[Následující období - aktuální]
V tomto čísle Zpravodaje nás zaujalo 5 témat: *) respektování OPCH v HwK ČR, *) zrušení "malých certifikátů", *) nesouhlas výboru HwK s "poradnou" o výcviku, *) Mistrovství hovawartů 2005, *) 1.ročník o nejúspěšnějšího pracovního hovawarta roku.
Co se týče prvního tématu, tak z obsahu Zpravodaje vyplývá, že výbor HwK bojuje o bezvýhradné respektování oblastních poradců chovu - OPCH. Nepočítáme se k těm, kdo by chtěl zpochybňovat roli kvalitních OPCH (myšleno jak po stránce odborné, tak i etické) a kdo by je nějakým způsobem obcházel. Také by nebylo fér tvrdit, že Hovawart klub poskytuje velmi málo oficiálních informací o chovu hovawartů v ČR. Na druhé straně se domníváme, že jako řadoví členové klubu bychom rozhodně "unesli" větší informovanost. Takto se dovídáme řadu informací neoficiálními cestami a víme, že nejsme jediní - a to nepatříme k těm, kteří by takovéto informace systematicky aktivně vyhledávali. Je celospolečenským jevem, že lidé volají po stále větší informovanosti a když ji oficiální cestou považují za nedostatečnou, mohou si pomáhat způsoby, které jsou pro výbor HwK těžko přijatelné. Nabízí se otázka, je-li chyba jen na straně řadových členů HwK a není-li dobrý systém OPCH obcházen kvůli tomu, že jeho praktické prosazování a jeho činnost v životě Hovawart klubu neodpovídá a není přizpůsoben současné realitě.
Na zrušení "malých certifikátů" se díváme z
pozice majitele, jehož pes složil zkoušky z výkonu ve sportovní kynologii
IPO-1 a ZPU-2 (náš Ivanhoe má tudíž "velký certifikát").
Sportovní kynologové (výcvikáři, figuranti) obecně považují hovawarty za
pracovní plemeno, které nemá dobré pracovní, resp. povahové předpoklady pro sportovní
kynologii - s tímto názorem se stále setkáváme již 3 a 1/2 roku, co s naším
psem pracujeme. Myslíme si, že stanovisko, které zveřejnil výbor Hovawart klubu ke zrušení "malých certifikátů"
takovým názorům dává, bohužel, jen za pravdu.
Stanovisko našeho výboru, že "malé certifikáty" dříve motivovaly k tomu, aby se zvyšoval počet vycvičených
hovawartů, má racionální jádro. Mohla to však být motivace především
pro ty majitele, kteří měli šanci získat se svým hovíkem výstavní titul "Šampión", tj. byli dostatečně úspěšní na výstavách
(zisk CACů). Jak potom byli motivováni k výcviku majitelé méně krásných
hovawartů, kterým "malý certifikát" nic nepřinášel? Navíc to,
že majitel krásného hovawarta složil po jednorázovém úsilí na letním výcv.
táboře zkoušku
ZPU-1, tj. dosáhl "malého certifikátu", ještě neznamená, že se
jeho pes stal vycvičeným. Pes totiž zapomíná a je nutno ve výcviku pokračovat
- jinak po nějaké době nečinnosti pes vycvičeným přestává být. Kolik je
hovawartů, pro které bylo složení zkoušky ZPU-1 impulsem k další práci a
kteří pokračovali v dalším výcviku? Naopak, kolik je hovawartů, pro které
vše vyvrcholilo ziskem "malého certifikátu", resp. "Šampióna"
a pro které tímto veškerý další výcvik skončil?
Dále nám přijde velmi nefér to, že výbor
Hovawart klubu zaslal na ČMKU doporučeně písemnou žádost o to, aby do podmínek pro
získání velkého certifikátu byla zahrnuta i zkouška ZPU-1
(viz stanovisko HwK). Není to fér nejen vůči nám, ale i vůči
všem majitelům hovawartů, ale i ostatním kynologům, kteří se svými psy
pravidelně pracují (a to nejen ve sportovní kynologii).
