloženi a jejich psovodi se od nich vzdálili. Poté výcvikář vždy postupně vyzval jednoho z psovodů, aby se svým psem předvedli poslušnost podle jeho povelů, zatímco ostatní psi zůstávali v odložení. Ivy při cvičení opět prokázal, že jeho největší slabinou (a tedy i psovoda Mirka) je chůze u nohy, obzvláště na vodítku a obzvláště po předchozím delším odložení. K tomu, aby si Ivy trochu napravil reputaci, chyběly na cvičišti překážky, které jsou jeho silnou stránkou. Překvapivě se však blýskl při vykonávání skupin povelů "sedni-lehni-vstaň" a "vpravobok-vlevobok-čelemvzad", které již delší dobu speciálně necvičíme, protože v IPO samostatně nejsou - cviky vykonával pěkně a to jak u nohy tak i čelem předsednutý 1 krok před psovodem. Nemuseli jsme se stydět ani za odložení, protože byl asi jediný, který v něm vydržel po celou dobu výcviku. Výcvikář Jano komentoval průběžně výkon každé dvojice psovod-pes - pochválil dobře vykonané cviky, upozornil na nedostatky u špatně provedených a navrhl možný způsob nápravy. Čím dál víc jsme si začali uvědomovat, že to je kvalitní výcvikář, a jak čas rychle ukázal, tak dokonce velmi kvalitní. Musíme se přiznat, že jsme takovou kvalitu neočekávali. Po skončení výcviku poslušnosti následoval nácvik na výstavu: běhání v kruhu, ukazování zubů, ... . Zatímco adepti na bonitaci poté absolvovali poměřování bonitační šuplérou, my jsme se, už jako zbonitovaní (byť v jiném Hw klubu), odebrali do pokoje očekávat oběd.
    Po odpoledním klidu se začínalo v 15:30 nácvikem "obranné části" na bonitaci (posuzování povahy), kterého jsme se zúčastnili jen jako diváci. Tato část bonitace je jiná, než v Hovawart klubu ČR, a dost připomíná část oddílu obrany ze zkoušky ZVV1 "výslech pomocníka" a "přepadení psovoda při výslechu". Po skončení nácviku na bonitaci se všichni zájemci o nácvik obrany odebrali na asi 1 km vzdálenou pláž při vodní nádrži Duchonka. Tady si opravdu poctivě "odpracoval" své zaměstnání výcvikář Jano, tentokrát jako figurant. Věnoval se poctivě úplným začátečníkům a snažil se u nich vyvolat zájem o zákus a držení hadru či kůže. Věnoval se poctivě i mírně pokročilejším - snažil se posílit a rozvinout zájem o zákus a držení peška. Věnoval se poctivě i našemu psovi - vyzkoušeli jsme si na delším vodítku základní zákusy na rukáv, abychom se všichni tři trochu "poznali" a "sehráli". Myslíme si, že si Ivy ostudu v obranách rozhodně neudělal, a bylo pro nás velice milým překvapením, že šel do figuranta hned téměř naplno bez váhání a rozpačitého "seznamování se", k čemuž samozřejmě přispěl svým profesionálním výkonem figurant. Když dnešní výcvik skončil, měli jsme velice příjemný pocit z aktivně stráveného dne.
    Po večeři a nakrmení psa jsme poseděli v malé slovensko-české společnosti na zastřešené terase centrální budovy tábora. Většina účastníků tábora zůstala ve svých chatkách a sledovala probíhající MS v hokeji.
    Ve čtvrtek 6.5. jsme opět šli na stopy na stejné místo a ve složení jako předchozí den. Podle dohody nám výcvikář našlápl cizí stopu, bohužel však, jeden ze psovodů, který vedle šlapal vlastní stopu, "naši" stopu trochu narušil. Ivy šel stopu pěkně s nízkým nosem, první lom přešel, revíroval a sám se vrátil na stopu. Přešel také první předmět, takže byl do jeho blízkosti vrácen, aby ho našel, což se mu podařilo a označil ho. Druhý lom vypracoval pěkně, u druhého předmětu už si Mirek z důvodu nácviku pohlídal, aby Ivy předmět neminul (zkrátil vodítko, slovně upozornil "hledej" a když se pes přiblížil čumákem k předmětu, jemně škubl vodítkem), takže Ivy předmět našel a označil. Na to, že to byla naše historicky první cizí stopa, jsme byli spokojeni. Stejně tak výcvikář to vyhodnotil, že to nebylo špatné.
    Poslušnost a další aktivity před obědem proběhly podle stejného scénáře jako předchozí den. Ivy už měl očicháno hřiště, takže měl podat při poslušnosti lepší výkon. Chůze u nohy byla sice o trochu lepší, než včera, ale že by to bylo ohromující, to tedy ne. Zato se mu opět dařili cviky "sedni-lehni-vstaň" a to jak u nohy tak i čelem předsednutý 1 krok před psovodem. Dlouhodobé odložení bylo bez chybičky.
    Po poledním klidu a nácviku "obranné části" na bonitaci v areálu tábora se téměř všichni zase odebrali na asi 1 km vzdálenou pláž při vodní nádrži Duchonka k výcviku obran. Mirek dohodnul s výcvikářem Janem, že tam můžeme vzít zástěnu a že si zkusíme "revíry". V okamžiku příchodu na pláž začalo, vedle slušné zimy, hustě pršet, takže se všichni porůznu poschovávali pod stříšky zavřených prodejních stánků. Protože déšť neustával, vypadalo to, že dnes z obran nic nebude. Sotva však déšť trochu polevil (ale nepřestal) byli vyzváni přítomní účastníci, aby vytvořili kruh (nácvik obrany v kruhu), zatímco nám výcvikář Jano řekl, že máme počkat stranou. Nějak jsme nechápali celé to počínání a navíc jsme cítili určitou nervozitu přítomných. Posléze se nám dostalo vysvětlení - na tábor dnes dorazila výcviková referentka SHK, která byla dosud mimo a která se chtěla přesvědčit, jakého pokroku za dobu její dosavadní několikadenní nepřítomnosti dosáhli jednotliví účastníci tábora v obranách. "Prověrka" trvala hodně dlouho a všichni, včetně figuranta, byli promáčení, takže jsme se začali smiřovat s tím, že už dnes na nás nevyzbyde. I když jsme si za výcvik zaplatili a měli bychom na něj mít nárok, bylo nám mokrého a prochladlého figuranta líto a přišlo nám hloupé tvrdě trvat na svém. Výcvikář/figurant Jano nás opět mile překvapil, když trval na tom, že když jsme čekali 1,5 hodiny v zimě a dešti na obrany, tak si s naším psem zacvičí - a to i přes oprávněné a rozumné námitky činovnic SHK, že by neměl, že jde o zdraví. Vyzkoušeli jsme si ve 2 kolech revíry, vyštěkání a hladké zadržení s podporou dlouhého vodítka. Ivy se opět k práci na rukávu stavěl sebevědomě, takže jsme se, ač promáčení a prochladlí, vraceli do tábora spokojeni a s pocitem aktivně prožitého dne.
