[Následující období - 2005/1.Q]

Komentované události - 2004/4.Q

13.12.2004 - Dostali jsme Zpravodaj HW klubu č. 3-2004
    V tomto čísle Zpravodaje měly být otisknuty dva články, které se nás přímo týkají, proto jsme byli zvědavi, jak to dopadne. Když jsme Zpravodaj otevřeli, zjistili jsme, že jsou v něm články oba. První článek popisuje Letní výcvikový tábor Babí hora u Hluku 22.8.-28.8.2004 a my jsme se na něm podíleli jako spoluautoři. Druhý článek je chlubivého charakteru a konstatuje, že náš Ivanhoe získal díky výstavním úspěchům titul Český šampión a že složil dvě (pro hovawarta) náročné zkoušky z výkonu - IPO-1 a ZPU-2.
    Ve Zpravodaji si zařádil i tiskařský šotek a našemu psovi přisoudil neuvěřitelné schopnosti - Ivy je uveden jako matka odchovu Franc Adelaide. Náš univerzální hovík by tedy zvládl nejen činnosti samčí, ale i samičí. 
    Ze zbývajícího obsahu Zpravodaje nás zaujaly 3 články, především jejich určité pasáže, které mají z našeho pohledu jednoho společného jmenovatele - tím je povaha hovawartů, resp. její bonitace. V článku "Zpráva ze zasedání IHF ..." na str. 3 se praví: "Vzhledem k tomu, že již při dřívějším vyhodnocování bonitací ..., byl velmi dobře hodnocen právě náš systém, ...". V článku "Rozhovor s prezidentem IHF ..." na str. 5 praví prezident IHF Langheim: "... Snad bych jen upozornil na ... ojediněle i problémy s chováním a málo temperamentu ..." a dále "... že by stál za znovu zvážení Váš povahový test při bonitaci. Vzhledem k novým poznatkům z oblasti výzkumu chování leží problémové body poněkud jinde." (a to nelze vyloučit, že to bylo ohleduplné a diplomatické vyjádření oficiálního představitele - prezidenta IHF,  zatímco skutečný názor by mohl být o něco kritičtější). V článku "Metodické pokyny pro hodnocení hovawartů" - na str. 14 se praví: "Chování a povaha: Nekompromisně tvrdě postihovat bázlivost, nervozitu a agresivitu!!!" (jen na okraj: je flegmatický a apatický hovawart žádoucí? vždyť z hlediska bázlivosti, nervozity a agresivity mu nelze nic vytknout). Myslíme si, že zmíněné články představují určité rozpory týkající se hodnocení povahy českých hovawartů.
    Rozporuplnost těchto článků odpovídá tomu, jak nesnadno se orientujeme v povaze českých hovawartů. Je to zdánlivě paradoxní - čím déle se pohybujeme v hovawartí komunitě a seznamujeme se osobně s konkrétními hovawarty či jejich příběhy, tak se ohledně povahy hovawarta stále více otázek otevírá místo toho, aby byly zodpovídány. Na jedné straně je hovawart v literatuře či v inzerátech líčen jako povahově bezproblémové a nekonfliktní pracovně takřka univerzální plemeno, na druhé straně známe nemálo problémových případů, kdy se o vyrovnané povaze a pracovní univerzalitě mluvit vůbec nedá. I když jsme dříve vnímali, že existují povahově nevyrovnaní hovawarti, tak nad tím, zda jich je relativně hodně či málo, jsme se nijak zvlášť nezamýšleli - s povahou našeho hovíka Ivyho jsme spokojeni, soužití s ním je vcelku harmonické, dá se s ním pracovat, můžeme s ním mezi lidi, atd., i když - také má "své dny". K většímu zájmu o problematiku povah nás přivedl výcvik našeho psa ve sportovní kynologii - začali jsme se zajímat o pracovní upotřebitelnost nejen našeho psa, ale i hovawartů obecně, případně i jiných plemen. Vedle fyzické výbavy zvířete (např. citlivý čich) zde hraje velkou roli právě výbava povahová (temperament, cvičitelnost, chápavost, ovladatelnost, kořistnický pud, ...). K ještě hlubšímu zájmu o povahu hovawartů, resp. o chov hovawartů či psů obecně nás přivedlo uchovnění našeho psa a s tím spojený vstup do "chovatelského světa". Samozřejmě, můžeme jen "poskytovat" našeho psa ke krytí chovných fen podle návrhů poradců chovu, zaměřit se na inkasování finančních odměn za krytí a o věci zbytečně nepřemýšlet - ale takový pasivní přístup nám příliš nesedí. Rádi bychom, aby při případném krytí naším psem nehrály u obou rodičů roli jen exteriérové kvality, ale především povaha a případně pracovní upotřebitelnost. A tak porovnáváme bonitační kódy, hledáme v databázi hovawartů, případně si vybavujeme konkrétní zvířata a jejich chování, při hovorech se zájemci o krytí se snažíme dozvědět o jejich chovné feně něco více než jen o úspěších na výstavách, bonitačním kódu a rodokmenu, ptáme se na výcvik, apod.