Třetí téma - zamítnutí "poradny" o výcviku na webu Hovawart klubu - celkem úzce souvisí s předchozím tématem, tj. s počtem vycvičených hovawartů. Výcvik a výchova hovawartů není jednoduchá záležitost - na tom se shodne hodně kynologů. Často se mluví o tom, že hovawarti vyžadují specifický přístup. Proto nás překvapilo tvrzení výboru, že na toto téma již existuje dostatek informačních zdrojů a proto byla "poradna" o výcviku (tj. zřejmě otázky a odpovědi-rady z praxe) výborem zamítnuta. Avšak - při "individuálním" řešení problémů bude možná uspokojen jeden konkrétní člověk, zatímco v případě "poradny" se může současně poučit a vyvarovat se případných chyb více majitelů hovawartů. A tak - možná právě "poradna" by byla konkrétní a smysluplnou pomocí při zvyšování počtu vycvičených hovawartů v ČR. Problém je asi v tom, že pro Hovawart klub ČR je starost o výchovu a výcvik jen okrajovou a "nepovinnou" činností. Kdo si totiž přečte trochu podrobněji Organizační řád Hovawart klubu, nenajde tam žádnou zmínku o tom, že by k účelu či poslání klubu patřila i nějaká činnost související s výchovou a výcvikem hovawartů.
Čtvrté téma - Mistrovství hovawartů 2005 ve výkonu - to je pro nás
dilema. Myslíme si,
že taková akce je sama o sobě skvělá záležitost, ale její uspořádání
jako doplňkové akce na letním výcvikovém táboře (LVT) v Kolíně nesvědčí o
docenění jejího významu, navíc automaticky diskvalifikuje z účasti psy a
psovody, kterým začátek července termínově nevyhovuje. Můžeme hovořit z vlastních zkušeností -
jako "externisté", tj. ne-účastníci LVT, jsme se vloni zúčastnili Mistrovství hovawartů v Kolíně jako pokusní králíci jediní v kategorii
ZPU−2 a z této akce v nás zůstaly hodně smíšené pocity z úrovně
organizace, výkonu rozhodčího, ale i ostatních podmínek. Bezprostřední dojmy jsme popsali v našem
loňském příspěvku, zde můžeme některé zážitky stručně zopakovat. Vše začalo tím, že v kategorii ZPU-2 měly původně
soutěžit čtyři dvojice, avšak nakonec jsme "soutěžili" sami, což přineslo
řadu rozpačitých situací. Hlavní pozornost byla věnována závodu v
kategorii ZPU−1, my jsme si se "svou" ZPU−2 připadali jako exoti, se kterými si organizátoři
ani rozhodčí nevědí rady. V ZPU−2 je cizí stopa, kterou se rozhodl našlápnout
sám pan rozhodčí - jen si nějak zapomněl vzít předměty na stopu a terčík pro označení začátku
stopy, takže si vše půjčoval od přítomných psovodů
z kategorie ZPU−1 (i když jsme stopu udělali, tak jsme dodnes přesvědčeni,
že neoznačení předmětů naším psem padá na vrub ledabylosti pana rozhodčího
a použití předmětů, které byly nasyceny dvěma cizími pachy - rozhodčího
a psovoda, jehož předměty to byly). Při poslušnosti ZPU−2 pan rozhodčí
"popletl" u tří cviků povely, které Mirkovi dával. Také
organizátoři přispěli k vytvoření neregulérních podmínek: u 1−metrové překážky pro cvik
"Aport přes překážku" byly na jedné straně této překážky, díky
rozmístěným tábornickým potřebám a jízdním kolům, necelé 3 metry místa,
což pro skok jedním směrem (ZPU−1) tolik vadit nemusí, ale pro skok
tam a zpět (ZPU−2) to je horší. Když jsme se chystali na cvik
"Kladina nízká", sedělo na ní dítě, které z ní muselo být odvoláno. Když nastal čas na obrany, zjistilo se, že figurant není na cvičišti
a organizátoři ho telefonicky přivolávali. Když nám bylo řečeno, že
figurant přijede asi za půl hodiny, šli jsme kvůli stávajícímu vedru osvěžit
našeho psa
do Labe. Když jsme se asi po 20 minutách vraceli, organizátoři už nás nervózně
popoháněli, že se čeká jen na nás, že figurant už přijel a že hned musíme
na plac. Zatímco Majku organizátoři "zadrželi" před branou cvičiště,
že nesmí dál, aby nerušila průběh závodů, tak za branou na cvičišti,
poblíž první zástěny, stálo auto, které právě přijelo, ozývala se z něj
hlasitá hudba a okolo auta se hemžili lidé. U plotu, kde se nacházejí zástěny
pro revíry, stála opřená jízdní kola a další tábornické potřeby, některá
poměrně blízko zástěn. Ze zmatečné situace a podmínek byl rozhozen nejen
náš pes, ale i Mirek, což jejich výkon určitě poznamenalo - po zahájení cviku
"Průzkum terénu" běžel pes nejdříve vyhledat "zadrženou"
Majku, za což nám byly panem rozhodčím obrany anulovány.