    Po večeři a nakrmení psa jsme opět poseděli v malé slovensko-české společnosti na terase a dozvěděli se spoustu zajímavostí týkajících se hovawartů nejen v SHK, ale i v našem Hovawart klubu ČR. Většina účastníků tábora opět zůstala ve svých chatkách a sledovala probíhající MS v hokeji.
    Pátek 7.5. měl obecně, ale i z našeho hlediska, značně jiný průběh než předchozí dny. Jednak k tomu přispěla objektivní skutečnost, že do tábora přijížděli v průběhu celého dne noví účastníci, kteří se chystali na sobotní výstavu či na nedělní svod mladých a bonitaci, a chtíc nechtíc narušovali dosavadní rytmus výcvikového programu. Také k tomu přispělo naše rozhodnutí, udělat si malý turistický výlet na nedaleký Topoľčanský hrad.
    Stopy od 7:00 však proběhly ještě normálně. Výcvikář nešel tentokrát na louku pěšky, ale svezl se autem, takže když jsme přišli na místo stopování, byla již "naše" cizí stopa našlápnuta. Když jsme vyšli na stopu, byla stará cca 25 min., po konzultaci s výcvikářem šel pes na kratším vodítku. Ivy šel pěkně s nízkým nosem, na prvním úseku ho "rozhodily" dva čestvě opuštěné "pelíšky" od zvěře (dle velikosti od srn), takže neodolal a očichal si je, ale na slovní povel "stopa-hledej" se celkem rychle vrátil k práci na stopě. Zbytek stopy už vypracoval pěkně, včetně obou lomů a označení obou předmětů - máme radost, že se nenaplnily obavy, že přechod z vlastní na cizí stopu bude obtížný (ťuk, ťuk, ťuk na dřevo).
    Po snídani jsme se vydali - místo na výcvik poslušnosti - na pěší výlet na Topoľčanský hrad, který měl být vzdálen podle různých zdrojů 1 až 2 hodiny chůze. Hned kousek za táborem jsme pustili Ivyho navolno a nechali jsme ho tak po většinu cesty. Cestou, která vedla z větší části lesem, jsme absolvovali prudké klesání do údolí, kterým protékal potok, čehož Ivy využil k osvěžujícímu se ráchání v něm. Osvěžen pak chytil "rapla" a v následujícím krpálu směrem vzhůru, který jsme s funěním zdolávali, lítal jak motorová myš nahoru a dolů, přičemž se stačil mnohokrát vyválet a norovat v tlejícím listí, které se na cestě a v okolí nacházelo - vypadal jak mokré černohnědé prase s vetkanými listy a stonky v srsti (dobrá příprava na výstavu následujícího dne). Když jsme prudké stoupání zdolali, dostali jsme se na rozlehlou louku, po které jsme došli až k okraji obce Podhradie, která se rozkládá pod hradem - tady jsme Ivyho připnuli na vodítko. V místním obchůdku jsme si zakoupili malé občerstvení a pokračovali na hrad. Příznačné je, že vstup na hrad je na vlastní nebezpečí - to odpovídá jeho stavu. Je to vlastně rozlehlá zřícenina sestávající z množství zchátralých hradeb a obvodových zdí bývalých budov s jedinou výjimkou: zachovalou a zastřešenou hradní věží. Ta byla dle místních obyvatel ještě donedávna přístupná, ale protože tam výrostci pořádali mejdany a rozdělávali si ve věži (s dřevěnými schody a podlahami) oheň, tak věž uzavřeli pevnými železnými dveřmi. Výhled z hradu, který bývá údajně daleký, nebyl díky mlžnému oparu nic moc. Asi v 11:00 jsme se vydali stejnou cestou zpět, cesta byla opět velice příjemná, Ivy si zase dosyta užil volného pohybu. Do tábora jsme dorazili asi ve 12:30, takže jsme ještě v pohodě stihli "sváteční" oběd - brynzové halušky, na které jsme se těšili. Díky předchozí fyzické aktivitě se nám podařilo zdolat i kopec halušek na talíři, což se některým spolustrávníkům nepodařilo.
    Po odpoledním klidu začínal program už v 15:15 atraktivní ukázkou vyhledávání osoby. Hlavním aktérem byla téměř 10-ti letá černozn. hovawartka Alta Ranunculus a její psovodka polského původu z francouzského hovawart klubu. Fena má údajně složeny mimořádně obtížné stopovací / vyhledávací zkoušky (bohužel, bližší podrobnosti neznáme) a měla vyhledat figuranta Jana podle 7(?) předmětů, které zanechal na trase, kterou prošel před 7 hodinami a po které mezitím prošlo několik lidí a projelo několik aut. Fena šla navolno a překvapující bylo, že vůbec nešla s nízkým nosem a neustále jen větřila. Když našla první tři předměty, zdálo se nám to neuvěřitelné. Na další téměř kilometrové trase, po které nás diváky fena provedla, už však žádný předmět nenašla. Proto vypadalo neuvěřitelně, že nakonec ukrytého figuranta vypátrala. Její psovodka přiznala, že cíle bylo dosaženo úplně jinou cestou. Později při večerním posezení bylo jedním z aktuálních témat, jak si vše vysvětlit - má opravdu fena tak mimořádné schopnosti nebo tam fungovala námi nepostřehnutelná komunikace mezi ní a její psovodkou, která znala místo úkrytu, ale neznala přesně cestu, po které figurant šel?
    Po výše zmíněné ukázce absolvovali opět adepti na bonitaci zkoušku povahy a poté byl figurant "dán k dispozici" těm, kteří měli zájem vyzkoušet si ještě naposledy něco z obran, tentokrát v areálu tábora. Dostalo se i na nás a ve třech sériích jsme si vyzkoušeli další cviky z obran IPO s teprve krátce známým figurantem. To, že figurant Jano opravdu rozumí svému řemeslu, se prokázalo, když jsme zkoušeli "boční doprovod figuranta". Ivymu dělá problémy jít mezi figurantem a Mirkem, protože má nutkání "oždibovat" ochranný rukáv. Jano, jako první z figurantů, se kterými jsme dosud spolupracovali, přišel s nápadem či radou, jak ho to jednoduše odnaučit a hned jsme si ověřili, že to funguje. Figurant si prostě rukáv sundal a odložil stranou a Mirek s Ivym ho doprovodili několikrát tam a zpět, aniž by Ivy oždiboval - hned to využijeme na "domácím" cvičáku.
    "Volnými" obranami skončila výcviková část celého jarního výcvikového tábora. V té době byl již areál tábora obložen auty a všude vládl nezvyklý ruch. Kromě účastníků výstavy, svodu mladých a bonitace přijelo také několik účastníků výroční členské schůze SHK, která začínala toho dne v 19:30 po večeři. Schůzi, ze které máme několik zajímavých postřehů, bude věnován samostatný komentář.
