Jak to začalo
V říjnu 1998 jsme se přestěhovali z paneláku do zchátralého
rodinného domu se zahradou. Na konci roku 1999 došlo k souběhu několika událostí,
které nás přivedly k myšlence pořídit si psa. Vzhledem k tomu, že máme ke
zvířatům a k přírodě obecně kladný vztah, bylo prvním impulsem právě
přestěhování se. Líbí se nám psi velkých plemen a neuměli jsme si předtím
představit, při našem stylu života, jak s takovým tvorem pobývat v panelákovém
bytě - no a tato překážka padla. Dalším impulsem bylo, že se začala postupně
zmenšovat naše rodinná 4-členná smečka. Naši 2 dospělí synové začínali žít v
jiných smečkách a my jsme se zřejmě podvědomě snažili zaplnit jejich místo
nějakým jiným tvorem. Účelově praktickým impulsem bylo, že jsme v říjnu 1999
zahájili rekonstrukci domu a současně s tím jsme začali uvažovat o budoucí ochraně
našeho sídla - vedle elektronického zabezpečení by to mohl být hlídací pes. Za
stávající situace bylo také zajímavé, že naše "prázdná" zahrada
inspirovala přátele i ostatní k tomu, aby nás přesvědčovali o tom, že "na
každé zahradě má být pes". No a tak jsme rozjeli akci "náš pes",
resp. první etapu "Volba plemene". [25.2.2003]
Volba plemene
Stanovili jsme si požadavky, které by měl splňovat náš budoucí
pes: měl by mít předpoklady k hlídání, měl by být přátelský a vyrovnaný, měl
by být velký, aby vzbuzoval respekt, měl by být ovladatelný (cvičitelný), ... .
Při volbě plemene jsme v té době mohli vycházet, jako úplní začátečníci,
jen ze svých zážitků se psy různých plemen, které jsme poznali při našich
návštěvách (mj. německý ovčák, irský setr, velký knírač, boxer, německá
doga, ...), a z povšechných informací. Tak se nám začal rýsovat první seznam, ve
kterém byly plemena: německý ovčák, boxer, dobrman, ridgeback, velký knírač.
Nikoli však hovawart! Abychom to měli jednodušší, Ježíšek nám na vánoce 1999
nadělil pod stromeček několik knížek o psech, takže jsme následující volné dny
strávili pročítáním psích encyklopedií. Už ani nevíme, kdy jsme si všimli
plemene Hovawart, ale protože splňovalo naše požadavky, přiřadili jsme ho na náš
seznam. Dlouho to netrvalo, hovawart začal vést před německým ovčákem a záhy se
stal hlavním favoritem "výběrového řízení" - a to jen na základě
získaných informací a fotografií. Jsme asi raritou mezi majiteli hovawartů, že jsme
se pro toto plemeno nadchli, aniž bychom ho do té doby viděli na vlastní oči. V té
době jsme, jako úplní začátečníci, některé aspekty volby plemene úplně
pominuli. Více o tom píšeme na stránce Naše postřehy - Volba plemene. Vcelku
jsme již ale měli jasno: zaměříme se na sbírání informací o hovawartovi a jen
negativní poznatky o tomto plemeni by mohly naší volbu zvrátit.
[25.2.2003]
Sbírání informací
Především jsme, jako úplní začátečníci, ze začátku vůbec
netušili, že kynologie je poměrně rozsáhle organizována nejen v ČR, ale i
celosvětově, netušili jsme, že existují nějaké chovatelské stanice, že existuje
nějaký Hovawart klub. Proto jsme hledali informace na obvyklých místech: v knihách,
časopisech a na Internetu. I když byla na začátku roku 2000 dostupnost informací o
hovawartovi, v porovnání se současností, nepoměrně horší, objevili jsme a
zakoupili monografii v češtině věnovanou plemenu
Hovawart od Heidrun Blasiusové (do
současnosti přibyly v češtině ještě další dvě monografie:
Hovawart - chov, výchova, výcvik
od Nováka a Jak na to - Hovawart od Fábina).
Také jsme začali pravidelně
kupovat časopisy Svět psů a Pes přítel člověka.
Někdy na konci jara 2000 už jsme měli vymyšlenou celkovou
strategii: *) letos, tj. v r. 2000, si štěně pořídit nemůžeme, protože
se na pozemku bude dělat spoustu stavebních prací, takže na péči o štěně
by nebyl klid a ani čas, *) protože si Mirek bude vybírat v červenci a srpnu
2001 starou dovolenou a neplacené volno, aby dělal na stavbě domku, bylo by
ideální, kdyby k nám náš nový hovík přišel někdy na přelomu června a
července 2001 a Mirek by ho tak mohl mít v prvních měsících jeho pobytu u
nás pod zvýšeným dohledem, *) chceme zvíře, které nemusí mít oba rodiče
šampióny krásy, ale na druhou stranu chceme, aby případných odchylek od
standardu bylo únosně, *) pokusíme se navštívit nějaký vrh štěňat (v té
době jsme neznali přesný význam pojmu "chovatelská stanice") a
prohlídneme si je, *) když se nám štěňata budou líbit nejen jako malá,
ale i až povyrostou, a fena bude v roce 2001 rodit, tak budeme mít
celkem jasno, kde si koupíme štěně.