Výše uvedené věci by se daly odstranit kvalitnějším výkonem organizátorů a
rozhodčího v kategorii ZPU−2, ale jsou tu ještě další
negativní okolnosti, které objektivně působí, že zajistit regulérnost závodu
MR hovawartů na LVT v Kolíně je velmi obtížné: *) závody se konají za běžného chodu
LVT, takže jsou zde přítomni i účastníci-rekreanti LVT, kteří
nemají důvod, aby se nechali probíhajícími závody příliš omezovat a
chovali se v každé situaci ohleduplně, *) vstupní brána cvičiště
je na protější straně, než zázemí cvičiště (ubytování účastníků
LVT), takže se těžko zajišťuje, aby lidé "necourali" v průběhu
závodů přes závodní plochu či těsně vedle plotu, *) v termínu konání MR na začátku července se běžně
vyskytují nadměrně vysoké teploty, takže požadovat od psů výkony za pravého
poledne a spalujícího slunce hraničí až s týráním zvířat, *) ze závodů
jsou automaticky "vyřazeni" čili diskriminováni psi a psovodi, kterým
nevyhovuje termín
konání MR na začátku července (pro hodně lidí je to obdobím normální, tj. "ne-psí" dovolené,
někteří lidé jsou v zaměstnání vázáni probíhajícími uzávěrkami souvisejícími s koncem čtvrtletí, resp.
pololetí, ...), *) "kmenoví" účastníci LVT v Kolíně, kteří jsou
zde již od začátku běhu, tj. několik dní (vloni více jak týden) a aklimatizovali se tady, jsou ve velké výhodě oproti těm
závodníkům, kteří sem mohou přijet až těsně před závodem, *) makety na obrany
jsou
"nalepené" těsně k plotu cvičiště.
Kvůli sportovnímu výcviku našeho psa jsme už překonali
hodně překážek a absolvovali dost akcí, abychom dokázali, že se hovawart
může do určité míry přiblížit svými pracovními výkony i renomovanějším
pracovním plemenům. Ale bojovat na závodech s neregulérnostmi, které připravil
a zastřešil "domovský" plemenný klub, to se nám už letos
opakovat nechce. Zpočátku se vyskytovaly zprávy a náznaky,
že by letošní MR hovawartů mohlo být pojato zodpovědněji a profesionálněji
než loni, s jasnějšími pravidly a stejnými regulérními podmínkami pro všechny
závodníky, takže jsme o účasti uvažovali. Propozice na závody a poslední zprávy však hovoří o
tom, že se organizační přípravy závodů začínají odehrávat zase podle podobných not jako vloni.
Za takové situace se letošního MR hovawartů ve výkonu 2005 v Kolíně těžko
zúčastníme.
Podle našeho názoru by k větší regulérnosti a prestiži
MR Hovawartů ve výkonu přispěly následující zásady:
*) MR Hovawartů má statut prestižního závodu pracovně nejlepších
hovawartů a jejich psovodů, není to akce motivující začínající psovody.
Na MR Hovawartů nebude vypisována kategorie ZOP. Závod v kategorii ZOP lze
uspořádat jako doplňkovou akci na LVT (např. závod Gold Kolín).
*) MR Hovawartů se koná jako samostatná akce a nikoli
jako doplňková akce na nějakém letním výcvikovém táboře.
Tak nebudou závodníci z nějakého LVT zvýhodněni oproti ostatním díky
možnosti aklimatizace a důkladnějšího seznámení se s prostředím a
figuranty. Dále, průběh závodu nebudou narušovat nedisciplinovaní
rekreanti.
*) MR Hovawartů se koná v podzimních měsících (ideálně v říjnu),
nikoli v letních měsících. Tak nebudou ze závodů automaticky
"vyřazeni" čili diskriminováni psi a psovodi, kteří chtějí využít
letní měsíce k jiným aktivitám (např. dovoleným). Dále, psi nebudou
vystaveni nadměrně vysokým teplotám a spalujícímu slunci.