    Jakých poznatků jsme dosáhli? Co se týká teoretické stránky věci řízení chovu hovawartů z hlediska povah či pracovní upotřebitelnosti, tak výsledkem našeho hloubání je vlastně základní otázka: "Jaká je tedy typická povaha hovawarta? Co obnáší pojem vyrovnaná povaha?".
    Jak má vlastně reagovat povahově typický hovawart v různých situacích? Do jaké míry odhalí současný způsob bonitace skutečnou povahu zvířete? Jak rozpoznat povahovou nevyrovnanost danou geneticky od získané v důsledku špatné výchovy a socializace? Jak velký důraz je kladen na povahu při řízení chovu? Nedochází postupně generaci od generace k útlumu žádoucích povahových vloh hovawartů pod tlakem preferovaného exteriéru? Jak velký důraz je kladen na pracovní upotřebitelnost při řízení chovu, jestliže je hovawart pracovní plemeno? Otázek na toto téma bychom mohli položit ještě více. Myslíme si, že se nejedná o jednoduchou problematiku - a právě názorová odlišnost zachycená ve zmíněných článcích Zpravodaje 3-2004 je toho důkazem.  zpět

27.11.2004 - Brigáda v naší 246. ZKO (základní kynologické organizaci)
    3 dny po členské schůzi se v naší ZKO konala další brigáda, pro letošek už poslední. Bylo hnusné počasí, foukal nárazový ledový vítr s deštěm a sněhem. Příjemné bylo zjištění, že spory a hádky, které se odehrály na schůzi, neměly téměř žádný vliv na atmosféru na brigádě. Při práci nebylo poznat, kdo z jaké je názorové skupiny a bylo možno spatřit při spolupráci členy organizace, kteří ještě před třemi dny hájili nekompromisně rozdílné názory na situaci v naší organizaci.
    Brigády se zúčastnilo hodně členů a udělalo se opět hodně práce. Čistila se plocha cvičáku od spadaného listí, větviček a jiných předmětů, z lesa se nosilo klestí a dřevo na zimní topení v kamnech, dokončil se plot z pletiva ohrazující cvičák, uklízelo se celé 1. patro klubovny, kde se historicky nakupilo velké množství různého harampádí, ... . Mirek pracoval venku ve skupince, která motorovou pilou rozřezala vše dřevěné, co jí přišlo pod ruku, na stejně velké kusy, které se vejdou do kamen. Zásoby dřeva se udělaly veliké, takže nebudeme v klubovně v zimním období "klepat kosu".  zpět

24.11.2004 - Členská schůze naší kmenové ZKO (základní kynologické organizace) 
    Nedlouho poté, co jsme na našich webových stránkách popsali průběh výroční členské schůze v naší kmenové 246. ZKO, byli jsme (spíše Mirek) upozorněni zástupci obou znesvářených táborů, že se jim náš článek vůbec nelíbí. Nikdo sice nebyl schopen jmenovat jedinou konkrétní věc, kterou jsme popsali nepravdivě, ale dotčeny se cítily paradoxně obě znepřátelené skupiny. Doufali jsme, že komentování průběhu příští členské schůze - tedy této - už nebude tak náročné a nebude vyžadovat opatrné vážení použitých slovíček na lékárenských vahách. Naopak, že bude o líčení přátelské atmosféry a pozitivních úspěších a počinech naší organizace.
    Což o to, nově zvolený výbor se pustil po svém zvolení ihned s vervou do práce a do zavádění průhledných a srozumitelných pravidel v chodu organizace a dosáhl v tomto směru objektivně nezpochybnitelného a prokazatelného pokroku. Prostřednictvím brigád se udělal i velký kus konkrétní práce ve prospěch klubovny a cvičáku. Ale k vyčištění nepřátelské atmosféry a zániku dvou znepřátelených stran to nepomohlo - ba naopak, atmosféra ještě průběžně houstla a odpor tábora "nezvolených" se zkoncentroval právě do této členské schůze. Popsat detailně celkovou situaci nejde a ani to nemá smysl. Hlavně je potřeba zdůraznit, že také existuje třetí neutrální skupina kynologů, kam se počítáme i my. Tato převážně mlčící skupina sestává převážně z lidí, kteří jsou v základní organizaci kratší dobu, a nemá zájem účastnit se osobních půtek a neustálého vytahování příběhů z minulosti. Nejen, že tyto neutrální kynology zmíněné hádky nebaví, ale především se lze těžko dopátrat, kdo mluví skutečně pravdu a kdo si historické události vykládá ve svůj prospěch. Nikdo nedělal žádný průzkum veřejného mínění, ale zdá se, že by se ze současných 92 členů naší základní organizace asi našlo dost těch, kteří by nejraději hádající se zasloužilé kynology vysadili na pustý ostrov, ať se tam vypovídají do alelujá a zbývající členové ZKO by se mohli v příjemnější atmosféře věnovat svému koníčku - práci se psy.