    Večer, po skončení schůze a nakrmení psa, jsme příjemně strávili při dobrém vínečku ve větší slovensko-české společnosti na terase jedné z chatiček.
    V sobotu 8.5. se v areálu konala klubová výstava SHK, které se zúčastnila převážná část absolventů jarního výcvikového tábora, včetně nás - akci bude věnován samostatný komentář. Načasování výstavy po skončení výcvikového tábora je ošemetné - spokojenost a radost z pěkně prožitého výcvikového týdne může být zkalena známkou VD z výstavy, což jsme také v několika případech i postřehli. Když se však zadaří a pracovně vedený a šikovný hovawart s vyrovnanou povahou získá i vysoké výstavní ocenění, pak je to názorná reprezentace plemene hovawart, tak jak si ho představujeme - na mysli máme fenku Kesidy Plavý vítr.
    Po skončení klubové výstavy v sobotu 8.5. jsme se asi okolo 15:00 rozloučili se sympatickými lidmi, které jsme už znali či v Duchonce nově poznali, opustili příjemný areál a vydali se směrem ku Praze. Domů jsme dojeli, po krátké zastávce na nákup v Břeclavi, těsně před 20:00.
    Co sdělit na závěr? Z celé akce si odvážíme hezké zážitky a dojmy a vůbec nelitujeme, že jsme museli vážit tak dalekou cestu (tam i zpět cca 900 km). Plně nám vyhovovala programová náplň tábora a poskytované možnosti v podobě profesionálně vedeného výcviku jsme s chutí využívali do poslední mrtě (i když ranní vstávání na stopy bylo velké hrdinství) - za rozumný poplatek jsme obdrželi velmi kvalitní službu. Když si ale člověk uvědomí, kolik peněz stojí "provoz" hovawarta, pak poplatek za výcvik činil jen nějaké promile - navíc jsou to, právě v případě hovawartů, dobře investované peníze. Náš soused v naší chatě přijel na výcvik s hovawartem (2r,3m), který ve věku 1 roku zaútočil na výstavě v Trenčíně na rozhodčího, a jeho značnou agresivitu "řešil" tím, že se od té doby nezúčastnil jakékoli akce. Po týdenním výcviku odjížděl s částečně zpracovaným zvířetem, které zvládlo absolvovat sobotní klubovou výstavu. Ještě zdaleka nemá vyhráno, ale dostalo se mu dobrého impulsu a odváží si návod, jak si při výchově psa počínat - a to je možná to nejdůležitější. 

1.5.2004 - Zvýšení uživatelského komfortu při práci s databází hovawartů
    V databázi byly upraveny programy tak, aby se zvýšil uživatelský komfort při práci s ní. K dnešnímu dni byla uzávěrka těchto změn.
    První změnou je progresivnější používání tzv. odkazů. Na zobrazených stránkách jsou nyní jména a názvy povětšinou specifikovány jako odkazy - stačí jediné kliknutí myší na dané jméno či název a okamžitě se zobrazí bližší informace. Tak se lze jednoduše pohybovat po celé databázi jen klikáním myší, tj. např. po rodokmenu, po sourozencích, po akcích, ... .
    Druhou změnou je zobrazování věku. Tak si lze udělat lepší představu, jak byl hovík starý, když se zúčastnil nějaké akce, či jaké bylo např. věkové složení hovíků na nějaké výstavě, na svodu, na bonitaci, ... . 

25.4.2004 - Mezinárodní výstava krásy v Č. Budějovicích - aneb jak říkával děda: "po posvícení bývá sra... (průjem)"
    Omlouváme se za poněkud drsnější titulek, ale myslíme si, že celkem dobře vystihuje události, které v posledním týdnu souvisely s naším psem. Po velkém úspěchu (posvícení), tj. složení zkoušky z výkonu IPO−1 minulou sobotu, přišla tuto neděli taková drobná katarze ve formě výstavního ocenění. Ale to posvícení stálo za to.
    Čím více se blížila výstava, tím častěji nás (hlavně však pachatele všeho - Mirka) napadala myšlenka, že na ni nepojedeme, přestože výstavní poplatek jsme už zaplatili. To, že jsme se na ni přihlásili, se stalo díky Mirkovu několikahodinovému zatemnění mysli dne 12.2.2004. Den předtím byl totiž Mirek vyzvednout osobně na Plemenné knize ČKS Průkaz původu našeho Ivyho po tzv. přeregistraci (tj. oficiálnímu schválení jeho chovnosti) a kdo tam někdy osobně byl, ví, že jsou tam trvale stojany s propozicemi a přihláškami na výstavy. Čert ví, asi eufórie z toho, že se Ivy stal oficiálním plemeníkem vedla Mirka k myšlence, že bychom mohli jet na nějakou z výstav krásy, které všichni 3 tak "zbožňujeme", a hned si propozic nacpal plnou tašku. Večer doma sdělil Majce ten skvělý nápad s tím, že už jsme dlouho na žádné výstavě nebyli a že bychom zase někam mohli vyjet. Když jsme prolezli všechny materiály a vyloučili výstavy, kde rozhodují zapřísáhlí odpůrci světlejšího oka, zatajil se nám až dech tím štěstím, které se na nás usmálo: ještě můžeme stihnout 1. uzávěrku mzn. výstavy v Č. Budějovicích, která je do pozítří 13.2. za lacinější peníz 600,- Kč. Navíc, před dvěma roky tady získal Ivy první výstavní úspěch V1 CAJC. Trochu nás zrazovalo, že neznáme reakci rozhodčího Adlta na světlejší oko, ale nejeďte tam, když je to tak výhodné. Pomatený Mirek opravdu 12.2. zaplatil výstavní poplatek a poslal přihlášku - kostky byly vrženy. Později jsme začali sbírat drby, na čem si zakládá a co se nelíbí panu rozhodčímu Adltovi, ale nikdo nevěděl, jak se staví ke světlejšímu oku - většina se pouze shodla na tom, že má rád a upřednostňuje těžší typ hovawarta, ke kterému nelze našeho psa rozhodně počítat. Ostatně, jeho zálibu v těžších typech psů je možno vypozorovat i z naší databáze, ale citlivost na světlejší oko nikoli. Nakonec jsme se zachovali statečně a šli do toho.