*) Pro závody MR Hovawartů, alespoň v nejvyšších kategoriích,
bude delegován renomovaný rozhodčí. Pro výběr rozhodčího by nemělo být
zákadním kritériem, že může pískat i ZPU1, ZPU2 i ZVV1 a že Hovawart klub tedy ušetří.
Na této prestižní akci by HwK neměl na rozhodčím šetřit.
*) Na MR Hovawartů bude organizačně zajištěno, že závodní plocha a prostor
budou regulérní. Na ploše nebudou cizí předměty (např. jízdní kola
či tábornické potřeby). Také překážky, zástěny a jejich rozmístění
by měly odpovídat zkušebnímu řádu.
*) Na MR Hovawartů bude jasně vymezen a organizačně zajištěn prostor, v
němž se budou moci pohybovat diváci.
Naše poslední úvahy se týkají pátého tématu "1.ročník o nejúspěšnějšího pracovního hovawarta
roku". Pracovně ho nazveme HW-Cup. Uspořádání takové soutěže je skvělý počin, již před dvěma
roky nás zaujala podobná soutěž, kterou si pořádají briardi. Nejsložitější je asi spravedlivě obodovat obtížnost různých zkoušek, navíc z různých
oblastí pracovní kynologie (sportovní, záchranářské, agility, TART) - nevíme,
kde se výbor Hovawart klubu inspiroval, např. briardi měli či mají nepatrně jiná
bodová ohodnocení - viz ukázka bodovací
tabulky.
Podle našeho názoru by stálo zvážit naše následující
náměty, týkající se této soutěže:
*) Bodové bonusy podle dosaženého výkonu na zkoušce / při závodě.
Bodové ocenění by nemělo být při splnění zkouškového limitu úplně
rovnostářské. Za kvalitnější výkon
by měl existovat bodový bonus odvozený z procent maximálního ocenění. Návrh: při
dosažení 70−74% z maxima bude bonus 0 bodů, při dosažení
75−84% to bude 1 bod, při 85−94% to budou 2 body, při
95−100% to budou 3 body. Příklad: Při zkoušce ZPU−1 dosáhne pes
84+45=129 zkouškových bodů, tj. do soutěže získá základních 10 soutěžních
bodů plus 2 bonusové soutěžní body (za 86% z maxima).
*) Motivační body za účast při neúspěšné zkoušce / závodě.
Zúčastnit se zkoušky nebo závodu ve výkonu představuje pro psovoda určitou
odvahu a překonání pohodlnosti, takže by měl se svým psem získat do soutěže
určité malé množství motivačních bodů za to, že "do toho šel".
Také by to částečně eliminovalo možné taktizování při účasti na MR
Hovawartů (spekulace: lepší je mít body za ZPU1 "v hrsti" než
body za ZPU2 či ZVV1 "na střeše"). Motivační body by se přidělovaly
pouze při překonání 50% z maximálního výkonu. Návrh: Počet motivačních
bodů činí 25% ze základního množství soutěžních bodů pro danou zkoušku.
Příklad: Pes se zúčastní MR Hovawartů v kategorii ZVV1 a dosáhne
77+75+60=215 zkouškových bodů, ale nesplnil zkouškový limit (v obraně),
tj. obdrží za své úsilí 5 bodů do soutěže (25% z 20 bodů).
*) Bodové bonusy za závody pořádané Hovawart klubem. Je správné,
když jsou majitelé hovawartů motivováni, aby se zúčastnili závodů pořádaných
Hovawart klubem, udělením bonusových bodů. Návrh: za účast na závodě ve
výkonu pořádaném Hovawart klubem (tedy nejen MR Hovawartů) obdrží každý
úspěšný závodník 100% bonus ze základního množství soutěžních bodů pro danou zkoušku. Příklad: Při
závodě pořádaném HwK (např. na LVT Protivanov) v kategorii ZPU−1 dosáhne pes
84+45=129 zkouškových bodů, tj. do soutěže získá základních 10 soutěžních
bodů plus 2 bonusové soutěžní body (za 86% z maxima) plus 10 bonusových
bodů za účast na závodě pořádaném Hovawart klubem.