    Ačkoli se výbor organizace snažil o konstruktivní průběh schůze a zpočátku se mu dařilo překonávat množství různých obstrukčních akcí, přesto s přibývajícím časem začala schůze ztrácet na tempu a na korektnosti, až se téměř "zasekla". Když se k tomu ještě přidal fakt, že večerní doba byla již významně pokročilá, nelze se divit, že jednání schůze opustilo, aniž by vyčkalo závěrečného usnesení, značné množství členů ZKO. Doufejme, že příští členská schůze už bude probíhat v korektnější a konstruktivnější atmosféře bez obstrukcí a že se bude věnovat běžným kynologickým záležitostem. Moudrost praví, že dobré věci se často rodí v bolestech a za ztížených podmínek. Jestli se to ukáže v případě naší ZKO jako pravdivé, pak nás světlé zítřky nemohou minout.   zpět

3.11.2004 - Zranění už vypadá zahojené - opatrně jsme zkoušeli obrany
    Poprvé od té doby, co jsme objevili v Milovicích Ivyho zranění, jsme dnes na našem cvičáku opatrně zkoušeli obrany. Zkoušeli jsme na "řídítka" a štěněcí rukáv a zdálo se, že si Ivy už "věří". Udělali jsme jen pár podařených zákusů a končili jsme, protože jsme chtěli skončit v nejlepším. Současně jsme měli strach z případného obnovení zranění. Jak jsme vlastně s Ivym prožívali mezidobí od objevení jeho zranění až po "návrat" k nácviku obran? Jak jsme Ivyho léčili?
    Jako pečovatelé o zdraví našeho psa se v podstatě nemáme čím chlubit. Místo, abychom co nejdříve navštívili veterináře, tak jsme návštěvu stále odkládali a sbírali jsme moudrosti od jiných majitelů psů. Většinou jsme se dozvěděli, že zranění, které má náš pes, není nic výjimečného a že ho většinou léčili sami. Co nás mátlo a co nás možná trochu omlouvá, že jsme váhali s návštěvou zvěrolékaře, byla skutečnost, že Ivy vůbec netrpěl a choval se úplně normálně, dělal úplně všechno, co normálně. Ovšem jen do okamžiku, kdy se zraněného místa nějakým způsobem bolestivě dotkl - pak byl na chvíli vyveden z míry, ale po chvíli se zase choval jakoby se nechumelilo. Když si Ivy "sám určoval", co bude dělat, tak si přivodil bolest jen výjimečně. Jiné to bylo, když měl pracovat podle pokynů Mirka - dělalo mu problém lehání a to nejen při poslušnosti, ale i na stopování při označování předmětů. O obrany jsme se ani nepokoušeli. Váhali jsme, jestli v období zranění s Ivym pracovat či ho absolutně šetřit. Začali jsme totálním vynecháním výcviku, ale po třech dnech bylo se psem k nevydržení - byl šíleně aktivní a nevybouřený a pořád nás vybízel k nějakému zaměstnání. Tak jsme začali opět chodit na cvičák s tím, že stopování jsme si odpustili a cviky poslušnosti jsme postupně běžně vykonávali všechny s výjimkou lehu, skoku přes překážku a překonávání A-čka.
    Mezitím se Ivy sám léčil a potvrzoval názor, že hovawart patří k přírodním plemenům. Neuvěřitelné množství času věnoval péči a ošetřování zraněného místa - stále si ho olizoval. Když byl s námi doma, zvykali jsme si na zvukovou kulisu neustálého mlaskání jazyka. Se zájmem jsme nenápadně sledovali, jak probíhá způsob léčby. Ivy zvolil léčebný postup, který se nám zdál původně nejdrsnější (kdybychom ho měli provést my a jednorázově). Vytrvalým ožužláváním se volně plandající tkáň zmenšovala a odkryté "živé" místo se zacelovalo. Když jsme před pár dny zjistili, že už uvolněná tkáň téměř zmizela, tak jsme se rozhodli, po domluvě s figurantem, že zkusíme opatrně pár zákusů na obranách a když to půjde, budeme opatrně pokračovat i v dalších dnech.
    I když už původně zraněné místo vypadá velice pěkně a Ivy si ho už olizuje s daleko menší intenzitou, přesto nechceme nic uspěchat a pracovní zátěž budeme zvyšovat postupně, aby nedošlo k recidivě zranění (cvik "leh" už děláme, ale zatím vynecháváme skok přes překážku a šplh přes A-čko). To rozhodnutí nebylo úplně jednoduché, protože se 14.11.2004, tj. za 11 dní, konají na našem domácím cvičáku zkoušky IPO a my jsme stále doufali, že bychom se mohli zúčastnit zkoušky IPO-2. Taková příležitost se nevyskytuje každý den, navíc s koncem listopadu končí letošní zkoušková sezóna sportovní kynologie - ale už jsme se ze zkoušek škrtli.  zpět

17.10.2004 - Milovice - zraněná noha Ivyho - že by příčina jeho pracovní nechuti ?