Vedle sbírání informací z médií jsme chtěli také získat
nějaké informace přímo od majitelů hovawartů. Ale kde takového majitele
vzít, když jsme do té doby žádného neznali? Tak jsme to zkusili přes
inzeráty nabízející prodej štěňat hovawarta. Ale ani tato cesta nebyla
tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Když se nám podařilo
kontaktovat (3x) inzerát na prodej Hovawarta bez průkazu původu (vše údajně
spojení hovawart-hovawart), tak po pár slovech bylo jasné, že tady se žádné
zkušenosti o hovawartech nedovíme. Další inzerenti prodávající štěňata
hovawarta byli daleko od Prahy, další
neměli zájem o nějaké poskytování zkušeností, další se zdáli
nekompetentní a kupodivu méně informovaní než my, další ..., až přece
jen - na začátku července se nám podařilo domluvit s paní Cabajovou z
Prahy-Vinoře, která byla ochotná věnovat nám svůj čas a ukázat nám
chovnou fenu a 5 štěňátek těsně před tím, než opustí její
chovatelskou stanice "Od Ctěnického háje". 5.7.2000 jsme tam zajeli
a strávili jsme zde pěkné a příjemné odpoledne. Paní
Cabajovou jsme zahltili spoustou dotazů, dozvěděli jsme se spoustu praktických informací,
pohráli jsme si se štěňaty za přítomnosti feny - a byli jsme ztraceni. Úplně
nás okouzlil jediný pejsek mezi štěňaty - černoznakatý Buck. Vtipkovali
jsme, že kdyby si to jeho budoucí majitel rozmyslel a nechtěl by ho, že
bychom si ho hned vzali. I když jsme měli naplánováno, že štěně si
vezmeme až příští rok, tak nevíme nevíme, co bychom dělali, kdyby zůstal
Buck zničeho nic bez majitele. I když nám naše strategie pro výběr štěněte
nakonec nevyšla - byl to totiž poslední vrh této chovné feny a v blízké
době se žádné další vrhy v této chovatelské stanici nechystají - přesto
to byla velice podnětná návštěva.
Uvedená návštěva měla pro nás ještě jeden zásadní význam.
Dozvěděli jsme se, že existuje jakýsi Hovawart klub, který řídí chov
hovawartů v ČR, že existují jakési chovatelské stanice, že Hovawart klub
vydává svůj Zpravodaj, kde se lze dozvědět spoustu zajímavých informací,
... prostě vše je organizovanější, než jsme vůbec tušili. Dostali jsme
také kontakty na vedení Hovawart klubu. Těch jsme brzy využili a 10.8.2000
jsme se (resp. Mirek) přihlásili do Hovawart klubu ČR. Zdá se, že jsme byli
takovou menší raritou - byli jsme členy Hovawart klubu ČR a neměli jsme žádného
psa. Zpětně si myslíme, že to byl ale dobrý krok, protože informace ze
Zpravodaje Hovawart klubu se následně ukázaly jako cenné.
Časem, v průběhu roku 2000, jsme ve svém okolí ještě
objevili několik hovawartů a načerpali ještě něco vědomostí o
hovawartovi jak z praxe, tak i z knížek. To už nám bylo jasné, že chceme
hovawarta, že chceme zvíře s průkazem původu, že chceme samce a že by měl být černý se znaky,
aby vzbuzoval větší respekt při hlídání dvora. Ostatní představy se
teprve postupně formovaly. [25.2.2003]
Výběr štěněte
[Bude doplněno]
Rané mládí
Náš pes se narodil 20.4.2001, domů jsme si ho přivezli 20.6.2001.
Zpočátku jsme se věnovali především socializaci našeho štěněte a to
jak ve vztahu k lidem, tak i ve vztahu ke psům.
[25.2.2003]
Základní výcvik
Někdy okolo věku 5 měsíců našeho psa jsme
začali řešit otázku, zda se psem chodit na cvičiště či nikoli a kdy eventuelně
začít. Na jedné straně si lze leckde přečíst, že hovawart dospívá později
a že by si měl užít štěněcí věk do svých 12 měsíců, tj. nemělo by
se mu kazit štěněcí období výcvikem na kynologickém cvičišti. Na druhé
straně jsme věděli o 3 konkrétních případech hovawartů-samců ze svého
okolí, kterým nikdo právě štěněcí období výcvikem nekazil, a tito psi
už se později nechtěli nechat za žádnou cenu sesadit z pozice šéfa, do
které se nenápadně a plíživě dostali - pokousaní a ustrašení členové
rodiny byli jasným důkazem.
Při rozhodování, kdy na cvičák, jsme byli omezeni dvěma
fakty: *) Ivy měl jít okolo 20. října na povinné první očkování proti
vzteklině, *) přes zimu, která byla přede dveřmi, jsou kynologické
aktivity minimální, takže zahájení nějakého kursu základní poslušnosti
v této době bylo velice nepravděpodobné. Z toho vyplývaly dvě volby: začít
ještě před zimou, ihned po očkování, nebo to nechat až na jaro. Výše zmíněné
negativní zkušenosti s agresivními hovawarty-samci nás vedly k tomu, že
druhou možnost jsme nechtěli za žádnou cenu připustit. Na konci října
2001 otevírali v ZKO v blízkosti našeho bydliště kurs výcviku základní poslušnosti,
což sice trochu kolidovalo s termínem očkování proti vzteklině, ale
nakonec se vše uspořádalo a Ivy začal ve svých 6 měsících navštěvovat
kynologické cvičiště. Nebyl to speciální výcvik se zaměřením na
hovawarty, které se už někde konají, takže jsme byli připraveni, že když zde bude vládnout
tvrdý dril, tak s tím
skončíme. Naštěstí zde používali již modernější metody výcviku, takže jsme
zůstali - na cvičiště chodíme pravidelně dosud. [25.2.2003]