*) Snížení bodových bonusů za účast na MR Hovawartů uvedených ve
Zpravodaji 1−2005. Je správné, když jsou majitelé
hovawartů motivováni, aby se zúčastnili MR Hovawartů,
udělením bonusových bodů (viz předchozí odstavec). Avšak bodové bonusy
uvedené ve Zpravodaji 1−2005 jsou neadekvátně vysoké. Navíc, takto
nastavené bonusy maximálně zvýhodňují účastníky letního výcvikového
tábora v Kolíně. Pro ostatní, kteří mají v daném termínu na začátku
července jiné zájmy či povinnosti, je to nevýhodné, protože na tyto vysoké
bonusy nemohou "dosáhnout". Dále, takto vysoké bonusy mohou svádět
ke spekulativnímu výběru závodní kategorie (spekulace: lepší je mít body za ZPU1 "v hrsti" než
body za ZPU2 či ZVV1 "na střeše"). Je nekorektní, aby pes získal
30 soutěžních bodů za úspěšné absolvování MR Hovawartů v kategorii
ZPU1, zatímco za složení zkoušky ZVV1 či IPO1 na "normální"
akci získá jen 20 bodů. Návrh: za účast na MR Hovawartů obdrží každý
úspěšný závodník 100% bonus ze základního množství soutěžních bodů pro danou zkoušku (viz předchozí
odstavec).
*) Závody pořádané Hovawart klubem by se měly konat i na ostatních
oficiálních LVT. Ne každý se může zúčastnit závodu ve výkonu (MR
Hovawartů) v Kolíně na začátku července z důvodu nevhodného termínu.
Bylo by korektní, aby i účastníci jiných LVT (než v Kolíně) měli šanci
zazávodit si a získat tak případně bonusové body do soutěže "o nejúspěšnějšího pracovního hovawarta
roku" na "svém" LVT.
Zpět
13.3.2005 - Otcovská návštěva dcerky
Afrodite
Tak se nám konečně podařilo využít pozvání k návštěvě
Ivyho dcerky z 2. otcovství - Afrodite Franc Adelaide. Sotva jsme přijeli na místo
a vylezli z auta, kráčel proti nám z louky mladý muž s černým hovíkem -
jen tak, na zcela nečekaném místě taková koncentrace hovawartů. Po krátkém
setkání jsme se dozvěděli, že jsme měli čest (jestli jsme dobře porozuměli)
s Baxterem Queen Elsa. Sotva tento hovík odešel, vyřítily se z branky plavá
matka Anabela s černou dcerou Afroditou a všichni se velmi bouřlivě přivítali.
Vyrazili jsme na plánovanou vycházku do přírody. Kolem
byl sníh, ale z nebe padala spíše voda, která pejskům rozhodně nevadila.
Byli neustále v klubku, honili se a malá dorostenka (8 měsíců) si dávala
zvlášť záležet, aby ji nikdo nepřehlédl. Temperament, mrštnost a
rychlost jí umožňovaly provokativní akce, kterých si vyloženě užívala.
Její otec Ivy se ji snažil chvílemi vehementně dohonit a dát ji trochu výchovných
"ponaučení", ale příliš úspěšný nebyl. Kromě toho má pro
fenky slabost a většinou si od nich nechá všechno líbit. Matka s dcerou tvoří
sehraný tandem, což předvedli při krásném "tanci" s "malým
klacíčkem" - viz foto. Když chtěl ale klacek Ivy, bylo zle - Anabela si
ho nekompromisně hájila. Vypadá to, že Anabela vše bere s nadhledem, ale
pakliže jde o klacek, je neoblomná - jediný, kdo smí kousat do "jejího"
klacku, je odvážná dcera Afrodite. Jinak byla paráda vidět pohromadě 3 krásné
hovíky, jak si své společenství užívají.
Afrodite nás také zajímala z hlediska genetiky - konkrétně
sytosti hnědé barvy oka. Byli jsme zvědavi, jestli jí Ivy "předal"
či nikoli světlejší odstín hnědého oka. Z vlastní zkušenosti víme, že
pro hovíky s celočerným kožichem představuje světlejší oko na výstavách
krásy určitý handicap. No, ale není co řešit - Ivyho dcera má krásně
tmavé oko. Takže i u druhého vrhu po našem psovi se ukázalo, že Ivy není
nositelem světlejšího zbarvení oka. Opět se tím potvrdila informace z odborné literatury (Dostál, Novák), že tmavě hnědá barva oka je
dominantní nad světlou.