    Na výstavu bylo přihlášeno celkem 40 hovawartů (19 psů/21 fen), nastoupilo jich 34 (17/17), Ivy soutěžil ve třídě otevřené, kde soutěžilo celkem 13 psů (ze 17 přítomných). Byla velká zima a občas drobně zapršelo. Když jsme si přečetli v katalogu účastníky výstavy, bylo jasné, že jsme ještě mohli krásně vyspávat v Praze a za ušetřený peníz za naftu jsme se mohli zajet podívat na nějaké štěně po Ivym. V naší třídě soutěžilo několik výstavně úspěšnějších psů než náš Ivy, někteří s BOBem, NV, CACIBem či r.CACIBem, takže naděje na pěkné umístění byla nevelká - otevřená zůstávala otázka, zda světlejší oko bude vadit či nevadit a jestli to bude pro nás V-čko či VD-čko (ne-li něco horšího). Pan rozhodčí Adlt působil korektně a nepovýšeně. Už při společném běhání psů v kruhu si dělal poznámky. U každého psa nahlas komentoval před diváky jeho klady a zápory. Ivy se choval v kruhu po celou dobu vychovaně, běžel pěkně u nohy. Po individuálním předvedení Ivyho a první větě pana rozhodčího bylo jasno - světlejší oko u pana Adlta "neprošlo" a Ivy obdržel:
Výstavní posudek: 3-letý, velmi typický pes, pevné stavby, dobrý profil hlavy, světlejší oko, hřbet pevný, záď sráznější, úzký posun vzadu
známka: velmi dobrý.
    Nutno ocenit (alespoň my jsme to tak cítili), že pan rozhodčí sděloval svá ocenění s určitým šarmem a úctou i k méně úspěšným vystavovatelům. Kdo se podívá na výsledky výstavy, zjistí, že si nehrál na žádného ježíška a VD-ček rozdal poměrně hodně. Trošku se nám zdálo, na základě odposlechnutých posudků psů a výstavních výsledků, že panu rozhodčímu více "sedí" plaví psi a feny a že mají méně vad a nedostatků než černí (se znaky i bez) - čtenář nechť to klidně bere jako názor zhrzených vystavovatelů. Naděje, že pana Adlta budeme moci zařadit mezi "over-all" rozhodčí, kteří mohou dát Ivymu i přes světlejší oko známku "V" nevyšla. Na vysvětlenou: s pojmem "over-all" rozhodčí (český překlad "všeználek") jsme se seznámili nedávno a ve svém extrémním výskytu to je rozhodčí, který umí posoudit krásu jakéhokoli plemene (od čivavy přes hovíka až po chrta). Když napočítáte okolo 80 atributů standardu hovawarta a uvažujete, že u jiných plemen je to obdobné, a když napočítáte, že na výstavě bylo posuzováno 264 plemen (včetně variant), vychází  z toho dvě možnosti. Buď má "over-all" rozhodčí geniální paměť anebo si z každého plemene nutně vybere jen pár snadno zapamatovatelných atributů a na nich postaví celé rozhodování. No a barva oka se nabízí hned v první řadě - je tak snadno hodnotitelná, že ji umí stanovit i naprostý laik.
    Doufáme, že výše uvedený text nevyvolává dojem, že jsme prožívali výstavu i její dozvuky zhrzeně a zapškle. Největším pozitivem této výstavy právě bylo, že jsme si ověřili, že už nejsme "závisláci" na výstavních oceněních. Nutno říci, že k tomu velkou měrou příspívá i vědomí, že náš pes má ještě jiné kvality, než fyzickou krásu. Proto doporučujeme: pracujte se svým hovawartem a diverzifikujte své radosti z něho do více oblastí než jsou jen výstavy krásy.
    Účast na výstavě nám přinesla také jeden zajímavý postřeh. 2 naše známé si nezávisle na sobě všimly, že náš pes při běhu v kruhu občas trochu zakulhal na pravou přední nohu, a divily se, že to rozhodčí nekomentoval. My nemáme tak cvičené oko, abychom to poznali, ale odpovídalo by to přesně tomu, že Ivymu šlápl figurant nechtěně při nácviku obran 2 týdny před výstavou poměrně těžce právě na pravou přední nohu. V této souvislosti nás napadá myšlenka, že pes může přijít při "práci", ať už je to sportovní kynologie, záchranařina či něco jiného, k úrazu, který na něm zanechá trvalé následky a vyřadí ho v podstatě z účasti na výstavách.
    Všímavým čtenářům s badatelským zaměřením doporučujeme návštěvu naší databáze hovawartů. Když porovnají zúčastněné psy na všech 3 výstavách, které rozhodoval pan rozhodčí Adlt a které jsou v databázi (26.5.02 MVP Litoměřice, 21.9.03 NVP Brno, 25.4.04 Č. Budějovice), mohou si všimnout jistých souvislostí, které by se bez použití výpočetní techniky, resp. databáze vyhodnocovaly daleko obtížněji. To prosím není odsouzení toho, že se nějaký majitel psa zúčastňuje výstav podle nominovaného rozhodčího, který jeho psovi přeje - také my otevřeně přiznáváme, že hledáme rozhodčí, kteří našemu psovi přejí. Je to o tom, že takticky založený vystavovatel může podle rozhodčího na určité výstavě odhadnout, jací soupeři ho pravděpodobně čekají a jací naopak pravděpodobně ne.
    Ještě jedno pozitivum přinesla naše účast na výstavě - to když se na tuto akci díváme z hlediska hovawartově-společenského. Především jsme se zde setkali se známými, které jsme poznali osobně na různých akcích s hovawarty, a příjemně si popovídali. Zajímavé však také bylo, že jsme se zde setkali s hovawartisty, které jsme dosud znali jen prostřednictvím e-mailu jako čtenáře našich webových stránek. S některými jsme se osobně seznámili a prohodili pár vět. U některých nám došlo až po návratu domů a detailnějším pročítání vystavovatelů, že jsme se vlastně vedle nich pohybovali a v té chvíli jsme to netušili. Z výstavy domů jsme se vrátili dobře naloženi.  

20.4.2004 - Dnes měl Ivy 3. narozeniny - malé roční bilancování
    Dnes to jsou přesně 3 roky, co se narodil náš Ivanhoe, a podle odborných příruček už to je dospělý hovawart. Když bilancujeme uplynulý rok jeho života a našeho společného soužití od jeho předchozích narozenin, musíme souhlasit, že za tu dobu opravdu urazil velký kus k dospělosti. Pořád se nám ale zdá, že v něm zůstává dobře odměřený kousek temperamentního štěněte, které nám vůbec nevadí - ba naopak "to štěně" velice vítáme jako narušitele zaběhlých stereotypů při soužití a práci s ním.
    Když si děláme malou roční bilanci, převládají vesměs pozitiva. Čím začít? Časem nám vykrystalizovalo, že soužití či aktivity s hovawartem lze zhruba rozčlenit do 5 oblastí: rodinná (smečková), společenská, pracovní, chovatelská, výstavnická. Zatímco žádný majitel hovawarta se nevyhne soužití se psem v oblasti rodinné (o hovawartech trávících celý život v kotcích na cvičácích jsme ještě neslyšeli), tak v ostatních oblastech mohou být jeho aktivity se psem téměř či úplně nulové anebo naopak, jeho aktivity mohou zasahovat do všech oblastí. Je nabíledni, že jednotliví majitelé hovíků se také liší tím, jaký význam přikládají jednotlivým zmíněným oblastem a jak se v nich seberealizují - to je odvislé jednak od jejich možností (finančních, časových, fyzických, ...) a jejich hodnotového žebříčku a jednak od fyzické a psychické výbavy psa. My se počítáme k majitelům, kteří se zajímají o všechny oblasti, přičemž preferujeme pracovní a společenskou.