    Po nějakém čase od našeho návratu z letošního letního výcvikového tábora na Babí hoře, který nám přišel vydařený a pohodový, jsme zjistili, že my i někteří účastníci uvažují o tom, že by nebylo špatné sepsat o této akci nějaký článek a pokusit se ho prezentovat ve Zpravodaji HwK ČR č. 3-2004. Tak jsme se navzájem domluvili (e-mailem), že se o to v Milovicích pokusíme - no a to bylo naším základním cílem druhého dne našeho pobytu v Milovicích. Než jsme se ale k tomu dostali, tak jsme se střídavě chvílemi věnovali dění okolo probíhajících bonitací a svodu mladých a chvílemi jsme si povídali se známými.
    Zatímco my jsme si při jednom takovém setkání povídali s lidskými členy smečky, tak náš Ivy se společensky věnoval psímu členu smečky - jejich fence. Oba hovíci si spolu hezky hráli bez jakýchkoli náznaků "válcování", agresivity či dokonce napadání. Proto jsme byli opravdu šokováni, když Ivy začal z ničeho nic kulhat na levou přední nohu a začal si ji olizovat. Když jsme se snažili zjistit, co se děje, nejdříve jsme objevili krev a posléze to, že má téměř úplně odtržený polštářek u palce levé přední nohy (nevíme, jak to popsat - snad foto napoví), volně mu plandá na kousku tkáně a z otevřené rány teče krev. Byli jsme zmatení a marně jsme hledali příčinu, jak se to mohlo stát - napadlo nás, že se mohl říznout o nějaký předmět v trávě, ale nic jsme nenašli. Nejpřekvapivější na tom bylo, že si Ivy zraněné místo důkladně olízal a za chvíli se už opět choval, jakoby se nic nestalo. Podobná situace se opakovala toho dne ještě jednou - tentokrát to bylo poté, co náš pes prošel vyšším porostem tuhých rostlin a pravděpodobně si asi zraněné místo "napíchl" na nějaké stéblo.
    Zamýšlený článek do Zpravodaje HwK ČR se nám podařilo napsat, i když to dalo trochu námahy. Největší zodpovědnost jsme cítili, když jsme chtěli vyjádřit převažující názor většiny účastníků tábora, ale přitom se nestát samozvanými mluvčími za úplně všechny účastníky. Snad se nám to podařilo a uvidíme, jak se ke kolektivnímu výtvoru postaví redakční rada Zpravodaje.
    Možná vlivem záhadného zranění Ivyho, možná i vlivem toho, že nás čeká doma ještě spoustu povinností, jsme v Milovicích nevydrželi až do konce celé akce a něco po poledni jsme se vydali na zpáteční cestu do Prahy. A hádejte, o čem jsme celou cestu autem domů, ale i později vedli řeči. No samozřejmě - o tlapince našeho hovíka. Začali se nám vybavovat věci, které se najednou zdály díky zranění našeho psa zpětně logičtěji vysvětlitelné a zapadaly lépe do celkové mozaiky. Vzpomněli jsme si na dny IHF v Kroměříži a na hrůznou noc strávenou společně s naším psem v pokoji penziónu, kdy jsme se téměř nevyspali, k čemuž Ivy přispěl kromě jiného i tím, že si v pravidelných intervalech za hlasitého mlaskání intenzivně olizoval levou nohu (tehdy jsme tomu nepřičítali žádný význam). Také se přímo nabízí jednodušší vysvětlení pro jeho opatrnost a malou razanci nejen při obranách, ale i nechuť k vykonávání cviku "lehni" či na stopování při označování předmětu zalehnutím.
    Jestli je Ivyho zraněná noha skutečně příčinou jeho dříve nám nepochopitelných výpadků při pracovní činnosti, nevíme, ale handicap to určitě je. Zranění je asi záludné tím, že normálně ho nebolí a může dělat téměř vše, ale stačí sebemenší kontakt utrženého polštářku s jakýmkoli předmětem a Ivy okamžitě přestane pracovat, začne se ošetřovat a znejistí. My vlastně ani nevíme, jak dlouho už toto zranění má, protože nevypadá na čerstvé, ale spíše chronicky obnovované.
    V každém případě nám z toho vyplývají dvě věci. Šance, že bychom se pro letošní podzim ještě mohli stačit připravit ke složení zkoušky IPO-2, je minimální a spíše teoretická. Je to o to mrzutější, protože se zdálo, že nám je osud nakloněn a že budeme mít šanci skládat zkoušku na "domácím" cvičáku, tentokrát již za urovnanějších podmínek v naší ZKO. Původně byl totiž termín zkoušek stanoven právě na 17.10.2004, kdy jsme byli v Milovicích, ale pak byl přeložen na 28.10.2004, takže z hlediska termínu nic nebrání naší účasti. Ještě se sice nabízí pozdější termín v polovině listopadu, ale uvidíme, jak se vše vyvine.