Co se týká předávání genů, jsou majitelé Afrodity přesvědčeni,
že Ivy předal své dceři geníky "schopnosti otevírat dveře
klikou". Vědí totiž o této schopnosti u našeho Ivyho, jejich Anabela
to nikdy neuměla a dosud se to nenaučila, ale dorostenka Afrodite si už suverénně
dveře otevírá - ale to se na výstavách nehodnotí. Když už jsme u té dědičnosti
- kontrolní otázka: kdo je na obrázku?
23.2.2005 - Další sněhová kalamita -
Ivymu pokračují "školní" prázdniny
Pravidelně ve středu, tj. i dnes, si má Ivy cvičit své
dovednosti na cvičáku. No ale nikam nejedeme, protože se proti nám zase
spikla příroda a my jsme "nepojízdní". Co se stalo? Včera nám
zase napadaly na zahradu vločky kalamitky (sněžilo 20 hodin v kuse a u nás napadlo asi
25 cm sněhu). Normálně takováto událost nestojí za zmínku, ale parafrázovanými
slovy klasika: Letošní způsob začátku roku zdá se být poněkud nešťastným.
Nejde o to, že by nás překvapilo, že je v zimě zima a že sněží, ale
nedaří se nám dostat s Ivynem na cvičák - od Nového roku se nám to podařilo celkem
jen 4x. Buď nám to znemožňuje sníh anebo zase tání a déšť se všudypřítomným
mokrem, někdy v kombinaci s troškou pohodlnosti.
Nejsme sice odříznuti od světa jako zapadlí vlastenci,
ale když je sníh na zahradě, tak jsme "nepojízdní".
Zatím máme hrozně komplikovaný příjezd do garáže vedoucí přes zahradu
a do kopečka, takže z garáže sice vyjedeme, ale vrátit se do ní nazpět je
hrozně náročné (klouže to). Protože nemůžeme či nechceme solit, chtělo by to buď řetězy nebo
perfektně odházet a upravit příjezdovou cestu, což představuje v jednodušším
případě jednohodinovou rozcvičku. Kdyby šlo o život, tak řetězy nasadíme,
ale vrátit se večer za tmy promrzlí z cvičáku a mordovat se s nimi - děkujeme
nechceme. O uklizení sněhu a ledu z cesty jsme se už několikrát den před výcvikem
pokusili. Nějak ale sv. Petra asi štveme, protože nám to stačil do odjezdu
na cvičák posypat čerstvým sněhem.
Na cvičák bychom mohli jet hromadnou
dopravou, což jsme dříve dělali, ale v současnosti nás to neláká, protože
vynaložené úsilí podle nás neodpovídá přínosu
takové výpravy. Prvním problémem je to, že v autobuse je na
podlaze rozčvachtaná prosolená břečka, takže se psovi, vedle rozežraných
tlapek, ještě pěkně "nasákne" do kožichu sůl, což mu ani v prvním ani v
druhém případě moc neprospívá. Přesto jsme to dříve kvůli výcviku překousli.
Druhým velkým problémem je, že v pražské hromadné dopravě už téměř výhradně
jezdí komfortnější autobusy, které mají sice více míst k sezení, ale
minimum místa na stání, bez plošinky, takže psa není kam "zastrčit". Myslíme
si, že pražská hromadná
doprava usilovně pracuje na tom, aby v autobusech velcí psi nejezdili. Když
jedeme k večeru na cvičák, tak se vrací lidi z práce, jsou nervózní a přítomný pes "překáží", což je dovede
někdy slušně rozčílit.
Navíc v nacpaném autobusu reálně hrozí, že při prudkém zabrzdění či
prudké zatáčce na psa někdo šlápne či spadne a ten může přijít snadno k úrazu.
Pravda, pořád nesněžilo. Ale pak zase pro změnu buď
silně tálo nebo pršelo. To je relativně dobré - autem můžeme vyjet a
jet na cvičák. Jenže náš cvičák leží mezi rybníky, takže už jaksi přirozeně
je na něm pořád vlhko. No a když prší nebo taje, tak mohou nastat dvě
možnosti. Buď je na ploše cvičiště téměř souvislá ledová plotna s
vrstvou vody, na které to hezky klouže, nebo je vše roztáté a pak se člověk
brodí skoro po kotníky v blátě - při jednom z našich 4 letošních výcviků
jsme si toho užili měrou vrchovatou. Zase na druhou stranu jeden sobotní výcvik
byl špičkový - mírně mrzlo, svítilo sluníčko, plocha cvičiště
neklouzala ani nečvachtala, okolí bylo poprášené sněhem - a Ivy "šlapal
jak hodinky".