    Ještě než se pustíme do ročního bilancování našich aktivit, je třeba se zmínit o tom, jak hodnotíme vývoj našeho psa z hlediska jeho povahy a fyzické výbavy. Za bilancovaný rok Ivy zmohutněl, zesvalnatěl a přibral asi 3 kg. Znatelný je přírůstek jeho fyzické síly. Zdá se nám, že jeho osrstění ještě narostlo a zhoustlo, což je v teplejším počasí neštěstí. Oči mu neztmavly, za což mu na výstavách zase bude hrozit "VD"-čko.
    Co se týká povahy našeho psa a jeho ovladatelnosti, byli jsme zvědavi, jak se to bude vyvíjet právě v období mezi jeho 2. a 3. narozeninami, protože známe několik hovawartů, kteří toto období "nezvládli" a stali se agresivnějšími a neovladatelnějšími. Ivy byl v bilancovaném období vystaven mnoha situacím, kdy byl přirozeně "testován" (pobyt ve veřejných prostorách, prostranstvích a dopravních prostředcích, pohyb mezi cizími lidmi, účast na hovawartích akcích, na cvičáku, na zkouškách, ...), a myslíme si, že výborně obstál. Ukazuje se, že má pevnou a vyrovnanou povahu, která se nezměnila ani v období přechodu do dospělosti (a když ano, tak k lepšímu), a ani znatelný přírůstek fyzické síly ho "nesvedl" na cestu agrese. Na druhé straně není žádný posera, který hned stáhne ocas mezi nohy.
    Proč to tak pitváme? I když chceme věřit optimismu na stránkách Zpravodaje Hovawart klubu, kde se hovoří o trendu celkového zlepšování povahy hovawartů, přesto jsme se setkali s mnoha nevyzpytatelnými hovawarty a stále setkáváme s dalšími, se kterými se kvůli jejich povaze či neovladatelnosti "nedá vyjít mezi lidi (a psy)". Figuranti či výcvikáři vidí typického hovawarta jako psa, který při zatížení své nervové soustavy (povely) rychle upadá do vzdoru (útlumu), ve kterém střídá projevy plachosti a nervozity s agresivitou (dokonce i vůči svému pánovi), někdy i záludnou. Lze diskutovat, jak se na povaze nevyrovnaných hovawartů podepisuje genetická výbava a jak výchova. Jsme rádi, že se takovými diskusemi nemusíme zabývat, protože máme hovawarta povahově vyrovnaného, vyzpytatelného a ovladatelného.
    V oblasti rodinného soužití jsme za poslední rok zase o něco vyměkli a Ivymu trochu uvolnili morálku - zdá se, že už má z naší dřívější důsledné výchovy důležitá tabu natolik zafixovaná, že si to můžeme dovolit. Důležitým důvodem "k povolování opratí" je pracovní vedení našeho psa a jeho výcvik ve sportovní kynologii. Opravdu pozorujeme, že se to příznivě projevuje na jeho výkonech - my méně potlačujeme Ivyho osobnost, on to oplácí sebevědomějším, radostnějším a ochotnějším výkonem (více vyniká jeho osobnost). Že bychom mu dali enormní volnost, to nehrozí - chceme mít i vychovaného psa. Více ho bereme do domu, o něco častěji v něm i přespává. Stále platí, že nesmí na křeslo, gauč či dokonce do postele (a ani se o to nepokouší), stále máme místnosti, které jsou pro něj tabu a při otevřených dveřích do nich jen zvědavě nahlíží. Ač se Ivy pohybuje po domě bez stálého dozoru, zatím nám neroztrhal žádné boty, sedací soupravu, kabely od elektroniky, ..., nesežral mobil, foťák, ... . Méně přísnější jsme, když ho láká naše jídlo na stole k očichávání. Dříve dostal okamžitě pohlavek (ne však hrubý) s důrazným napomenutím "fuj", nyní zůstáváme u slovního napomenutí. Před návštěvami sice vypadá náš pes poněkud nevychovaně, ale opět tu hraje roli naše zaměření na sportovní kynologii. Naše dřívější výchova v něm mohla vybudovat reflexní spojení "napřažená ruka = trestající ruka", což zpočátku představovalo problémy při nácviku obran - když figurant napřáhl obušek, Ivy okamžitě pouštěl rukáv. Zdá se, že se nám už podařilo tento reflex ve velké míře odbourat (viz jeho pěkný výkon na zkoušce IPO-1), přičemž mu zůstalo zafixováno tabu, že se stolu si nic nesmí sám vzít (zatím ještě ani jednou si nevzal, ani s konferenčního, i když byl v místnosti sám). Nutno říci, že kdybychom vychovávali ještě nějakého psa s myšlenkami na sportovní kynologii, řešili bychom očichávání stolu jinak.
    V bilancovaném roce jsme se také přestěhovali do nového domu. "Aklimatizaci" Ivy zvládnul rychle a bez problémů. Naše obavy z toho, že by v novém bytě dělal loužičky či bobíky, se ukázaly naprosto liché (ani jednou). Snad jediným problémem je to, že si umí sám otevírat dveře a ve starém domě to měl dovoleno. Byli jsme pyšní, jak máme šikovného psa, ale neviděli jsme si na špičku nosu. Už jsme v podstatě rezignovali na snahu o převychování Ivyho v tomto směru, protože pěkné a poměrně drahé vstupní dveře nového domku jsou od otevíracích pokusů Ivyho již natolik poškrábané, že už se nějaký škrábanec navíc ani nepozná.
    V oblasti pracovního vedení našeho psa si samozřejmě vysoko ceníme složení mezinárodní zkoušky pracovního psa IPO-1 se známkou "dobře". Základem tohoto úspěchu je podle nás prohloubení vzájemného vztahu a poznání mezi námi a naším psem v bilancovaném období, k čemuž zásadně přispělo pravidelné zaměstnávání našeho psa cílenými úkoly a hrou, v našem případě z oblasti sportovní kynologie, a výše zmíněné změny v jeho výchově. Naší výhodou je to, že práci s naším psem považujeme za určitý druh relaxace a že nás to baví. Snažíme se, aby to bavilo i našeho psa, ale ne všechny naše požadavky jsou o hře - v každém případě mu pracovní vytížení prospívá. Důležité je pro nás poznání, že je Ivy schopen absolvovat poměrně náročný výcvik ve sportovní kynologii a že nedělá ostudu plemenu Hovawart, jakožto plemenu pracovnímu. Jsme přesvědčeni, že to opět souvisí s jeho vyrovnanou povahou a také schopností učit se a proto nás láká pokračovat dále v pracovním vedení našeho psa a neusnout na vavřínech.