    Poprvé v životě budeme muset řešit vážnější zranění našeho psa - dosud ho potkávaly samé maličkosti, které si ošetřil a vyléčil sám. Protože se podle veterináře a zkušených kynologů nejedná o čerstvé zranění, nelze to už vyřešit bezprostředním "přišitím" utrženého polštářku, aby srostl s původní tkání, ale bude se to muset řešit jinak. Většina zkušených se přiklání k názoru, že by bylo nejlepší, aby se utržená plandající tkáň odstřihla a vzniklá rána se ošetřila a zahojila. Asi bychom to měli tutlat, ale musíme se přiznat, že jsme z této situace trochu bezradní. Bojujeme s tím, zda jít k veterináři, či nikoli. Určitě v tom nehrají roli peníze za ošetření, ale obava z toho, jak si Ivy případný zákrok "přebere ve své hlavě". Protože jsme ho, bohužel, málo otužovali na výskyt různých bolístek, tak by případný bolestivý zákrok (stříhání tkáně) za naší přítomnosti, případně navíc za našeho spolupachatelství (přidržování a fixace psa), mohl považovat za velkou zradu z naší strany a otázkou je, jak dlouho by trvalo, než by nám "odpustil". I když existuje spíše už jen teoretická možnost, že se připravíme pro letošní podzim na zkoušky, tak "uražený" hovawart by i tuto teoretickou šanci pohřbil úplně. Naše obava není vycucaná z prstu, ale je založena na konkrétním zážitku. Když byla Ivymu odebírána krev v rámci jeho bonitace, tak ho bylo potřeba fixovat. Na tom jsme se právě podíleli tím, že jsme ho drtivě tiskli ke stěně chatky, u níž se odběr konal. Ivy potom dlouho "s námi nemluvil", tvářil se uraženě a okázale si od nás udržoval distanci, což bylo z hlediska pracovního výcviku na mrtvici. Uvidíme, jak se vše vyvine.   zpět

16.10.2004 (so 18:00) - Členská schůze Hovawart klubu v Milovicích
    Letošní členská schůze začínala po 18:00 a konala se ve vinárně restaurace, která se nachází přímo v autokempu. To, že to bylo "co by kamenem dohodil", bylo za vytrvalého deště určitě výhodou, nevýhodou tohoto schůzovního místa však byl stísněný prostor a hůře dýchatelný vzduch, což předseda klubu vysvětlil tím, že bez předchozího upozornění nám bylo odřeknuto původně zamluvené místo. Nakonec se však, při stávajícím počtu účastníků, do místnosti všichni vešli. Celkový počet zúčastněných nebyl na schůzi oficiálně oznámen, ale podle našeho hrubého sečtení to bylo něco přes 40 členů HwK. I když byl počet řadových členů o něco vyšší, než počet členů vedení HwK, tak při procentuálním vyjádření to vypadá jinak: asi 4,5 % přítomných řadových členů v porovnání s 88 % přítomných členů vedení klubu.
    Schůze, kterou zahájil předseda klubu, probíhala podle programu předem zveřejněného na klubovém webu, tj. 1. Zahájení, 2. Stav v HwK ČR (včetně zprávy o kongresu IHF v Kroměříži), 3. Pokladní zpráva, 4. Zpráva RK, 5. Plán činnosti na r.2005, 6. Různé, 7. Závěr. Co nás na schůzi zaujalo? Z přednesených zpráv vybíráme:
    Náš hovawart klub má v současnosti asi 650 členů. Přes obecně rostoucí výši různých poplatků v celém státě chce vedení klubu nadále pokračovat v politice nízkých členských poplatků (200 Kč). Vysoké členské příspěvky by mohly vyvolat odliv organizovaných majitelů hovawartů z klubu, což by mohlo vést k negativním důsledkům, např. ke zvýšenému počtu "bezpapírových" krytí. Rostoucí náklady klubu budou hrazeny z vybraných poplatků za jiné akce a ze sponzorských příspěvků.
    Vedení HwK ČR se pochlubilo aktuálním fungováním klubových webových stránek, ocenilo jejich význam a chce je ještě aktivněji využívat jako účinného nástroje při řízení činnosti klubu.
    Kongres IHF (mzn. federace hovawartů) se vydařil. S jeho uspořádáním pomohlo či svou aktivní účastí na doprovodných akcích přispělo hodně řadových členů našeho klubu, za což jim patří poděkování předsedy. Zahraniční delegáti, kteří se kongresu IHF v Kroměříži zúčastnili, se o této akci vyjádřili pochvalně. Předseda IHF pan Langheim ocenil vysokou úroveň chovu v českém Hovawart klubu. Zahraniční delegáty zaujal způsob testování povahy při bonitaci hovawartů v našem klubu. Počtem loni narozených a do plemenné knihy zapsaných hovawartů se řadí český HwK na druhé místo v rámci zemí (klubů) sdružených v IHF.
    Představitelům IHF vadí disidentské kluby, resp. disidentská krytí, která neodpovídají regulím IHF. Proto při krytí zahraničním psem nabádají k co nejvyšší obezřetnosti, aby se chovatelům ze zemí IHF nepřihodilo, že kryje "disidentským psem". Jako příklad, že obezřetnosti není nikdy dost, byl uveden pes, který je v zahraničí poměrně známý a využívaný a který přesto nevyhovuje kritériím IHF.