Doufejme, že se už počasí brzy umoudří a že se zase
vrhneme do výcviku. Zatím chodíme Ivyna v podstatě jen venčit a na krátké
výlety. Nějaké
cviky poslušnosti lze opakovat, ale procvičování překážek, obrany a i
stop je v podstatě nemožné. Často máme pocit, že už i Ivyho současná
situace "nudí" a že už by rád pracoval. Z přemíry nevybouřené
energie mívá záchvaty "rapla", vyvádí jak hříbě, mívá "roupajzlíky",
... - je to na něj, na hovawarta, nádherný pohled. Ale na druhou stranu už potřebuje pořádně do těla.
13.2.2005 - MVP Brno - třída mladých -
aneb příjemné překvapení
Dovolujeme si vám představit soutěžící ve třídě mladých z chovatelské
stanice Miadel Sun, vrhu "A", který spolu "vytvořili"
Barborka Adamův hrádek a náš Ivy. Výstavy se zúčastnili 1 slečna Aireen
a 3 kluci Aris, Arko a Andy a vůbec si nevedli špatně. V poměrně velké
konkurenci získala Aireen ocenění "V1, CAJC". Bratři museli
podstoupit souboj v ještě větší konkurenci nejen se soupeři, ale i mezi
sebou navzájem a dopadlo to takto: Aris "V1, CAJC", Arko "V2" a Andy
"V". Výsledky výstavy lze nalézt buď v naší databázi hovawartů
nebo na stránkách našeho Hovawart klubu.
Máme z toho samozřejmě radost, ale je nám jasné, že na příští výstavě
to už může být zase úplně jinak.
1.2.2005 - 1. výročí provozu webové
databáze Hovawartů HWdB
Dnes uplynul přesně rok, co
jsme uvedli na našem web-sídle do provozu on-line databázi hovawartů. Co nás
k tomu vedlo, jsme už na našich www-stránkách vysvětlovali několikrát,
takže tím už nebudeme obtěžovat. V databázi byly zpočátku všechny údaje
přístupné anonymně bez omezení, což postupně začalo lákat pár
nenechavců, kteří se toho pokoušeli zneužít. Vše vyvrcholilo poslední týden
v květnu 2004, takže jsme se rozhodli databázi na několik týdnů znepřístupnit
a zdokonalit její ochranu před nežádoucími útoky. Už 22.6.2004 byla zase
databáze uvedena do provozu, tentokráte však s jinak řešeným přístupem k
údajům v databázi - tzv. registrovaným návštěvníkům jsou k dispozici
neomezené údaje a veškeré funkce, kdežto návštěvníkům anonymním jsou
k dispozici omezené údaje a funkce. Od té doby běží databáze bez přerušení
až do dneška. Ještě jednu nepříjemnou záležitost bylo nutno vyřešit -
a to výpadky provozovatele free-hostingu, které způsobovaly nepřístupnost
databáze. Databáze byla za provozu převedena na placený web-hosting, aby se
v budoucnu výpadky vyskytovaly minimálně. Dosavadní čerstvé zkušenosti s
novým web-hostingem jsou zatím pozitivní bez vážnějších výhrad. A jaké
jsou naše roční zkušenosti z provozování databáze?
V současné době je do databáze zaregistrováno přes 100
uživatelů, o poznání větší počet uživatelů přistupuje do databáze
anonymně. Do databáze je zaregistrováno a přistupuje do ní i několik
"celebrit" hovawartí komunity. Také máme několik návštěvníků ze zahraničí,
když nepočítáme Slovensko. Konkrétní jména registrovaných uživatelů zásadně
nesdělujeme - důsledně dodržujeme pravidlo, že údaje, které jsme v
souvislosti s registrací obdrželi, nikomu nepředáváme, ani vedení Hovawart
klubu, ani kamarádům. Tyto údaje ani nejsou v databázi na webu, takže
nehrozí jejich "krádež" a zneužití.