    V oblasti společenské jsme se v bilancovaném období zúčastnili jarního výcvikového víkendu v Oskavě, letního výcvikového tábora v Českém Brodě, letního výcvikového tábora v Oskavě, zářijového campingu v Milovicích, vánočního pochodu v okolí Chýnice a vítání jara s hovawarty na hradě Točník. Ne všechny akce byly čistě společenské, některé byly také výcvikové, některé byly také výstavní a bonitační (zářijové Milovice). Myslíme si, že by se měli společenské akce více zviditelňovat, protože ne každý je majitelem hovíka, který je exteriérově dokonalý (výstavy), či který má DKK 0/0 (chovatelství), či který má pracovní vlohy, či který ... . Rádi se takových akcí zúčastňujeme, protože se člověk může mj. dozvědět zajímavé informace či se poradit o svých problémech s hovíkem.
    V chovatelské oblasti nás jednoznačně potěšilo úspěšné absolvování bonitace a uchovnění našeho psa v 1. třídě chovnosti v září v Milovicích. Ivy už je otcem 7 štěňat (z 1 vrhu) a jsme zvědavi, jaké exteriérové a povahové vlastnosti jeho potomci budou mít. Z tohoto důvodu čekáme, až štěňata povyrostou či dokonce absolvují svod mladých a jsme vcelku rádi, že se o našem psovi "moc neví". Nevíme, na kolika krycích listech byl Ivy napsán (majitel napsaného psa se to nemusí dozvědět), ale těch několik případů, o kterých jsme se dozvěděli (i když Ivy nebyl využit), či jednoho případu, kdy jsme byli předběžně dotázáni ještě před eventuálním zapsáním na krycí list, mělo společného jmenovatele. Když pomineme tři případy, kdy byl Ivy zapsán na krycí list na přání majitele chovné feny (z toho dvakrát jako náhradník), tak tím jmenovatelem je to, že se vždy jednalo o feny plavé barvy a to buď s bílými znaky nebo s nosní houbou bez pigmentace. Doufáme, že náš pes bude také někdy "nominován" ke krytí černoznakaté feny, případně plavé bez bílých znaků a s alespoň částečně pigmentovanou nosní houbou. Jinak se v chovatelské oblasti teprve rozkoukáváme a chytáme moudrosti.
    V oblasti výstav krásy jsme v bilancovaném období silně omezili účast na těchto akcích. Vedle dvou krajských výstav, kde se Majka měla "zaučit" v předvádění psa, jsme se zúčastnili klubové výstavy v Kroměříži a národní výstavy v Mladé Boleslavi. Celková bilance je vcelku příznivá: 3x V1, 1x V2 s tituly Vítěz třídy, r.CAC na klubové výstavě a CAC na národní výstavě. Nejvíce si ceníme výsledku V2 r. CAC na klubové výstavě, protože zde byla silná konkurence. I když výstavy nejsou naším středobodem vesmíru, chceme se letos několika výstav zúčastnit, dokonce i na Slovensku, které je pro české hovawarty zemí zaslíbenou (nemusí samozřejmě platit pro nás).
    Moc by se nám líbilo, kdyby bilancování našeho soužití s naším psem ku příležitosti jeho 4. narozenin, tj. za rok, vyznělo alespoň zčásti stejně pozitivně jako letos. 

20.4.2004 - Dostali jsme Zpravodaj HW klubu č. 1-2004
    Na Zpravodaj jsme byli zvědavi především proto, že jsme v něm očekávali informace o chystaných letních výcvikových táborech. Výběr je opět široký, my letos se vší pravděpodobností pojedeme na LVT "Babí hora" na Moravě, který je v podstatě pokračováním táborů v Suché Lozi a v Oskavě. Těchto táborů jsme se zúčastnili v minulých 2 letech a plně nám vyhovovaly z hlediska programové náplně. Podle propozic je přijatelná i cena za pobyt a stravu. Navíc se lokalita nachází ve vinařské oblasti, což je pro nás lákavé, neboť rádi ochutnáme dobrého vínka.
    Letos se chceme zúčastnit (4.?) MR Hovawartů v Kolíně podle zkuš. řádu KJ ČR Brno, které se koná 10.7.. Ještě musíme do 30.6. zvážit, v jaké kategorii - mohli bychom zkusit ZPU-2, ale zatím jsme necvičili cizí stopu.
    Přečetli jsme si zprávu "Z činnosti výboru, ChK a RK", kde nás zaujalo, že v loňském roce se narodilo méně než 300 štěňat. Dále nás zaujalo, že došlo ke změnám v harmonogramu "Dnů IHF" v Kroměříži.
    Pro chovatele byl asi zajímavý článek, představující nizozemský Hovawart klub. Obzvláště překvapující jsou přísná pravidla týkající se krytí chovných fen a chovných psů podle zásady "3-krát a dost".
    Z oblasti pracovního vyžití hovawartů nás velice zaujal zasvěcený úvod do problematiky Agility od Katky Houškové, protože jsme dosud o této kynologické disciplíně nevěděli skoro nic. Docela nás láká si to někdy a někde vyzkoušet, ale zatím si neumíme představit našeho 45 kg hovíka, jak se mrštně proplétá mezi slalomovými tyčkami. 

17.4.2004 - Složili jsme MEZINÁRODNÍ ZKOUŠKU PRACOVNÍHO PSA IPO−1 na pěkných 247 bodů
    I když byl Mirek přesvědčen, že Ivy má na zkoušku IPO−1 natrénováno, tak poslední výkony Ivyho, včetně generálky, přinesly pochyby o jejím úspěšném složení. Přesto dnes ráno Mirek s Ivym ke zkoušce, kterou pořádala naše ZKO, nastoupili. Majka zůstala doma, protože když je přítomna na cvičáku, Ivy ji pořád "hlídá" a občas mívá potřebu běžet se k ní pochlubit po nějakém vydařeném cviku - a to by se panu rozhodčímu nemuselo příliš líbit. Přípravu na zkoušky jsme zahájili již včera tím, že Ivy nedostal večer normální krmnou dávku, ale jen 1/4 kg rozpuštěného tvarohu ve vlažné vodě. Navíc jsme ho nechali spát v domě, aby ho nerušily hlídací povinnosti a pořádně se vyspal.
    Sraz na zkoušky byl kvůli registraci už v 7:30, zkoušky byly zahájeny s půlhodinovým zpožděním v 8:30. Ke zkouškám nastoupilo celkem 9 psů: 5 psů na IPO−1 (3 něm.ovč., 1 belg.ovč., 1 hovawart), 1 pes na IPO−2 (dobrman), 2 psi na IPO−3 (něm.ovč.) a 1 pes (něm.ovč.) na IPO−FH (mzn. zkouška psa stopaře). Zajímavé bylo, že dosud Mirek s Ivym vždy skládali všechny zkoušky za extrémního počasí: buď sněžilo, hustě pršelo, ... nebo naopak bylo přes 30 stupňů ve stínu, ... - no a dnes to byla první zkouška, kdy bylo počasí normální.