    V zahraničních chovech se začínají objevovat dosud málo známé vady a nemoci. V populaci českých hovawartů se zatím takové signály neobjevují. Chovatelské kolegium našeho HwK se zatím usneslo, že bude doporučovat majitelům, aby při rentgenu DKK si nechali dobrovolně udělat i rentgen DLK (dysplazie loketního kloubu). Vyšetření případného výskytu jiných vad a chorob je na osobní iniciativě majitelů. Chovatelské kolegium by chtělo shromáždit co nejvíce informací o vadách, chorobách, nepřirozených úmrtích v chovu českých hovawartů, ale vstřícných a ochotných chovatelů či majitelů, kteří by takové informace poskytli, je jen nepatrné množství (spíše čestné výjimky).
    S výskytem vad a chorob v zahraničí souvisí i to, že při krytí zahraničním psem, byť ne-disidentským, tj. dle regulí IHF, je doporučována ostražitost, aby nedošlo k zatažení vad a chorob do českého chovu. Proto jdou všechny žádosti o krytí našich fen zahraniční psem přes hlavní poradkyni chovu, která má celkový přehled o situaci v zahraničí a je ve styku se zahraničními kolegy.
    Plán činnosti na r.2005 byl zaměřen především na chovatelské akce (svody plemeníků, mladých, bonitace) a na výstavy. Jestli jsme to dobře postřehli, tak chovatelské akce se mají konat v klasických termínech na klasických místech (Kroměříž a Milovice), stejně tak speciální a klubová výstava HwK ČR. Klasický kalendář mezinár. a nár. výstav v České republice (7 mzn. + 3 nár.) bude v roce 2005 rozšířen o 1 výstavu v Praze s tím, že jsou trochu posunuty i některé klasické termíny. Dále, jestli jsme dobře poslouchali, tak v plánu nebylo zahrnuto Mistrovství hovawartů ve výkonu a moc slov nepadlo ani o Letních výcvikových táborech.
    Schůzovní bod č. 6. "Různé" vyvolal zajímavou diskusi na různá témata. Jedním z prvních byly výstavy a delegování rozhodčích. Pro rok 2005 jsou pro posuzování hovawartů na všech mzn. a nár. výstavách v ČR doporučeni výborem Hovawart klubu samí čeští rozhodčí, tj. žádný zahraniční. Na dotaz z pléna, proč tomu tak je? a následný návrh, aby byli doporučeni i zahraniční rozhodčí, byly vedením klubu sděleny následující důvody. Jedním z nich je, že zahraniční rozhodčí představují zvýšené finanční náklady, na jejichž hrazení se sice zčásti podílí pořadatel výstavy, ale údajně také i Hovawart klub. Druhým důvodem je, že vedení českého hovawart klubu má své záměry a představy o exteriéru hovawarta a ty budou ctěny spíše českými rozhodčími než zahraničními, obzvláště když čeští rozhodčí absolvují semináře o posuzování exteriéru hovawartů pořádané českým Hw klubem. Standard hovawarta je sice jen jeden, ale je ho třeba chápat jako mantinely, v nichž se lze pohybovat. Zahraniční rozhodčí mohou mít v rámci těchto mantinelů jiné představy a nároky na exteriér hovawarta, takže by mohli nevědomky hatit záměry a úsilí českého Hovawart klubu. Jako konkrétní příklad bylo uvedeno, že se díky této politice podařilo na českých výstavách téměř eliminovat výskyt vystavovaných psů s bílými hrudními znaky, kdežto na zahraničních výstavách se vyskytují. Po delší diskusi bylo předsedou klubu slíbeno, že alespoň na jednu výstavu v roce 2006 bude klubem doporučen zahraniční rozhodčí (pro rok 2005 to už nejde, protože už byla uzávěrka).