Co se týká užitečnosti databáze HWdB a jejího přínosu
majitelům či přátelům hovawartů, tak se nám dostává veskrze pozitivního
ohlasu, což nám dodává síly k jejímu dalšímu doplňování a provozování
(a že je to někdy náročné). Bohužel, zatím se nám nepodařilo kvůli
nedostatku času uskutečnit některé nápady, které by databázi udělaly ještě
zajímavější - např. cizojazyčné verze, různé statistické přehledy,
... . Od uživatelů databáze přivítáme samozřejmě i další náměty k
jejímu vylepšení.
Co nás nejvíce mrzí je, že databáze zatím nezískala více
dobrovolných přispěvatelů. Ono samotné vkládání údajů a zajišťování
provozu databáze je samo o sobě časově dosti náročné. Když navíc ještě
musíme pátrat po výsledcích, pohybujeme se na hranici časové
zvladatelnosti. Proto tímto děkujeme všem, kteří obětovali něco ze svého
volného času a pomohli nám tím, že nám zaslali např. údaje z rodokmenu,
barvu srsti, datum vrhu, .... či výsledky nějaké akce či jiné údaje. Nebo
nám zapůjčili originální písemnosti o hovawartech (Zpravodaje, Katalogy výstav,
svodů a bonitací, ...). Je fajn, že jsou lidé, kteří umí nejen brát, ale
i dávat.
Přivítali bychom, kdyby se řady dobrovolných přispěvatelů
rozšířili - vždyť databáze má sloužit hovawartí obci. Ideální je
samozřejmě, když údaje obdržíme e-mailem v elektronické textové formě
(např. .doc, .xls, .txt), takže je lze vkládat do databáze relativně
jednoduše a rychle. Dobrá je také elektronická grafická forma e-mailem, tj.
když se výsledky naskenují na skeneru - i když tady už je zpracování dat
časově náročnější. Od toho, kdo takové možnosti nemá, přivítáme i
normální oxeroxované údaje zaslané poštou. Když nepotřebujete jakékoli
originální písemnosti o hovawartech (Zpravodaje, Katalogy výstav, svodů a
bonitací), můžete je také zaslat na naši adresu poštou.
Doufáme, že budeme schopni databázi provozovat i v
budoucnosti, že to časově zvládneme, a že databáze bude dál dobře sloužit
majitelům a přátelům hovawartů.
5.1.2005 - Náš kynologický Nový rok
2005
Dostali jsme řadu "psích" PF-ek (také jsme jich
řadu rozeslali), což nás potěšilo. S Ivynem (naším psem) jsme strávili půlnoc
příchodu Nového roku na zahradě, což za neuvěřitelného rachotu a vizuálních
efektů v pražském prostředí statečně nesl (doufejme, že nezískal reakci na střelbu).
3.1. a 4.1. byl Ivy duchem mimo, protože jím cloumaly přírodní
instinkty. Sousedových fenka Bára neurčitelného plemene ho natolik okouzlila
svou lákavou vůní, že strávil roztouženě a marně hodiny a hodiny před
plotem k sousedům a nebyla s ním absolutně žádná řeč. Dokonce i jídlo
odbýval, aby už zase mohl "wartovat" u plotu. Jak jsme se od sousedů
dozvěděli, tak jejich fence už doznívá hárání a tak ji už začali pouštět na
zahradu.
Ve středu 5.1.2005 se konalo první setkání na našem cvičáku
v roce 2005 a Mirkovi se tam s naším roztouženým Romeem vůbec nechtělo,
protože očekával téměř jistě, že Ivy bude duchem mimo a poslušnost
nebude v jeho žebříčku hodnot rozhodně na prvním místě. Nakonec jsme na
cvičák jeli a dopadlo to nad očekávání dobře. Ivy byl po dlouhém vánočním
"nicnedělání" (i když jsme přece jen tu a tam nějaký ten cvik udělali)
bujarý a zvládl za umělého osvětlení slušně poslušnost i obrany.
Dokonce poprvé v životě oběhl v jednom kuse a rychle 4 makety při cviku
"průzkum terénu" (revíry). Příjemné bylo i to, že jsme si -
psovodi - našli čas na chvilku posezení v klubovně a vzájemně si popřáli úspěšný
rok 2005, včetně symbolického přípitku s předsedou naší
organizace. Doufejme, že to bylo dobré vykročení do nové kynologické sezóny.