    Nejdříve jsme jeli všichni na stopy. Stopy pro IPO−2, IPO−3 a IPO−FH už byly našlápnuty předem (cizí stopa), ti, co šli na IPO−1, si pod dohledem rozhodčího našlápli vlastní stopu. Protože na Mirka padlo, že půjde na nášlap jako první, šli s Ivym i jako první na stopování - to bylo něco okolo 9:15. Hned úvod stopy začal dost nešťastně. Mirek uvedl Ivyho na stopu, ten předpisově nasál pach a bez okolků vyrazil klidně na stopu. Sotva si Mirek oddechl, že si dnes Ivy odpustil předvedení filmové role "kolchozník" (zastaví se a rozvážně obhlíží svěřené lány) a věnuje se stopě, zaznělo od rozhodčího odměřeně: "stáhněte psa ze stopy". První, co Mirka napadlo, že končí stopu a tím i celou zkoušku, ale nechápal proč. Po otázce rozhodčího "znáte dobře zkušební řád?" a doplňujícímu "jak smí být pes vybaven na zkoušku?" bylo jasno - zapomněli jsme Ivymu sundat antiparazitní obojek. Když Mirek tento obojek sundával Ivymu z krku, říkal si v duchu: zopakuje Ivy předpisový úvod stopy nebo znervózní? Ivy zachoval rozvahu a šel stopu pěkně - se zájmem, rovnoměrně, přiměřeně rychle, s nízkým nosem. Na prvním lomu udělal malý oblouček (−3 body) bez změny tempa a ztráty jistoty, první předmět označil zastavením a počkal až Mirek k předmětu dojde, zvedne ho a ukáže rozhodčímu. Po několika krocích od prvního předmětu se Ivy na krátkou chvilinku zastavil a čichal, což rozhodčí klasifikoval jako chybné označení neexistujícího předmětu (−1 bod), ale jinak pokračoval v pěkném výkonu. Na druhém lomu si zopakoval malý oblouček (−3 body) opět beze změny tempa a ztráty jistoty a zbýval mu poslední úsek zakončený předmětem. Ten opět prošel pěkně, ale předmět neoznačil tak jednoznačně, aby se to panu rozhodčímu líbilo (na chvíli se sice zastavil, ale sotva Mirek udělal pár kroků, aby k němu došel, Ivy se znovu rozešel), takže to bylo klasifikováno jako neoznačený předmět (−10 bodů) - škoda. Celková ztráta byla 17 bodů, což z obráceného pohledu představovalo nejen zisk 83 bodů, ale hlavně postup do "dalšího kola". Na stopě vypadli 3 psi v IPO−1 (2 něm.ovč., 1 belg.ovč.) a pes v IPO−FH. Mirek měl po splněné stopě jasno - dosáhli jsme prvního záchytného bodu a "nevrátíme se domů s ostudou".
    Po stopování jsme se vrátili na cvičiště, kde zkoušky pokračovaly "poslušností" a "obranou". Poslušnost začala až něco před 11 hodinou. Předtím však Mirek se znepokojením sledoval, jak se Ivymu, který je normálně zvyklý dopoledne odpočívat (po nočním hlídání), při čekání na poslušnost klíží oči a začíná ztrácet jiskru - ještě, že nebylo takové teplo a tolik slunce, jak původně slibovala předpověď počasí. Problém byl (a obecně bývá) totiž v tom, co se psem v hodinových pauzách mezi jednotlivými několikaminutovými akcemi. Nabízí se v podstatě 4 možnosti: dát ho do odkládacího kotce; uvázat ho na místě, kde nepřekáží a nevadí z hlediska zkoušek; postávat či popocházet s ním v místech, kde nevadí z hlediska zkoušek; nechat ho zavřeného v autě. Na cvičišti, kde jsme dělali zkoušky, odkládací kotce ani vhodné místo na uvázání nejsou. Postávání či popocházení se psem jsme si jednou zažili a je to hrozně únavné jak pro psovoda, tak i pro psa. Zbývalo jedině auto a to je díky jevu zvanému "skleníkový efekt" hrozně zrádné - stačí, aby slunce bylo jen trochu aktivní (i přes mraky) a v autě začne být i přes otevřená okna a kufr nesnesitelně. Zajistit, aby pes neupadl do útlumu, je opravdu umění. Navíc, psi s černou srstí jsou na tom ještě o něco hůř, než plaví.
    Na poslušnost nastupoval zase jako první Mirek a Ivy při nástupu na zkušební plochu nevypadal nijak čerstvě a soustředěně. To se projevilo hned při prvním cviku - chůze u nohy bez vodítka, kdy se Ivy táhnul jak lemroun a dostali s Mirkem odpovídajících 14 bodů z 20 možných. Mirek si v té chvíli říkal, že jestli se Ivy neprobere, úspěch je ohrožen - současně ho ale také napadlo, že by se možná měl probrat i on, protože vydává mdlé a nevýrazné příkazy. Hned v dalším cviku (sedni za pochodu) proto zvýšil důraz a rozhodnost svých příkazů a podle následného bodového ohodnocení to vypadalo, že to bylo správné vnuknutí ve správnou dobu - dostali jsme 9 bodů z 10 možných. Další cviky poslušnosti už Ivy absolvoval s jiskrou a poměrně přesně s malými bodovými ztrátami, takže celkový zisk za poslušnost byl 84 bodů. Nutno poznamenat, že ani jeden z cviků "nezazdil", dokonce i za (pro nás) obávanou "vysílačku" (vyslání psa vpřed s odložením) dostal neuvěřitelných 9 bodů z 10 možných, také všechny 3 aporty (hladký, přes 1m překážku a "Áčko") zvládl s minimální ztrátou bodů. Na poslušnosti odstoupil 1 pes (něm.ovč.) v IPO−3. Mirek s Ivym postupovali do "posledního třetího kola" a ani případný neúspěch v "obraně" už nemohl zkazit Mirkovi spokojenost z dnešních zkoušek.