    Další zajímavou diskusi vyvolala připomínka z pléna k tématu, které zaznělo v předchozím průběhu schůze - výskyt různých vad a chorob v zahraničních populacích hovawartů. Podle ní by se měl zdravotní stav českého chovu hovawartů (vady, choroby) sledovat nějak systematicky, aby se včas předešlo jeho celkovému zhoršení. Vedení klubu zopakovalo své konstatování, že chovatelé a majitelé hovawartů nespolupracují s chovatelským kolegiem a neposkytují potřebné informace, které by systematické sledování umožňovalo. Jedním z návrhů, jak situaci řešit, bylo, aby se Hovawart klub pokusil navázat spolupráci s veterináři v celé republice, kteří by mohli poskytovat objektivní údaje. Neví se ale, zda je to přípustné z právního hlediska. Další návrhy na řešení spočívaly v tom, jak členy hovawart klubu přimět ke spolupráci - od sankčních až po pozitivní motivaci. Zajímavým příspěvkem o pozitivní motivaci byl příklad z chovatelského klubu jiného plemene. Zde jsou chovatelé či majitelé, kteří objektivně a bez zatajování informují o svých zvířatech, případně iniciativně absolvují vyšetření na nějakou z "hlídaných" vad či chorob, vedením klubu "veřejně" (v rámci klubu) oceňováni a morálně podporováni. Majka z titulu svého povolání cítila potřebu také do diskuse přispět a snažila se naznačit, že pozitivní motivace lidí je lepší, než uplatňování sankcí. Také Mirek se zapojil do diskuse. Chtěl vyjádřit svůj názor, že všichni hovawarti nemohou být současně exteriérově krásní a k tomu ještě úplně zdraví, povahově vyrovnaní, šikovní. Bylo by potřeba určit si priority, co je nejdůležitější, ale komerční tlaky vedou chovatele k tomu, že nejvyšší prioritu má stránka exteriérová, kdežto zdraví hovawartů, tj. zdravotní testy a negativní nálezy živoří na pokraji zájmu (čest výjimkám). Přikladem mohou být inzeráty na prodej štěňat, kde se to u rodičů hemží tituly z výstav, ale o zdravotních testech a negativních nálezech (vyjímaje DKK) ani vidu ani slechu. K čemu je dobré, když budu mít doma psa bez bílého hrudního znaku, ale přitom bude trpět nějakou vážnou chorobou? Majka má pocit, že se Mirkovi jeho názor nepodařilo moc dobře formulovat a vysvětlit a že spíše působil jako závistivec a popudil ty majitele, kteří se svými hovawarty dosáhli výstavních úspěchů.
    Krátká diskuse proběhla okolo tématu, zda mají být na klubových webových stránkách průběžně aktualizovány a zveřejňovány informace o tom, která štěňata se narodila. Z pléna zazněl názor, že by to mohlo pomoci lidem, kteří si vybírají štěňata prostřednictvím Internetu, což už je v současné době celkem běžná věc. Vedení klubu to považuje za soukromou inzerci a protože odmítá komerci na svých webových stránkách, bude se to řešit jinak. Na webu budou kontakty na poradce chovu, kteří dotyčnému zájemci osobně poradí (nevíme, zda vedle telefonického kontaktu bude možno použít i e-mailu).
    Jedním ze schůzovních témat byla krátce i databáze hovawartů HWdB, která běží na našich webových stránkách. Aniž jsme jakýmkoli způsobem na databázi upozorňovali, tak někteří přítomní se o ní zmínili (většinou pozitivně), přičemž se nám zdálo, že někteří z nich nás ani neznají a netuší, že jsme na schůzi. Pozitivní vyjádření o databázi a její užitečnosti nás samozřejmě potěšilo, neboť se ukázalo, že náš volný čas, který jí věnujeme, nepřichází vniveč. Také se nám zdálo, že někteří z těch, co si databázi pochvalovali, oceňovali za její existenci vedení Hovawart klubu, protože odkaz na databázi byl uveden na webových stránkách HwK. Přesto jsme neměli potřebu této situace využít ke svému zviditelnění, protože databázi bereme jako náš dobrovolný příspěvek k činnosti hovawartí komunity. Rozruch kolem databáze však zřejmě spustil po schůzi ještě nějaká jednání, kde údajně bylo konstatováno, že databáze hovawartů HWdB je v podstatě soukromá inzerce - tím pádem nesmí být spojována jakýmkoli způsobem s webovými stránkami Hovawart klubu a je potřeba učinit nápravu. Na tomto místě musíme zdůraznit, že následné změny, ke kterým v důsledku toho došlo, nebyly tedy vyvolány z naší iniciativy a ani žádnými finančními či "naturálními" požadavky z naší strany. Ty majitele či příznivce hovawartů, kteří si již zvykli na využívání databáze, chceme informovat, že databáze hovawartů HWdB běží dál a zatím nepřemýšlíme o tom, že bychom "to zabalili". Jsme totiž stále přesvědčeni, že databáze přináší užitek a přinášet ho ještě bude.  zpět

16.10.2004 - Poslední z prvních potomků Ivyho na svodu mladých v Milovicích
    Dnes se měl zúčastnit svodu mladých Arvic Miadel Sun - syn Ivyho, takže jsme u toho nechtěli chybět. Už jsme asistovali u svodu jeho 6 sourozenců v Kroměříži 11.9.2004 a nyní jsme chtěli pomoci "uvést do života" ještě posledního nesvedeného. Především díky aktivitě majitelky chovatelské stanice Miadel Sun patří tento vrh k těm, který byl sveden celý, což je při celkovém počtu 7 štěňat povedený kousek. Chovatelské kolegium má z takového zodpovědného přístupu určitě radost.
    Když jsme ráno vstávali, pršelo, když jsme v 7:30 vyjížděli z Prahy, stále pršelo a aby se to nepletlo, tak vytrvale bez přestání pršelo celý den až do noci, kdy jsme šli spát, vše navíc provázeno slušnou zimou. Do Milovic jsme přijeli přesně v 9:00 a chvíli poté jsme vyhledali "naše" štěně. Synek plavé barvy je co do vzrůstu už stejně velký jako otec, jen štěněcí pohyby prozrazují věkový rozdíl. Jeho páníčkové chodí se štěnětem na cvičák, takže se nám pochlubili i jeho poslušností. Chvílemi jsme si povídali s majiteli Arvica, chvílemi jsme sledovali probíhající bonitace a svod mladých a chvílemi jsme si povídali se známými. Poté, co byl Arvic sveden a ještě předtím než odjel domů, jsme si ještě pěkně popovídali s jeho majiteli a udělali několik fotek. Myslíme si, že pejsek vypadá exteriérově nadějně, ale především si ho majitelé chválí pro jeho povahu.