    Situace s obranou byla totiž trochu složitější - na obrany byl totiž nominován figurant z naší ZKO, což vždy bývá považováno za jasnou výhodu pro "domácí". Protože jsme ale právě u tohoto nominovaného figuranta nedosahovali s Ivym v nácviku obran pokroku, "přešli" jsme k jinému - s ním nacvičujeme asi už půl roku, ten je vlastně pro nás "domácí" a u něho jsme počítali s úspěchem při zkoušce obrany s větší pravděpodobností. Za této situace Mirek moc nevěřil, že by Ivy obrany zvládl na potřebný počet (min. 70) bodů, takže byl celkem v klidu a bral to jako dobrou zkušenost na další zkoušku IPO−1. Navíc si také říkal, že se třeba v naší ZKO někdo chytí za nos a přestane dávat najevo, že nacvičování obrany s hovawartem je ztráta času. Na obranu jsme nastupovali asi ve 12:15 a bylo potřeba zase Ivyho probrat z útlumu. Díky jeho oblíbenému uzlíku (hračka), který ho snad vždy dovede rozhýbat, se to Mirkovi asi podařilo, protože Ivy "šel" hned od začátku obranu poměrně dychtivě. Důležité bylo, že Ivy "šel" bez váhání i "do figuranta", který mu moc "nesedí". Ještě uplynula příliš krátká doba na to, abychom vyhodnotili, co bylo příčinou, že si to Ivy s figurantem "rozdal". Buď byl Ivy tak rozkurážen úspěchem na stopě a poslušnosti (Mirek ho samozřejmě průběžně hodně chválil a povzbuzoval, navíc asi z Mirka přímo kapala spokojenost), že stačilo před obranou temným hlasem procedit mezi zuby "Ivyšu, je tam lump, půjdem na něj". Nebo Ivy cítil u figuranta tentokrát zájem o "spolupráci" místo obvyklého podceňování. Nebo obojí, kdo ví? Skutečnost je taková, že Ivy za plný počet bodů oběhl "revíry", se ztrátou 1 bodu udělal vyštěkání, se ztrátou 1 bodu provedl hladké zadržení. Nejvíce bodů 15 z 35 možných ztratil při cviku "obrana psa při hlídání" za nečistou práci na rukávě. Při "kontroláku" Ivy zabojoval a ztratil jen 3 body z 30 možných. Celkově obrana: 80 bodů, suma sumárum zkouška IPO−1: 83+84+80 = 247 bodů, tj. 82% - známka "Dobře". Mirek nechtěl věřit svým uším, ale na druhou stranu si myslí, že ten den byli s Ivym v dobré tělesné i duševní kondici a že si za svůj výkon složení zkoušky zasloužili. Mirek si také myslí, i když to zní asi příliš mysticky, že ten den cítil s Ivym jakési souznění a naladění na společnou frekvenci.
    Po skončení obran a potřebné administrativě následovalo vyhlášení výsledků, kdy rozhodčí, pan Zdeněk Sankot, doprovodil oznámení výsledků jednotlivých účastníků zkoušek ještě svým komentářem. Mirka přímo šokovalo, že mu pan rozhodčí radil, co zlepšit, až se bude připravovat a skládat zkoušky IPO−2. Že by někdo, kdo věří, že i hovawart může složit takovouto zkoušku? Na základě úspěšně složené zkoušky IPO−1 nám byl vystaven "Výkonnostní a výstavní průkaz psa".
    Ivy si touto složenou zkouškou věnoval hezký dárek ke svým 3. narozeninám, které bude mít právě za 3 dny. Je to náš šikovný pes. 

12.4.2004 - Významná událost v databázi hovawartů
    V databázi hovawartů se podařilo dokompletovat údaje o všech bonitovaných hovawartech a o hovawartech, kteří se zúčastnili svodů mladých, v ČR za posledních 5 let, tj. v letech 1999-2003 včetně. Chybí údaje z první bonitace a svodu mladých v letošním roce 2004, tj. 27.3.2004 v Kroměříži. Po získání těchto údajů budou samozřejmě do databáze doplněny. 

10.4.2004 - Za týden jdeme na zkoušku z výkonu IPO1 - generálka
    Protože za týden chce jít Mirek s Ivym na zkoušku z výkonu IPO1, rozhodl se, že si s spolu udělají menší generálku, jak na tom oba jsou. Ve středu (7.4.) na cvičáku Ivy radostně pracoval a pěkně prováděl jednotlivé cviky poslušnosti i obrany, zatím vykonávané izolovaně, nikoli v přesném sledu, jak jdou na zkoušce. Očekávané "hladké sjetí" generálky v pátek a sobotu (9.-10.4) však nevyšlo podle představ - asi skvrny na slunci, či co, ale nějak se nedařilo (a to nejen zásluhou Ivyho a Mirka).
    Vše začalo v pátek 9.4., kdy jsme měli zkoušet cviky oddílu obrany ve sledu, jak jdou na zkoušce. Při rozvičovacích zákusech se figurantovi podařilo šlápnout Ivymu na nohu (do toho okamžiku se to nikdy nestalo), takže Ivy vykníknul, okamžitě pustil rukáv a na figuranta koukal s hlubokou nedůvěrou. Při "nápravných" zákusech se sice Ivy zakusoval, ale bylo vidět, že tak činí "jen z povinnosti", bez zřetelného zájmu a razance. Původní plán - absolvovat celou sérii v jednom kuse - jsme museli přehodnotit a zkoušeli jsme jen izolovaně jednotlivé cviky. Aby toho ještě nebylo dost, tak při cviku "vyhledání figuranta" (tzv. revíry) Ivy sice oběhl předposlední maketu, ale místo toho, aby zamířil k poslední maketě, kde byl ukryt figurant, se prudce zastavil, dlouze větřil a nepochopitelně vyrazil obráceným směrem k plotu, kde nikdo nebyl. Po důrazném a opakovaném povelu "revír" sice cvik dokončil, ale byl celej rozhozenej a pořád větřil. Figurant položil přítomným psovodům za této situace již klasickou otázku: "Nehárá někomu fena?" Přihlásily se rovnou dvě psovodky a klasicky jsme opět řešili, proč to předem neřekly a proč alespoň nejdou se svými fenami až poslední. Tak jsme všechno odpískali, Ivy si ještě párkrát kondičně kousnul a jelo se domů.
    V sobotu jsme dělali generálku stopy za asistence naší výcvikové instruktorky, která vybrala pro stopování ranní trávu, což je podle všech příruček a knih nejjednodušší terén pro stopování. Ivy asi cítil silnou potřebu na sebe nějak upozornit a "vystřihl" nejhorší stopu v letošním roce (překvapil tím i instruktorku, která sice nemá o pracovních schopnostech hovawartů příliš vysoké mínění, ale alespoň se shoduje s ostatními kynology, že jestli může hovawart v něčem rovnoprávně soutěžit s ostatními pracovními plemeny a snad je i předčit, tak je to pouze v pachových pracech). Když jsme začínali se stopami v letošním roce, byl Ivy natěšenej a stopy vypracovával aktivně, rovnoměrně a přesně, včetně označování předmětů. S nastupujícím jarem se však zase začíná vracet k tomu, že se na začátku stopy po pár krocích zastaví a "přemýšlí", než vyrazí dál. No a v sobotu, aby svůj výkon ještě vyšperkoval, navíc neoznačil ani jeden předmět (tj. minus 20 bodů) a ještě si během stopy dvakrát "odskočil" ke krtinám, aby si je označkoval močí (dalších minus 6 bodů).
    Po tomto a včerejším zážitku neměl Mirek ani odvahu zkusit oddíl poslušnosti jako celek a jednotlivé cviky zkoušel izolovaně. Poslušnost sice nebyla takový propadák, ale z celkového pohledu dopadla generálka katastrofálně. Nezbývá než doufat, že si Mirek s Ivym už "své dny" vybrali včera a dnes a že to při zkouškách za týden snad ani nemůže být ještě horší. 

[Předchozí období 2004/1.Q]