    Po odjezdu "našeho příbuzenstva" jsme se šli v první řadě najíst, zahřát a částečně i usušit do místní restaurace. Poté jsme se konečně zabydleli v chatce a díky hnusnému počasí v ní prakticky vyčkali až do zahájení členské schůze.   zpět

1.10.2004 - Na tréninku obran jsme se trápili
    Dnes byl Mirek s Ivym na nácviku obran a pro oba to bylo utrpení. Ivy se nejdříve snažil vyhnout obíhání maket (revírů), kterými jsme začínali, a dával najevo nezájem. Jeho apatie pokračovala posléze i při kousání na vodítku, kdy měl bojovat o kořist - rukáv figuranta. Jeho zákusy byly bez zájmu a razance a když už se zakousl do rukávu, zvládl jen krátký boj a příliš brzy pouštěl. Od té doby, co více jak před rokem Ivy začal pravidelně kousat na rukáv, Mirek takovou jeho nechuť ještě nezažil, takže byl z toho dost zaskočený. S odstupem několika dní o tomto zážitku přemýšlíme, probíráme to se zkušenými sportovními kynology a teoretizujeme o možných příčinách.
    Jednoduchým vysvětlením by bylo, že Ivy byl ten den ve velké nepohodě. K tomu je možno ještě přičíst v ten den velmi teplé počasí se sluníčkem - to Ivymu očividně klesá výkon nejen při obraně, ale i při poslušnosti a při stopách. Určitou roli hrálo i to, že stejný figurant, na kterého jsme kousali, 3 dny předtím šlápl bolestivě Ivymu při obranách na pravou přední nohu a Ivy tehdy z placu odkulhal. Ale ono má vše možná hlubší příčiny.
    S Ivym pracujeme už asi od jeho 6 měsíců (obrany samozřejmě daleko později) a protože to bereme jako způsob naší relaxace, tak nám nedělá problém cvičit s ním celkem pravidelně i v letních a i v zimních měsících. Pravda, někdy je to cvičení intenzivnější (před zkouškami), někdy "udržovací", ale až do letošních prázdnin jsme nějakou déletrvající přestávku ve výcviku neměli. Až letos jsme si z více důvodů udělali ve výcviku "prázdniny", které v podstatě trvaly od konce června do půlky září, tj. více jak 2 a 1/2 měsíce. Je sice pravda, že jsme během této doby absolvovali závod ZPU2 v Kolíně, dva tréninky obran v Kolíně, zkoušku ZPU2 v Babí hoře a ukázku sportovní kynologie na dnech IHF, takže by se dalo říci, že jsme si zacvičili. Ale možná právě účast na těchto nárazových akcích bez přípravy a řádného průběžného tréninku především obran Ivymu neprospěla a je příčinou, proč je jeho současný výkon na obranách (ale částečně i na poslušnosti a stopách) tak nepřesvědčivý. Skoro to vypadá, jakoby Ivy ještě čerpal z toho, co natrénoval předtím do června, ale "zásoby už docházejí". Za zmínku stojí i to, že na uvedených "prázdninových" akcích Ivy kousal na 5 různých figurantů, což je podle odborníků pro hovawarta velká zátěž. "Prázdniny" ve výcviku jsme vlastně ukončili v půlce září po dnech IHF v Kroměříži a od té doby jsme byli dnes popáté na tréninku obran. Místo, aby se Ivy logicky začal vracet do původní formy a zlepšoval se, tak opak je pravdou. Doufáme, že Ivyho nechuť je jen důsledkem prázdninového lenošivého života, že je přechodného rázu, že se Ivy "srovná" a že zase bude s chutí bojovat o kořist - rukáv figuranta.
    Současně doufáme, že se nenaplní pesimistické prognózy, že Ivy složením zkoušky IPO-1 už překročil hranici svých možností i hovawartů obecně jako plemene a teď to s ním už půjde s kopce. Kdyby se přesto tato chmurná předpověď stala skutečností, museli bychom se s tím vyrovnat a zaměřili bychom se asi více na stopování, které Ivymu poslední dobou celkem šlo, včetně vypracování cizích stop. Určitě bychom nechtěli práci se psem "pověsit na hřebík", navíc nás ve Zpravodaji HwK ČR 2-2004 na str. 28 zaujala zpráva o Mistrovství světa hovawartů v pachových pracích, které se koná pod záštitou IHF letos v Německu ve dnech 20.-21.11. podle IPO-FH2 (samozřejmě, že letos naše účast nepřipadá v úvahu - ale co třeba příští rok?).   zpět

[Předchozí období 2004/3.Q]